Nemoci králíků
Péče o zdraví králíků a nejčastější nemoci králíků
Zdraví králík je vizitkou dobrého chovatele, svědčí o poctivé hygieně v chovu a prevenci proti nemocem. Mezi základní informace při posouzení zdraví králíka patří jeho chování, stav viditelných sliznic, stav pokožky, dýchání, tělesná teplota a stav zažívacího ústrojí.
Zdravý králík by měl vykazovat čilý až živý temperament a měl by reagovat na vnější podměty. Hodnotí se u něj pohybová aktivita končetin jako je běh, skákání a únikový efekt. Dále si pozorně prohlédneme stav oka, případný výtok, zčervenání sliznic apod. Následně zkontrolujeme všechny další sliznice a to stav sliznice dutiny ústní, ušních zvukovodů a pohlavních orgánů. Dýchání zdravého králíka má být pravidelné, vydechovaný vzduch nesmí zapáchat, otvory nozder mají být bez jakéhokoliv výtoku. Počet dechů u zdravého králíka se pohybuje mezi 50-60 za minutu. Důležitým faktorem je posouzení stavu trávicí soustavy. Ta většinou první ukáže změnu ve zdraví králíka. Jde o posouzení příjmu předkládané potravy a vody. Zdravé zvíře přijímá potravu s chutí, rychle až hltavě. V neposlední míře nesmíme zapomenou na prohlídku zubů, které v případě bolesti mohou být příčinou odmítání potravy. Nezbytností při stanovení zdraví králíka je posouzení konzistence výkalů a moči. Tělesnou teplotu měříme teploměrem v konečníku, zdravý králík má teplotu mezi 38,5 až 39,5 oC.Teplotu nad 40oC považujeme za horečku. Srst zdravého králíka je lesklá a pružná, pokožka je bez začervenání. Celkovým dojmem působí zdravý králík velmi vitálně, živě se zajímá o své okolí a má přiměřeně vyvinutý únikový efekt.
Nemocný králík vykazuje změny v chování, pohyb je ztížený zvíře je malátné, apatické, matných očí, které při některých nemocích provází hlenovitý nebo hnisavý výtok. Má naježenou, matnou srst, nepřijímá potravu a vodu nebo jen omezeně. Hodně nemocí je provázeno trávicími potížemi (průjmy nadýmáním nebo zácpou) viditelné sliznice jsou zanícené často s výtoky. Dýchání nemocného králíka bývá zrychlené, ztížené, v okolí nozder se často nachází příškvarky sekretu. Při celkovém onemocnění zjišťujeme horečku a zvýšenou srdeční činnost. Nemocný králík se často straní ostatních zdravých zvířat, vyhledává temnější kouty kotce a jen neochotně se pohybuje.
Základní fyziologické a biologické hodnoty zdravého králíka
Hmotnost těla podle plemene od 0,9kg až po 9kg a více
Délka uší dle plemene od 5 cm až po 62cm a více
Délka srsti dle plemene od 15 mm až po 6 cm a více
Tělesná teplota 38,5 – 39,5oC
Tep / min. 120 – 150
Dech / min 50 – 60
Hmotnost srdce 10g
Hmotnost hlavy bez mozku 150-200g
Hmotnost sleziny 20-25g
Hmotnost mozku 10g
Hmotnost plic 0,36 % hmotnosti těla tj. asi 20g
Hmotnost jícnu 6-7g
Hmotnost pohlavního ústrojí 20-30g
Hmotnost jater 95 – 120g
Obsah žluči v žlučníku 1-1,5 ml
Březost 29 – 36 dnů
Zjištění březosti palpací ve 14 dnech březosti
Počet zubů chrup mléčný 16
Počet zubů chrup stálý 28
Počet kostí 212
Hmotnost kostry 12% hmotnosti těla
Průměrný počet struků králice 6-10
Počet mléčných kanálků králice 14
Produkce mléka za den u králice 160 – 180 g
Délka mléčné žlázy králice až 40 cm
Šíře mléčné žlázy králice 2 - 4 cm
Tloušťka mléčné žlázy králice 3 cm
Objem ejakulátu samce 0,2 –3 ml
Počet spermií v 1mm3 ejakulátu 150 000 – 2 000 000
Hmotnost varlat samce 6 – 7 g
Délka varlat samce 2,5 – 3 cm
Šíře varlat samce 1,2 cm
Pohlavní zralost od 3 měs.
Tělesná zralost 6 – 9 měs.
Doba páření celoročně
Ovulace provokovaná
Počet mláďat v průměru na králici 6 – 8 ks
Otevírání očí u mláďat ve stáří10 dní
Doba odstavu 6 – 8 týdnů
Počet bílých krvinek v 1 mm3 8. 200
Počet červených krvinek v 1 mm 3 5,3 miliónů
Celkové množství krve činí 1/20 váhy těla
Kyselost moči králíka pH 8
Množství moči v močovém měchýři 20-25ml
Hmotnost obou ledvin 18-24 g
Objem žaludku 180 - 200 ml
Hmotnost žaludku (prázdný) 30g
Délka tlustého střeva 120 – 150 cm
Délka tenkého střeva kolem 3 m
Délka slepého střeva 50 – 60 cm
Hmotnost žaludku a střev bez obsahu 5,3% hmotnosti těla
Hmotnost žaludku a střev s obsahem 12 – 14% hmotnosti těla
Počet prstů hrudní končetina 5
Počet prstů pánevní končetina 4
Línání králíků dospělých 2x ročně
Línání králíků mláďata 3x
První pomoc při vzniku onemocnění
Při zjištění prvních příznaků onemocnění je vždy nutné zvíře izolovat od ostatních zdravých zvířat. Vyloučit z krmení dosavadní suroviny a doplňkové preparáty. Odebrat vzorky z krmení nebo výkalů zvířat k dalšímu posouzení nebo laboratornímu vyšetření. Zavolat veterinárního lékaře, který určí nemoc a postup léčby. V případě úrazu nebo zranění poskytneme zvířeti první pomoc.
Lékárnička
Lékárničku pro první pomoc zvířeti by si měl pořídit každý odpovědný chovatel. Měla by obsahovat léčiva pro první pomoc a preventivní opatření. V základním vybavení nesmí chybět obvazy, vata, lepící náplasti, nůžky, zásypové nebo sprejové dezinfekční prostředky. Z dalších léčiv doporučujeme jodovou tinkturu, peroxid vodíku, hypermangan, přípravek pro první pomoc při nadmutí, borovou mast nebo borovou vodu. Je dobré lékárničku doplnit o přípravky pro prevenci kokcidiózy, přípravky k odčervení, vitamíny nebo minerální přípravky. Ve velmi dobře vybavených lékárničkách najdeme i injekční stříkačky o různém objemu a k nim odpovídající injekční jehly, kapátko, veterinární teploměr, žaludeční sondu ap Plně vybavené lékárničky najdeme však především ve faremních chovech králíků, běžnému chovateli postačí pro poskytnutí první pomoci vybavení základní. Lékárničku umístíme v čistém, bezprašném prostředí, tak aby byla v případě potřeby po ruce. Zásadně z dosahu dětí a zamezíme i přístupu domácím mazlíčkům (psům, kočkám).
Ošetření králíků a podání léčiv
Abyste zjistili co trápí vašeho králíka, musíte ho důkladně prohlédnout. K tomu je potřeba mít zvíře pod kontrolou. Při manipulaci se zraněným nebo nemocným králíkem si musíme počínat klidně, zručně a přiměřeně rychle. Králíka po opatrném přenesení umístíme na neklouzavou podložku. Vhodná je i spoluúčast druhé osoby,která nám králíka v případě potřeby přidrží. Léky, které nám určí veterinární lékař pro podávání vnitřně předkládáme králíkovi v krmivu nebo v nápoji. V případech,kdy králík odmítá potravu nebo nápoj přistoupíme k podání léků přímo. Tablety rozdělíme na menší části,které podáváme králíkovi postupně přímo do tlamy nejlépe na kořen jazyka. Nejlépe ze strany,kde tomu nebrání zuby. Tekuté léky podáváme za pomoci vhodné stříkačky přímo do tlamy králíka a to v malých dávkách aby nedošlo k zahlcení plic. Vhodné je na konec stříkačky upravit nástavec v podobě umělohmotné hadičky,která nám dosáhne na kořen jazyka.Během podávání musíme kontrolovat zda králík polyká. Podání léku žaludeční sondou raději přenecháme veterinárnímu lékaři.
Při ošetření uší např. při napadení ušním svrabem nám přidrží druhá osoba králíka pevně na podložce a my mu nalejeme do každého ucha trošku oleje (vhodný je i doma používaný jedlý olej) ke změkčení strupů a jemně uši promneme. Poté opatrně pinzetou odstraníme strupy,které vhodíme do sáčku a spálíme. Následně uši vystříkáme přípravkem proti vnějším parazitům (Arpalit, Bio kill). Obdobně postupujeme při aplikaci ušních kapek,kdy králíkovi přidržíme hlavu a do uší vsuneme hrdlo lahvičky s ušními kapkami, aplikujeme lék a přidržíme uši aby léčivo zateklo až do vnitřku ucha, poté ušní boltce jemně promasírujeme. Onemocnění oka vyžaduje aplikaci očních kapek nebo mastí. Oční mast nanášíme v přiměřené dávce pod víčko oka tak aby se postupně uvolňovala. Při aplikaci očních kapek fixujeme za pomoci druhé osoby hlavu králíka mírně na stranu tak aby nám kapky nestékaly. Přidržíme otevřené oko a nakapeme požadované množství léku, necháme oko důkladně lékem omýt a uvolníme.
Preventivní zakrácení drápků na končetinách králíka provedeme za pomocí krátkých štípacích kleštiček. Pomocník nám králíka přidržuje, zakrátíme drápky tak daleko abychom nezasáhly cévku. Ve směru přirozeného obrušování do délky srsti končetiny. Preventivně provádíme zkrácení drápků 2x ročně. Způsobí –li si králík zranění a dojde-li k otevřeným ranám musíme poskytnout první pomoc. Rány důkladně vyčistíme, aby se zabránilo infekci a zasypeme nebo zastříkáme antiseptickým přípravkem. Králíka s rozsáhlejším poraněním dopravíme k veterináři. Uvádíme jen základní ošetření a způsoby první pomoci při onemocnění králíků, ve všech ostatních případech se obrátíme pro pomoc k veterinárnímu lékaři.
Nemoci králíků
Nemoci králíků dělíme na nakažlivé, parazitální a nepřenosné.
Nakažlivé nemoci
Jsou velmi nebezpečné pro chov. Rychle se šíří a mají za následky velké ztráty. Bývají vyvolány především viry, bakteriemi a plísněmi. Většinou jejich výskyt je nutné nahlásit veterinární správě, která učiní následná opatření a případně nařídí karanténu chovu.
Nejrozšířenějším nakažlivým onemocněním v našich chovech, které způsobuje velké ztráty je kokcidióza.
Kokcidióza
Patří mezi nakažlivá i parazitální onemocnění vyvolaná prvoky z rodu Eimeria. Patří mezi ně zvláště druhy rodu Eimeria magna, Eimeria media, Eimeria perforans a jim blízce příbuzné rody. Způsobují největší ztráty na mláďatech nejčastěji v době po odstavu, v silně zamořeném chovu však dokáže udolat i dospělé jedince. Nemoc se podle postižení orgánů dělí na střevní a jaterní. Při výskytu obou druhů kokcidiózy mluvíme o kombinované formě nemoci. Jaterní kokcidiózu vyvolává prvok rodu Eimeria stiedae.Kokcidie jsou vlasně velmi malí paraziti, kteří ke svému přežití využívají pohlavního i nepohlavního rozmnožování. Prodělávají v těle králíka velmi složitý vývoj. Zakončením vývoje v těle je vznik tkzv. oocyst, jsou to nezralé formy kokcidií které se vylučují z těla společně s trusem. Při vhodných podmínkách tj. za dostatku tepla, vlhka a kyslíku se dále vyvíjejí až po formu, která může opětovně králíka nakazit. Důležitý poznatek pro chovatele je, že oocysty vyloučené s trusem králíka nejsou pokud nedozrají schopné nakažení. Dozrání oocyst mimo tělo králíka trvá průměrně 2 až 3 dny. Králík se nakazí pozřením potravy na které ulpěly oocysty kokcidií. Při pozření takovéto potravy se oocysty dostanou trávicím traktem znovu do výstelky střeva, kde dochází k dalšímu vývoji. Celý koloběh se opakuje. Hlavním zdrojem výskytu kokcidií jsou nakažená chovná zvířata, která jsou často bacilonosiči bez příznaků onemocnění nebo zamořené prostředí chovu s nedostatečnou hygienou. Přenos je však možný i pokud využijeme králičí hnůj k hnojení ploch,které používáme pro získávání zelené potravy. Zdrojem nákazy se však může stát i účast na výstavách. Mláďata se nejčastěji nakazí od matky v prostředí kotce.
Příznaky - při střevní kokcidióze se nejčastěji zjišťují tyto příznaky. V akutním případě se nemocná zvířata straní ostatních jsou netečná, nepřijímají potravu, často je slyšet skřípání zubů nemoc provází mírná plynatost. Zácpu střídá průjem,který je později řídký a zapáchající. Akutní průběh zaznamenává vysoké ztráty.Vyléčená zvířata z tohoto stádia přechází ve stádium chronické kokcidiózy, kdy jsou příznaky mírnější, zvířata postupně hubnou, trpí mírnou vodnatelností a střídavě se objevuje mírná plynatost. Tato zvířata jsou trvalými vylučovateli oocyst tkzv. bacilonosiči.
při střevní kokcidióze je srst králíků zježená, zvířata nahrbují hřbet, vyskytují se i křeče a trpí mírnou žloutenkou sliznic, která je způsobena napadením sliznice žlučovodů kokcidiemi. V průběhu pitvy uhynulých zvířat nacházíme na játrech drobná bělavá ložiska, při jejichž otevření vytéká hustá bíle zbarvená tekutina plná oocyst. Játra jsou zvětšená se zanícenými žlučovody. Jaterní kokcidióza vykazuje vyšší úmrtnost než střevní.
Diagnóza se stanovení mikroskopickým vyšetřením vzorků trusu, nebo pitevním nálezem v těle uhynulých zvířat v chovu. K vyšetření vzorků trusu je vždy potřeba odebrat čerstvý trus. Napomáhá i popsání klinických příznaků zvířat chovatelem. Klinické příznaky mohou být podobné s příznaky jiných onemocnění k přesnému stanovení je nutný mikroskopický rozbor.
Léčba je úspěšná jen je-li započato s léčením včas. K léčení se dnes používá mnoho moderních přípravků. Některé preventivní přípravky jsou volně prodejné jiné nám může předepsat veterinární lékař. Všeobecně známé jsou Sulfadimidin, Sulfakombin, Sulfacox, Baycox, ESB3 a Klozanit. Při krmení granulovanými krmivy jsou léčebné přípravky obsaženy přímo v nich. Je však účinné přípravky po nějaké době obměnit jelikož si kokcidie mohou vytvořit částečnou nebo úplnou odolnost. Tu způsobí i sami chovatelé přimícháváním granulí obsahující kokcidiostatika do směsi zrnin. Králíci tak přijímají v potravě omezené množství přípravku a na kokcidie neučinkují. Součástí léčby je nezbytné přerušení vývojového stádia oocyst, aby nedocházelo k opakovanému napadnutí organismu. Denní odstraňování trusu je nezbytné. Ihned po léčbě kokcidiostatiky je vhodné podávat králíkům probiotika (lactiferm aj.), které osadí střevní sliznici vhodnými mikroorganismi. Nejúčinějším prostředkem v boji proti kokcidióze je prevence. Jde o soustavnou hygienu chovu se zabráněním znečištění krmiva a vody. Průběžnou dezinfekci prostředí kotce hlavně podlah. Velmi účinným prostředkem při ničení oocyst kokcidií je vyžínání prostorů králíkáren a klecí plamenem. Trus od napadených králíků promísíme s vápnem a kompostujeme. Krmítka a napáječky vymyjeme vařící vodou a dezinfikujeme silným dezinfekčním prostředkem. Součástí prevence je i opatření při nákupu nových chovných jedinců. Nakupujeme jen od známých chovatelů, kteří dodržují maximální hygienu v chovu. Důležitým vodítkem při stanovení stupně zamoření v našem chovu je i kontrola vnitřních orgánů při zabíjení králíků. Kokcidióza králíků není přenosná na jiná zvířata ani na člověka.
Myxomatóza
Myxomatóza je velmi nakažlivé onemocnění králíků vyvolané virem, způsobující velké ztráty v nakaženém chovu i v jeho širokém okolí. Králíci, kteří nebyli preventivně očkováni jsou mimořádně vnímavý k nakažení tímto druhem neštovičného viru (Leporipo xvirus). Bývají napadeni jedinci bez rozdílu stáří. Úmrtnost nevakcinovaných chovů většinou dosáhne až na 90 – 100%. Zajímavostí této nakažlivé nemoci je, že zajíci blízcí příbuzní králíků jsou proti této nemoci buď zcela nebo úplně imunní. Ve volné přírodě napadá převážně jen divoké králíky, kteří jsou častou příčinou výskytu onemocnění. V poslední době byla u některých divokých králíků zjištěna částečná imunita. Nemoc se šíří nejčastěji prostřednictvím hmyzu, v jehož těle dokáže virus přežívat až 8 měsíců. K nakažení králíka stačí jedno bodnutí infikovaným hmyzem. V napadeném chovu se nemoc dále šíří přímým stykem mezi zvířaty,krmivem,pitnou vodou nebo přímo může přenést nemoc chovatel při ošetřování. Inkubační doba se pohybuje mezi 4 – 14 dny. V kůžích poražených králíků sušených tradičním způsobem na vzduchu se může virus udržet až po dobu 10 měsíců a ve vlhkém prostředí i déle.Každá část uhynulého králíka je vysoce infekční.
Příznaky – myxomatóza je velmi typické onemocnění svými příznaky. U napadeného zvířete se nejprve objeví silný zánět spojivek s otokem víček, které často překrývají celé oko a zvíře přestane vidět. Dále nacházíme tzv. myxomatózní uzlíky jde o bujení podkoží, uzlíky jsou velikosti hrachového zrna někdy i větší. Nacházíme je v oblasti ušních boltců,hlavy a na pohlavních orgánech a v okolí konečníku.Později se myxomatózní uzly rozšíří na celé tělo. Zvíře během 8 – 14 dnů hyne na zánět plic a celkové vyčerpání. V počátečním stádiu je nemoc provázena vysokou teplotou až 41 C. Nemoc je většinou akutní s vysokým úhynem ale v poslední době se vyskytují i případy s chronickým průběhem onemocnění kdy napadené zvíře vykazuje jen mírné příznaky , které později vymizí a králík se uzdraví. Zůstává však po celý zbytek života nositelem viru i když sám je imunní. Při provedené pitvě uhynulých zvířat nacházíme změny na pokožce a v podkoží , vnitřní orgány nevykazují výraznější změny.
Léčba se u nemocných zvířat neprovádí. Ochrana před tímto onemocněním spočívá ve včasné prevenci,která se provádí ochranným očkováním. V současné době se očkování provádí buď dvojvpichem dvojitou jehlou propíchnutím boltce králíka, nebo se králíci očkují kombinovanou vakcínou spolu s vakcínou proti moru králíků. Králíky očkujeme od stáří 4-6 týdnů, vakcína chrání králíky před onemocněním po bobu jednoho roku. Při správně provedené vakcinaci je velmi vysoká účinnost ochrany před onemocněním. Vakcína nemá vliv na kvalitu masa králíka. Vhodným preventivním opatřením je i instalace sítí proti hmyzu a průběžná pravidelná dezinfekce prostředí chovu. V oblastech s volným výskytem králíka divokého nezkrmujeme čerstvou zelenou píci, která může být potencionálním zdrojem nákazy. Myxomatóza není přenosná na jiná zvířata nebo na člověka.
Mor králíků – haemorhagický zánět plic
Velmi nebezpečná nákaza králíků způsobená virem (Calivirus). Virus je velmi odolný proti vlivům vnějšího prostředí a je mimořádně infekční. Přenos se uskuteční nejčastěji vzduchem nebo přímím stykem s nakaženým zvířetem. Infekční jsou všechny tkáně nakažených zvířat. Nemoc se vyskytuje celoročně.
Příznaky nemoc má obvykle velmi rychlý průběh , zvířata hynou náhle v průběhu několika málo minut v těžkých křečích s příznaky dušení. U uhynulých králíků často pozorujeme čirý nebo krvavý výtok z nozder. V nevakcinovaných chovech je úmrtnost 100%. V průběhu pitvy nacházíme změny na plících v podobě silného prokrvení (plíce jsou tmavě červené barvy). Nákaza se šíří vzduchem, nemocnými zvířaty, krmivem, chovatelskými pomůckami.
Léčení se neprovádí. Prevence je zaměřena na očkování.Účinek vakcíny proti moru králíků je vysoký, králíky očkujeme nejlépe každého půl roku. Zásadně však musí být očkování provedeno podle určitých pravidel. Neočkujeme mláďata mladší 6 týdnů u této věkové kategorie by se nemusela vytvořit potřebná imunita. Mláďata v tohohle věku mají dostatek protilátek získaných od králice během březosti a z příjmu mleziva. Očkujeme mláďata ve stáří 6 týdnů. Účinnost vakcíny nastává během 10 – 20 dní. Vzhledem k tomu že inkubační doba nemoci je jen 2-3 dny je očkování v již zasažených chovech jen s omezenou účinností nebo úplně neúčinné. Což je nejčastější příčina stížností na vakcinaci proti moru. Dobrý chovatel si vede záznamy o očkování svých chovných zvířat, které po uplynutí ochranné doby opakuje a mláďata očkuje v optimálním věku. Na zavlečení nákazy si musíme dávat pozor i při nákupu nových chovných zvířat a při účasti na výstavách. Vždy je velmi dobré nová zvířata i zvířata, která se vrátila zpět z výstavy umístit odděleně mimo ostatní chov v karanténě a ošetřování a krmení u nich provádět s jinými pomůckami a krmivy než u ostatních zvířat v chovu. K účasti na výstavě je očkování nezbytné.
Infekční rýma králíků
Jde o velmi rozšířené infekční onemocnění , které napadá zejména dýchací ústrojí králíka. Je způsobeno komplexem bakterií a některých virů. Zdrojem nákazy jsou nemocná zvířata, která často ani nevykazují příznaky onemocnění. Nebezpečný je vylučovaný sekret ze sliznice nosní a spojivky oka. Přenos se uskuteční vzdušnou cestou nebo přímým stykem, nepřímo pak krmivem,stelivem a chovatelskými pomůckami. V našich ale i v zahraničních chovech je nákaza velmi rozšířená. Inkubační doba při perakutní formě je 2-4 dny. Onemocnění probíhá ve formě perakutní,akutní a chronické. Větší dispozice k nákaze je v chovech se zhoršenou hygienou ( vysoká prašnost,čpavek,průvan, neodstraněný trus apod.) Choroba se vyskytuje u králíků všech plemen v plné kondici i v chovech s vysokou chovatelskou úrovní.
Příznaky u perakutní formy jsou velmi výrazné, zvířata namáhavě dýchají, odmítají potravu jsou skleslá a během 2 dnů hynou na selhání dýchací soustavy a srdce. Akutní forma se projevuje pofrkáváním a kýcháním. Následuje výtok z nosu , který zvlhčuje srst kolem nosu. Projevy nemoci provází teplota do 40 C. Králíci jsou neteční,odmítají krmivo, posedávají v tmavých koutech kotce. Později se sekret vylučovaný z nosu mění na hnisavý má šedozelenou barvu a zasychá na srsti v okolí nosu kde tvoří tkzv. příškvary. Králík se snaží sekret z nosu odstranit a čistí si ho hrudními končetinami. Sliznice oka trpí zánětem spojivek a vylučuje sekret, který znečišťuje okolí oka. V těžkých případech dochází k zánětu plic a pohrudnice. Králíci postupně hubnou a nakonec hynou vysílením. Chronická forma vzniká u jedinců kteří přestály akutní formu onemocnění příznaky nejsou tak výrazné jako u akutní formy onemocnění. Zjišťuje se občasné pofrkávání, pokašlávání s různě silným výtokem z nosu a uší. Králíci přijímají krmivo a jejich celkový zdravotní stav není vážněji narušen.
Léčení Perakutní a akutní forma onemocnění se neléčí, králíci vykazují vysokou úmrtnost.Chronickou formu onemocnění lze léčit širokospektrálními antibiotiky jejichž podávání likvidujeme bakteriální infekci, bohužel však infekční rýma bývá provázena i skupinou virů proti kterým antibiotika neučinkují. Dochází k střídavým stádiím zlepšení a zhoršení zdravotního stavu. Podle stavu imunity králíka. K zhoršení zdravotního stavu dochází hlavně v jarním a podzimním období. Hodně promořené jsou halové chovy králíků. Diagnóza se určí podle klinických změn a na základě laboratorního vyšetření. Příznaky onemocnění jsou podobné jako u jiných onemocnění . Lehce je lze zaměnit s příznaky Pasteurelózy nebo s počátečními příznaky myxomatózy. Jako je problematická léčba infekční rýmy tak je také prevence velmi obtížná. Spočívá ve zvýšení požadavků hygieny, dodržování pravidel karantény ( zvířata je nutné držet v karanténě alespoň 14 dní) Nejlepší preventivní opatření je okamžité vyloučení zvířat, která pokašlávají nebo pofrkávají z chovu. Lze provádět i ochranné očkování proti pasteurelóze. Odolnost proti této nákaze je částečně i dědičná proto si vybíráme do chovu jen takové jedince, kteří pocházejí od rodičů bez příznaků onemocnění. Dezinfekce v chovu je nezbytná.
Pasteurelóza králíků
Je nemoc králíků , která se vyskytuje v chovech velmi často. Je to bakteriální onemocnění vyvolané kokobakterií Pasteurella multocita. S bakteriemi pasteurely se setkáváme i u jiných zvířat , její výskyt byl zaznamenán po celém světě. V organismu zdravého králíka se často nachází v dýchacím aparátu. Samotné bakterie jsou jen málo odolné proti dezinfekci, dezinfekční prostředky je ničí za několik minut. Šíření nákazy napomáhají hlavně nemocní jedinci,kteří nemají viditelné klinické příznaky onemocnění dále hlodavci ( myši, potkani) v neposlední míře krmivem,stelivem, pomůckami apod. Inkubační doba závisí na kmeni bakterií pohybuje se od 24 hodin až po 2 týdny. Onemocnění se vyskytuje ve formě perakutní,akutní a chronické. Perakutní a akutní forma onemocnění se vyskytuje jen ojediněle větší rozšíření zaznamenává forma chronická. Úmrtnost při perakutní formě je téměř 100% u akutní a chronické formy onemocnění záleží na včasném zahájení léčby. Přesná diagnóza se určí za pomoci mikrobiologického vyšetření a při určení nám napomůže pitevní nález. Od ostatních onemocnění podobného charakteru ji odlišíme mikrobiologickým rozborem.
Příznaky nemoci jsou u perakutní formy téměř žádné, králík hyne v křečích během několika minut.Akutní forma onemocnění je provázena vysokými horečkami 41oC. Králíci jsou slabí, neteční, odmítají krmivo, častým příznakem je různě silný výtok z očí a nosu, pofrkávání a kašlání, mohou se vyskytnou i průjmy. Chronická forma na rozdíl od obou předchozích nevykazuje výrazné ztráty úhynem, zvířata mají matnou srst, méně přibývají na váze, jsou špatně krmitelná, spíše hubená. Z nosu a očí vytéká různě hustý sekret.Při vyšetření vzorku krve zjišťujeme chudokrevnost. V průběhu pitvy nacházíme zánětlivá ložiska v podkoží, krvavé záněty na zažívadlech, záněty v dýchacím ústrojí, na osrdečníku a dalších vnitřních orgánech dále můžeme najít zánětlivé změny i na kloubech zvířete. Na vnitřních orgánech jsou zjišťovány rozsáhlé krváceniny . Játra a slezina vykazují zvětšení a překrvení.
Léčba pokud je zahájena včas může být úspěšná. Provádí se přípravky na bázi antibiotik a sulfonamidů. Důležité je zjistit citlivost bakterii na podávaná antibiotika, v halových chovech bývá s úspěchem použito autovakcín. Zárověň s léčbou je vhodné doplnit stravu zvířat o posilující přípravky jako jsou vitamíny, minerály, glukóza apod. Prevence spočívá v důsledném dodržování stájové hygieny, karanténování nově přikoupených zvířat a v poslední době se provádí hromadné ochranné očkování. Pasteurelóza není přenosná na člověka.
Salmonelóza králíků
Je nebezpečná nemoc králíků vyvolaná bakterií z rodu Salmonella. Pro králíky je typický druh Salmonella murium. Salmonella se vyskytuje i u jiných zvířat a její výskyt je také zaznamenáván i u člověka.Její výskyt bývá zjišťován hlavně v halových velkochovech, protože zárodky salmonely spolehlivě ničí sluneční záření během několika minut se v klasickém chovu vyskytne jen ojediněle. Zdrojem nákazy jsou nejčastěji nemocní králíci a škodliví hlodavci. Nepřímý přenos je možný i kontaminovaným krmivem a vodou. Vzplanutí nemoci ovlivní počet přijatých zárodků salmonel. Zárodek v těle hostitele se rychle množí a napadá játra, ledviny a trávicí orgány. Inkubační doba je 3 – 20 dnů. Nemoc může mít perakutní, akutní nebo chronický charakter.
Příznaky perakutního onemocnění jsou nevýrazné, zvířata často uhynou bez zjevných příznaků onemocnění, onemocnění nám potvrdí až pitva nebo bakteriální rozbor vzorku tkáně.
Akutní průběh je typický svými příznaky. Králíci jsou malátní, ospalí, se sníženou pohyblivostí, posedávají v koutě kotce, odmítají potravu,ale naopak velmi mnoho pijí. Teplota těla dosahuje někdy až k 42C. Těžce dýchají, trpí silnými průjmy, které nepříjemně zapáchají.Chronická forma onemocnění nevykazuje výraznější změny, někdy jsou zvířata ve špatném výživném stavu, objevuje se spíše u starších jedinců. Takto postižená zvířata jsou trvalými bacilonosiči. Zjištění nemoci u těchto zvířat nám může prokázat jen bakteriologické vyšetření trusu. Pitvou uhynulých zvířat bývá zjištěno mnoho zánětů na střevní sliznici a sliznici žaludku, dále můžeme najít drobnější záněty na ledvinách, játrech a slinivce. Diagnóza se stanoví na základě vyšetření, mikrobiálního rozboru a pitvy uhynulých zvířat.
Léčba perakutního a akutního průběhu nemoci nedosahuje výrazných úspěchů. Chronická forma může být léčena podáváním antibiotik ne vždy je však úspěšná. Prevence spočívá v dodržování zásad hygieny chovu a dbát na důslednou dezinfekci a deratizaci stájových prostor. Ve velkochovech se využívá pravidelné vakcinace a preventivního vyšetření vzorků trusu. Při onemocnění chovu salmonelózou hrozí přenos nákazy na člověka a na jiná zvířata, záleží však na typu zjištěné salmonely.
Enterokolitida
Je poměrně nové střevní onemocnění vyskytující se nejvíce u mladých králíků kolem 2-3 měsíce věku. V současné době způsobuje nejvyšší ztráty v chovech králíků na celém světě. Jako první země,která udává výskyt této nemoci byla Francie také je podle francouzského označení pojmenována. Úmrtnost zvláště ve faremních chovech je vysoká. Příčiny této nemoci ještě nejsou dostatečně prozkoumány. Nemoc je zřejmě vyvolávána z několika různých příčin (viry, bakterie, kokcidie) nezanedbatelný vliv na vznik onemocnění mají i vnější faktory. Přenos onemocnění se uskuteční přímým stykem, většinou se mláďata nakazí od své matky. Příznaky jsou různé podle příčiny onemocnění. Ve většině případů králíci trpí silnými vodnatelnými průjmy, střeva jsou nafouklá s řídkým tekutým obsahem, králíci často vylučují větší množství průsvitného hlenu, střevní trakt přestává fungovat a ochrne, králíci jsou malátní, odmítají se pohybovat, při pohybu je slyšet tzv. žbluňkání ve střevech, břicho je abnormálně zvětšené a citlivé na pohmat, králíci hodně pijí. Nemocní jedinci hynou po celkovém vyčerpání během několika dní. Pitvou zjišťujeme rozšíření žaludku, střeva obsahují tekutý zapáchající obsah někdy s příměsí krve nenacházíme však žádné zánětlivé změny na trávicím traktu. Léčení zatím ve většině zjištěných případů nebylo velmi účinné. Provádí se antibiotiky a současně se snažíme odstranit klinické příznaky onemocnění, bylo prokázáno, že podávání vlákniny nemocným králíkům prospívá. Bohužel uvedená léčba není účinná na viry, které jsou také příčinou onemocnění. Onemocnění je nyní intenzivně zkoumáno ve většině předních laboratoří světa, kde se jednotlivé týmy snaží získat účinné léky nebo vakcíny proti tomuto onemocnění. Zatím nezbývá než dodržovat všechna hygienická opatření související s chovem králíků a být velmi opatrní při nákupu nových jedinců a účasti na výstavách. Důkladná dezinfekce nám může také velmi pomoci v prevenci proti tomuto onemocnění.
Pseudotuberkulóza králíků
Nakažlivé bakteriální onemocnění králíků vyvolané zárodky Pasteurella pseudotuberculosis. K nakažení touto nemocí dochází nejčastěji přímým stykem s nemocným zvířetem nebo po pozření krmiva znečištěného trusem volně žijících nakažených hlodavců. Mezi zvířaty v chovu se nemoc šíří velmi rychle. Od nemocí s podobnými příznaky jako jsou tuberkulóza, kokcidióza apod. ji odlišíme na základě bakteriologického vyšetření.
Příznaky – Většinou se vyskytuje chronická forma onemocnění, která se projevuje sníženou chutí k příjmu potravy, hubnutím, střídavými průjmy a zácpami. V akutní formě je vážně narušen celkový zdravotní stav zvířete, typická je porucha dýchání. Na vnitřních orgánech během pitvy můžeme nalézt různě velká hnisavá ložiska na zažívadlech,játrech, slezině a mízních uzlinách. Přesné určení vyžaduje bakteriologické vyšetření v laboratoři.
Léčení – se neprovádí,nemocná a z nákazy podezřelá zvířata se utrácejí a neškodně odstraní. Následně se provede důsledná dezinfekce a deratizace prostředí. Nemoc je přenosná na člověka! Prevence je totožná s předchozími nakažlivými nemocemi.
Syfilis králíků (Spirochetóza)
Jde o nakažlivé onemocnění pohlavních orgánů králíků. Nákaza je vyvolávána zárodky rodu Treponema cuniculi. Svým tvarem připomíná vývrtku. Je specifický pouze pro králíky. Zdrojem nákazy jsou nemocní jedinci. Nákaza byla zjištěna v chovech na celém světě, vyskytuje se hlavně tam,kde není dodržována hygiena při rozmnožování. Přenos je možný přímým stykem jedinců při páření nebo nepřímo pokousáním a následnou infekcí, případně olizováním. Inkubační doba se pohybuje mezi 3-4 týdny, někdy déle až 2-3 měsíce
Příznaky – Ložiska zárodků zjišťujeme na sliznici pohlavních orgánů, při větším nakažení i v okolí nosu a na boltcích. Jde o drobné uzlíky velikosti drobné čočky, které při snaze o odstranění krvácejí.. Sliznice je silně prokrvená a oteklá. Srst na postižených místech boltců a nosu vypadává. Zřídka dochází k úhynům. Průběh nemoci je většinou chronický, záleží na včasném zahájení léčby.Diagnóza je díky typickým nezaměnitelným příznakům poměrně snadná, potvrdit správnost nám pomůže mikroskopické vyšetření vzorků z napadené tkáně.
Léčba spočívá v podávání injekčních preparátů antibiotik, příznaky brzy začínají ustupovat.
Prevence vyžaduje důkladné dodržování zásad hygieny rozmnožování králíků. Pečlivě kontrolujeme nově zakoupená zvířata do chovu, opatrní musíme být i v případě připouštění králic od jiného chovatele nebo naopak.
Nekrobacilóza králíků
Bakteriální infekční nákaza králíků vyvolaná zárodky bakterií rodu Fusobacterium necrophorum. Výskyt bývá spontální. Přenos se většinou uskuteční infikovaným krmivem, trusem nebo vodou obsahující zárodky bakterií. K vzplanutí nemoci dochází u jedinců s oslabeným organismem. Zárodky se dostávají do těla prostřednictvím drobného poranění pokožky nebo trávicím traktem při poranění sliznice zažívadel.
Příznaky – V akutní formě se tvoří různě velká ložiska na nose a pyscích. Pokožka napadených oblastí je namodralá,zduřelá, bolestivá. Tělesná teplota je zvýšená. Později jsou zjišťovány změny i v okolí pohlavních orgánů a nemoc postupuje do podkoží a svalstva. Zvířata hynou na zápal plic a celkovou slabost během 1 týdne. Chronická forma nemoci je typická tvorbou hnisavých ložisek na pokožce a výskytem zárodků v krvi,která je roznáší do vnitřních orgánů.. Nemocná zvířata hynou během 1 měsíce. Pitvou bývají zjištěny změny na vnitřních orgánech. Diagnóza se určuje na základě typických příznaků onemocnění a na základě výsledků mikrobiologického vyšetření.
Léčba má naději jen při včasném zjištění . Aplikujeme antibiotika a ošetřujeme napadená ložiska na pokožce. Prevence spočívá v zvýšení imunity králíků a zajištění kvalitní výživy a ustájení.
Toxoplazmóza
Je nakažlivé parazitální onemocnění vyskytující se u většiny savců a ptáků a je přenosné i na člověka. Původce toxoplazmózy je parazitující prvok Toxoplasma gondii. ( Jde o formu střevní kokcidiózy kočkovitých šelem) Kočkovité šelmy jsou specifickým hostitelem tohoto parazita, jejich prostřednictvím probíhá celý uzavřený vývojový cyklus. Ostatní druhy jsou mezihostitelé. Do vnějšího prostředí se oocysty toxoplazmózy dostávají trusem dozrávají během 2-4 dnů a po uplynutí dozrání jsou opět schopny nakažení. Oocysty jsou mimořádně odolné vůči vlivům vnějšího prostředí. Jsou však velmi citlivé na vysoké teploty a vysychání.
Toxoplazmóza je zjišťována na celém světě u všech teplokrevných živočichů. Zvířata se infikují pozřením potravy na které ulpěly oocysty vyloučené spolu s výkaly koček. K rozšíření nákazy napomáhají i drobní hlodavci. Králík je k infekci toxoplazmózy velmi vnímavý. Průběh nemoci při akutní formě bývá rychlý králíci umírají během 3-7 dnů. Při chronické formě nevykazují nemocní králíci zvláštních příznaků nemoc probíhá skrytě po dlouhou dobu. K určení diagnózy je nutné laboratorní prokázání původce nemoci.
Příznaky – Jsou velmi rozdílné. Výrazné jsou jen při akutní formě, která postihuje zvířata jen vyjímečně. Postižená zvířata vykazují celkové poškození organismu, posedávají v koutě kotce, srst je matná a zježená, nepřijímají krmivo,mají problémy s dýcháním,s různě silným výtokem z nosu, trpí třesavkou a průjmy. Chronická forma nevykazuje žádné výrazné změny jsou zjištěny jen mírné úbytky na váze. Klinické příznaky jsou různé podle toho které orgány byli napadeny (mízní uzliny, slezina, játra, mozek, plíce, oči ap) U králíků mohou cysty toxoplazmózy odcházet z těla ven i při potratech a spontálních porodech způsobených toxoplazmou.
Léčba se u zvířat neprovádí. Prevence spočívá v omezení styku koček s krmivy a stelivem.
Nezbytná je i nutnost deratizace. Ve faremních chovech provádíme preventivní laboratorní vyšetření. Nemoc je přenosná a nebezpečná pro ostatní teplokrevná zvířata a je i velmi nebezpečná pro člověka. Proto je nezbytné dodržování zásad hygieny a nutnost dostatečné tepelné úpravy masa a vnitřností. Člověk se nejčastěji nakazí konzumací nebo ochutnáváním syrového masa. Vařením, uzením a nasolováním se cysty spolehlivě ničí.
Teploty –21C působící minimálně po dobu 10 dní spolehlivě ničí zárodky nemoci.
Střevní a žaludeční červivost králíků
V zažívacím ústrojí králíků parazituje několik druhů parazitů, které vyvolávají vážné poruchy trávicího ústrojí. Patří mezi ně vlasovka králičí (trichostrongylus retortaeformis), vlasovka zaječí (Graphidium strigosum) a hádě dobytčí (Strongyloides papilosus)
Invaze těchto červů je známa u králíků a zajíců. Zdrojem nákazy bývá většinou krmivo a pitná voda znečištěná vajíčky parazitů, nebo zelené krmivo, které přišlo do kontaktu s volně žijícími králíky a zajíci.
Příznaky bývají patrné jen při velké invazi červů. Dochází k zažívacím potížím, průjmům, vodnatelnosti, postupnému hubnutí a chudokrevnosti. K úhynu dochází při silném napadení bez léčení. Diagnózu stanovujeme na základě vyšetření trusu s určením druhu parazita. Takovéto vyšetření nám vyloučí onemocnění podobných příznaků.
Léčba se provádí odčervovacími prostředky,které určí veterinární lékař.
Prevence spočívá v zamezení přístupu divokých králíků a zajíců na plochy ze kterých využíváme porost jako zelené krmivo. Svůj význam má i preventivní odčervování celého chovu.
Tasemnice
Při porážce králíků často zjišťujeme přítomnost tasemnice hráškové (Taenia pisiformis)
Tasemnice parazituje hlavně na kočkovitých a psovitých šelmách. Králíci se nakazí příjmem krmiva znečištěného výkaly těchto šelem obsahující vajíčka tasemnice. Vajíčka v trávicím ústrojí králíka dozrávají a přichycují se na stěnách sliznice, kde vytvářejí hroznovité chuchvalce. Po zabití králíka a vyjmutí střev, pokud jsou tyto sežrány psem nebo kočkou, v kterých se vyvinou v další tasemnice a celý koloběh se opakuje.
Příznaky – nebývají znatelné,jen při silné invazi může dojít k náhlému uhynutí. Zamoření chovu většinou zjistíme až při porážce.
Léčba se neprovádí.
Prevence spočívá v zabránění přístupu psů a koček na pozemky ze kterých sklízíme zelené krmivo. Vlastní psy a kočky pravidelně dvakrát ročně odčervíme.
Pasaluróza (Roup králičí)
Je poměrně hojné parazitální onemocnění v chovech králíků způsobené roupem králičím (Passalurus ambiguus) Je to tenký parazit dosahující délky mezi 5 až 10 mm. Vyskytují se v obou pohlavích. Samička klade vajíčka v konečníku králíka, kde dochází k jejich dalšímu vývinu.Zdrojem nákazy jsou nemocní jedinci, kteří znečistí stelivo nebo volně žijící králíci,kteří znečistí svými výkaly předkládané krmivo. Parazité dozrávají v tlustém střevě.
Příznaky zjišťujeme při silné invazi. Králíci hubnou, neprospívají,trpí často průjmy a chudokrevností. Sliznice konečníku je zarudlá a silně svědí, někdy jsou roupi na sliznici i viditelní. Diagnóza se stanoví na základě mikroskopického vyšetření stěru z konečníkové sliznice.Léčba se provádí prostředky k odčervení (Helmirazin, Ivomec apod.),dávkování určí veterinární lékař.Preventivně podáváme přípravky k hubení červů, a zamezíme přístupu divokých králíků na plochy určené k sečení. Jsme také oparní při přesunech zvířat, vždy po dovezení nových jedinců je umístíme v karanténě a až po odčervení je zařadíme do chovu.
Prašivina – králičí svrab
Svrab je způsoben parazity zákožky svrabové. Roztoči zákožek mají obrovskou reprodukční schopnost, proto se nemoc poměrně rychle šíří. V chovech králíků se nejčastěji vyskytuje ve formě ušního svrabu. Zdrojem nákazy jsou nakažení jedinci. Králíci se nakazí přímo mezi sebou nebo nepřímo chovatelem, pomůckami apod.
Příznaky – u nemocných zvířat zjišťujeme rozsáhlé strupovité změny, vrstveně uložené ve zvukovodech a silný zánět zvukovodů. Nemoc provází svědění. Králíci se snaží škrábat v uších a třepou hlavou. Při silné invazi zákožky zcela vyplní ušní boltec a mohou vážně narušit střední a vnitřní ucho. Králíci v důsledku toho drží hlavu ve směru postiženého boltce. Později dochází ke ztrátě koordinace, křečím, strupy se mění v mazlavou nahnědlou páchnoucí hmotu, po proniknutí nemoci do vnitřního ucha dochází k poruše rovnováhy a křečím podobným epilepsii. K smrti dochází jen výjimečně při silné invazi zákožek. Diagnózu stanovíme na základě klinických příznaků onemocnění s potvrzením mikroskopického vyšetření vzorku napadené tkáně.
Léčba tohoto onemocnění je již velmi dobře propracována. Nemocná zvířata je nutné izolovat a léčit. Olejovými přípravky zvlhčíme strupy v ušních zvukovodech a jemně opatrně odstraníme. Nikdy je neodstraňujeme násilně, způsobily bychom značné krvácení. Poté ušní boltec ošetříme přípravkem nejlépe ve spreji nebo rozprašovači prostředkem proti zákožce svrabové. ( Arpalit,Bio kill apod.) Injekčně lze použít preparát Ivomec. Léčbu je třeba zopakovat asi za 2-3 týdny, kdy se z vajíček líhne nová generace zákožek. Většina přípravků je na vajíčka neúčinná. Preventivní opatření proti zavlečení nákazy do chovu spočívá v důkladné prohlídce nových jedinců do chovu. Také zvířata,která se účastní výstav je nutné často kontrolovat.
Méně často se setkáváme u králíků s formou prašiviny těla nebo hlavy. Příznaky jsou podobné jako u ušní prašiviny.
Ostatní poruchy zdraví způsobené vnějšími paraziti.
Na králíkovi parazitují další vnější cizopasníci. Z těch nejznámějších to jsou dravčík roztočí (Cheyletiella parasivorax), veš králičí (Heamodipsus ventricosus), blecha králičí (Spilopsyllus cuniculi), sametka zarděnková (Trombicula autumnalis) aj. Jde o většinou ojedinělé napadení v chovech králíků. Zdravotní stav zvířat je ohrožen jen při masivním přemnožení cizopasníka.
Léčba je totožná jako u léčení svrabu králíků, použijeme přípravky k hubení vnějších parazitů.
Prevence spočívá v dodržování hygienických a epidemiologidckých opatření.
Plísně a plísňová onemocnění králíků
Plísňová onemocnění postihují téměř všechny druhy zvířat a nevyhýbá se ani člověku.Jejich výskyt je zaznamenáván po celém světě. Je způsobena parazitujícími houbami(plísněmi) Napadají vrchní vrstvy pokožky, kde pronikají ke kořenům chlupu. Plísně se přenášejí přímým stykem mezi napadeným a zdravým jedincem nebo se může uskutečnit prostřednictvím nakažených drobných hlodavců. Plísně jsou velmi odolné proti vnějším vlivům prostředí nejvíce jim vyhovuje vlhko a teplo.Příznaky jsou odlišné podle druhu plísně. V chovech králíků se nejčastěji vyskytuje onemocnění způsobené plísněmi tkzv. Mol (favus) způsobený plísní rodu Trichophyton. Jeho výskyt je lokalizován převážně na ušních boltcích, očních víčkách, hlavě, krku a končetinách. Tvoří na pokožce strupy nažloutlé barvy, které vytváří kulatou destičku s prohlubní uprostřed. Velikost strupu se postupně zvyšuje, nemoc neprovází svědění. Velmi typickým příznakem je zápach po myšině.Strupy jdou snadno sloupnout. Diagnóza se stanoví na základě laboratorního vyšetření. Dalším vyskytujícím se onemocněním v chovech králíků je Opar lysivý . Jeho největší výskyt bývá zaznamenáván u skotu, ale je velmi lehce přenosný na králíky infekce se nevyhne ani člověku. U králíků bývá lokalizován na hřbetě nosu, ušních boltcích, krku a plecích nakažených zvířat. Srst z napadených míst vypadává a pokožka se pokrývá šedobílými šupinkami. Holá místa jsou oválného typu s velikostí 1-2cm. Později se vytvářejí suché rozpraskané strupy. Rovněž nemoc neprovází výraznější svědění. Diagnóza se určí za pomoci laboratorního mykologického rozboru, které nám určí druh plísně.
Při léčení mykóz je nutné zvířata izolovat. Provádí se jen u zvířat, která mají větší chovatelskou hodnotu. U zvířat napadených oparem se vzhledem k nebezpečí přenosu infekce na člověka neprovádí. Vlastní léčba spočívá v změkčení suchých strupů olejem s následným odstraněním. A aplikací protiplísňových prostředků nejčastěji ve spreji newbo použití antimykotických mastí. Vhodné je i současné vnitřní užití antibiotik.Prevece jako u všech přenosných nemocí spočívá v přísném dodržování hygieny chovu s prováděním dezinfekce a deratizace během roku. Ochranu můžeme posílit i preventivním očkováním proti trichofytóze.
Nepřenosné nemoci
Nemoci trávicího ústrojí králíků
Poruchy trávicího ústrojí bývají u králíků velmi časté. Jde o celou řadu onemocnění postihující různé oblasti trávicí soustavy. Často je postiženo několik úseků trávicí soustavy najednou. Příčiny těchto onemocnění jsou velmi pestré, způsobují je především dietetické poruchy ve výživě. Vyskytují se u všech věkových kategorií králíků. Příznaky závisí na lokalizaci choroby. Pitvou zjišťujeme různá poškození trávicí soustavy a s tím související onemocnění jater a slinivky břišní. Průběh nemoci bývá většinou velmi rychlý. Králík nemůže zvracet, proto se onemocnění rychle šíří z žaludku dále do střev.Úmrtnost závisí od průběhu onemocnění a včasném zákroku. Všeobecně mají větší šanci na vyléčení mírnější formy onemocnění. Diagnóza se opírá o klinické příznaky s přihlédnutím k laboratornímu vyšetření vzorků krve parazitologickému vyšetření a mikrobiologickému vyšetření. Laboratorní vyšetření je nutné poněvadž příznaky jsou podobné i mnoha infekčním a parazitárním onemocněním. Léčba se odvíjí od zjištění příčiny onemocnění. Zaměřujeme se na odstraňování klinických příznaků onemocnění. (tišení průjmů,léčení zácpy,uvolnění nahromaděných plynů apod.) Nastolení diety a vyloučení posledních krmiv. První dny se osvědčilo nastolit hladovku. Preventivně dodržujeme zásady správné hygieny výživy, postupný přechod ze zimního krmení na letní a naopak. Zvláště opatrně zařazuje nová krmiva. Nezbytné je kvalitní a pravidelné napájení čistou nezávadnou vodou. Při krmení se osvědčil celoroční návyk před vlastním krmením předložit králíkům trochu kvalitního sena.
Nadmutí
Jde o velmi časté akutní onemocnění žaludku a střev s tvorbou plynů.Nemoc je vyvolána rychle kvasícím krmivem ( plesnivý chléb, mladé jeteloviny,zapařené krmivo,plesnivé krmivo,velké množství košťálovin, luskoviny apod.) Bývá také průvodním jevem při kokcidióze, napadá všechny kategorie králíků. Průběh nemoci bývá při akutním nadmutí velmi rychlý, často nacházíme až uhynulé zvíře. Zvířata uhynou na selhání srdce nebo na udušení.Diagnóza nečiní potíže. Příznaky nastupují velmi rychle, břicho je velmi bolestivé, břišní stěna je napnutá, činnost trávicí soustavy je zastavena,skřípání zuby a ztížená činnost srdeční a dýchací soustavy v důsledku tlaku na bránici.Léčení má naději na úspěch jen při včasném zákroku a u lehčích případů. Spočívá v umožnění odchodu plynů a zabránění dalšímu kvašení. Odvod plynů umožní zavedení žaludeční sondy, k zabránění kvasných pochodů podáváme přípravky jako např. Pretympan, Detoxan – neo apod. Vhodná je i aplikace břišní masáže. Po prodělané úspěšné léčbě králíka držíme ještě nějakou dobu na dietním krmení s postupným přechodem na normální stravu. Prevence spočívá v dodržování zásad správného a hygienického krmení. Při zkrmování mladé zelené píce nebo jetelovin je nutné králíky přivykat postupně po malých dávkách. Dodržujeme i pravidelné napájení čistou vodou.
Akutní rozšíření žaludku
Velmi časté onemocnění bez rozdílu stáří a plemene. Probíhá také velmi rychle s vysokými ztrátami. Příčinou jsou jako u nadmutí dietetické poruchy ve výživě, výjimečně křeč vrátníku způsobenou poruchou nervového systému. Nemoc propukne po překrmení pící bohatou na bílkoviny (vojtěška,jetel) dále brambory nebo šroty při nepravidelném krmení. Průběh nemoci je vždy velmi rychlý není-li zasaženo včas králík uhyne. Smrt nastává udušením nebo selháním srdeční činnosti. Diagnóza vychází z klinických příznaků onemocnění. Od akutního nadmutí se odlišuje lokalizací. Příznaky jsou dosti nápadné. Přeplnění žaludku s jeho rozšířením, výrazné kolikové bolesti, netečnost, posedávání v kotci, odmítání potravy. Přední partie dutiny břišní je zvětšená, povrchová teplota těla bývá snížená zvláště v důsledku nedostatečného prokrvení jsou sliznice šedavé. Dále zjišťujeme zrychlenou srdeční činnost a ztížené dýchání. Pohmatem zjistíme silně rozšířený tuhý žaludek. Léčení vyžaduje včasné vyprázdnění žaludku, uvolnit napětí stěn. Které však není bez rizika kolapsu. Žaludeční obsah vysáváme za pomocí žaludeční sondy. Po výplachu aplikujeme do žaludku látky podporující trávení. K správné činnosti žaludku napomohou i masáže stěny břišní. Ošetření často vyžaduje i přípravky k povzbuzení srdeční činnosti. Prevence je obdobná jako u nadmutí.
Zácpa
Je onemocnění králíků charakteristické hromaděním obsahu v trávicím ústrojí. Vzniká při podávání velkého množství suché potravy s hrubou vlákninou s nedostatkem napájení. K vzniku zácpy napomáhá i nedostatek pohybu a nebo některá druhotná onemocnění. Onemocnění se vyskytuje u všech věkových kategorií králíků. Příznaky nastupují postupně, teprve v později dochází k odmítání potravy, zvířata jsou netečná, odmítají se pohybovat, straní se ostatních,sliní a skřípou zuby. Palpací zjišťujeme tuhé útvary v dutině břišní nebo ve střevech. Kálení je omezené, výkaly jsou tuhé potažené slizem. Komplikací je plynatost střev a následný zánět střev v místě zácpy, který může vyústi až k sepsi. Diagnóza se opírá o zjištění klinických příznaků (konzistence výkalů) Léčení vyžaduje včasné zahájení. Provádíme postupné vyprázdnění trávicího traktu podáváním projímadel. Zavedeme dietu s pozdějším zařazením šťavnatých krmiv a dostatkem vody k napájení. Příznivě působí i pobyt ve výběhu. Prevence předpokládá vyloučení dietetických chyb ve výživě. Zajistit dostatek pitné vody a přiměřený pohyb. Po prodělané úspěšné léčbě nastolíme dietu s pozvolným přechodem na šťavnatější krmiva, kdy k napájení předložíme heřmánkový čaj k regeneraci trávení.
Otravy
Bývají způsobeny pozřením jedů. Dochází k nim jen vyjímečně. Otravy mohou být způsobeny krmivy, chemickými látkami,dusitany a dusičňany a otravy jedovatými rostlinami.
Otrava krmivem je nejčastěji zjišťovaná forma otravy. Způsobí ji změna biologické kvality jinak neškodných krmiv. Projevují se typickými příznaky. Krvavými průjmy, potácivou chůzí, nechutenstvím, nadýmáním a křečemi. Pitva prokáže degeneraci jater a ledvin, krváceniny na vnitřních orgánech. Při otravě chemickými látkami je nutné zjistit látku která otravu vyvolala. Nejčastěji zjišťujeme otravu olovem,rtutí,mědí a fosforem. Králíci přijdou do styku s těmito látkami jen nepozorností chovatele. Např. při natírání chovatelského zařízení nevhodnými barvami,nebo při zkrmování obilí,které bylo mořeno chemickými prostředky, případně zkrmování krmiv, která byla zasažena chemickými postřiky. Otrava dusitany a dusičňany je způsobena zkrmováním krmiv,která přišla do styku s ledkovými hnojivy. K otravám jedovatými rostlinami dochází většinou neznalostí chovatele. Který předloží zvířatům omezenou dávku zeleného krmení,která obsahuje větší množství jedovatých rostlin. Zvířata jsou odkázána pouze na toto krmivo proto zkonzumují velké množství jedu obsaženého v rostlinách. Ve volné přírodě k otravám u divokých králíků nedochází, protože mají možnost pestrého výběru. Při otravě rostlinami je úmrtnost vysoká. Léčba všech druhů otrav má šanci jen zjistíme - li otravu včas, kdy jed ještě nepronikl do krve. Podávají se látky které na sebe vážou jed a současně se užívají projímadla, která určí veterinární lékař. Ten také zvířatům podá léky pro podporu srdce a dýchání. Nutné je odstranění posledního krmiva ze kterého odebereme vzorky pro laboratorní vyšetření. Léčba se však provádí jen ojediněle u vzácnějších kusů s mírnějším průběhem otravy. Prevence se zaměřuje na vyloučení všech podezdřelých krmiv a na rozšíření znalostí o jedovatých rostlinách a nebezpečných látkách.
Mykotoxikóza – otrava plísňovými jedy
Je otrava, která se vyskytuje všude tam kde zvířata přijdou do styku s krmivy napadené plísněmi. Nejvíce postihují mláďata, která ještě nemají vyvinutou dostatečnou imunitu. Při mírné otravě těmito jedy nejsou příznaky nikterak nápadné, projevují se hubnutím,sníženou životaschopností, matnou srstí apod. Často jsou tyto příznaky přisuzovány jiným nemocem nebo příčinám. Při akutní otravě zvířata náhle hynou v křečích. Pitvou se prokáží degenerativní změny na játrech a ledvinách. Časté jsou krváceniny na vnitřních orgánech a v podkoží. Preventivně vyloučíme krmivo, které vykazuje známky žluknutí,je zatuchlé,zapáchající po plísních nebo s jinými změnami. Pamatujeme na nebezpečí pro člověka,které spočívá ve skutečnosti, že se mykotoxiny ukládají v nezměněné formě v mase jatečných králíků. Nic na ryziku nemění ani tepelné zpracování masa, které mykotoxinům v něm obsažených výrazně neublíží. Hlavním zdrojem je krmivo např. Zrní, skrojky chleba,naplesnivělé okopaniny,ale i slelivo nebo naplesnivělé seno.
Paraketóza končetin
Je onemocnění chodidlových plošek končetin. Náchylné jsou zvláště velká a těžká plemena králíků. Vzniká jako následek otlaků končetin vzniklých z použití nevhodného ustájení (rošty s ostrými hranami, použití zvlněného drátu u klecového systému apod.) Často tímto onemocněním trpí králíci ustájení na špinavé vlhké podestýlce.Uplatňují se zde i některé dědičné faktory. Jedna z příčin vzniku otlaků na končetinách může být i předčasné umístění jedince do kotce s dosud nevyschlou dezinfekční látkou,ta naruší povrch tlapek a otevře bránu následné infekci. Příznaky jsou snadno rozpoznatelné. Postižená zvířata se špatně pohybují, odlehčují postižené končetiny, na spodní straně tlapek nacházíme zánětlivá ložiska, krytá strupem s hnisavým procesem, která se s postupující nemocí rozšiřují. Strup je silný, místy rozpraskaný, pevně spojený s kůží a často s nalepeným stelivem. Při těžkých stavech jsou postiženy všechny čtyři končetiny. Otlaky bývají i příčinou nechuti samce k páření a nebo k nezájmu samice o mláďata.Léčení je problematické a ne vždy úspěšné.V prvé řadě odstraníme příčiny vyvolávající onemocnění. (změna podlahy,vložení podestýlky apod.) Zaměříme se na lokální ošetření otlaků vyčištění,hojivé masti,zásyp antibiotiky. Použití obvazů nebo přelepení náplastí se mnoho neosvědčilo, zvířata si je snadno odstraní. Zvířata se vyřazují po dosáhnutí jatečné hmotnosti z chovu. Chovná zvířata včetně jejich potomků u kterých se projevila dispozice k této nemoci nezařazujeme dále do chovu. Vnímavější k onemocnění jsou v rámci plemene linie králíků,které mají velmi jemnou srst nebo trpí nedostatečným osrstěním tlapek. Prevence spočívá ve výběru kvalitních chovných jedinců bez projevů onemocnění,případně upravíme podlahy kotců.
Lysivost
Nebo-li nedostatečné obrůstání srstí, na některých částech těla nebo i na celém těle. Lysivost dělíme na získanou a dědičnou. Získaná lysivost se vyskytne po prodělaných kožních onemocněních. Vrozená lysivost je patrná po několika dnech po narození, kdy zdravá mláďata již obrůstají srstí.Předpokládá se dědičná dispozice k tomuto onemocnění. Mláďata postižená vrozenou lysivostí často hynou, přežívá-li takové mládě je neduživé,hubené, se záněty očí. Vrozenou lysivost může zapříčinit i úzká příbuzenská plemenitba. Příznaky jsou velmi výrazné. Mláďata jsou buď úplně holá nebo zčásti. Postižená místa jsou bez šupinek nebo strupů a nesvědí.Diagnóza je jednoduchá jen při získané lysivosti musíme vyloučit podobná kožní onemocnění. Léčba. Vrozená lysivost se neléčí postižená zvířata se utrácejí. Získaná lysivost se léčí jen ojediněle . Postižená místa můžeme potírat mastmi s obsahem vitamínů skupiny A a D,. Upravíme i krmnou dávku přidáním vitamínu skupiny B a H dále je možné přidat tekuté přípravky s aminokyselinami. Případně podání minerálních přípravků k podpoře růstu a kvality srsti.
Záněty kůže u králíků
Záněty kůže jsou nejčastěji způsobeny jako následek zplstnatěním srsti, promočením srsti močí s následným zapařením, otlaky, vnější cizopasníci nebo některé infekční onemocnění. Postižená místa jsou zarudlá, citlivá na dotyk, svědí a jsou pokryta šupinkami nebo různě mokvají a hnisají. Léčba se zaměřuje na odstranění příčiny s následným vyčištěním postiženého místa jodovou tinkturou nebo peroxidem vodíku. V těžších případech volíme léčbu antibiotiky.
Zánět spojivky u králíka
Ve většině případů nejde o samostatné onemocnění ale o průvodní jev různých infekčních onemocnění (rýma, myxomatóza, pastereulóza, spirochetóza aj.) Sliznice oka může však být napadena i různými druhy hnisavých bakterií. Zánět spojivek oka může způsobit i podráždění prachem, nečistotou, drobným poraněním nebo výpary dezinfekčních prostředků. Příznaky zánětu jsou zřetelné, oko silně slzí, sliznice jsou zčervenalé, svědivé a králíci si je snaží otírat hrudními končetinami.V pozdějším stádiu je sekret oka hustý hnisavý, víčka jsou zduřelá často slepená. Bývá postižena celá oční koule. Vnímavé jsou všechny kategorie zvířat ale nejčastěji bývají postižena sající mláďata od králic, které jsou skrytě přenášejí infekční rýmu nebo pastereurelózu. V lehčích případech můžeme králíkům pomoci vytřením očí borovou vodou nebo optalem. V těžších případech, kdy je potřeba užít antibiotika nám léčiva předepíše veterinární lékař. Preventivně je třeba zamezit prašnosti v kotcích a dobře vyvětrat vydezinfikované kotce.
Obrna pánevních končetin
Jde o ochrnutí pánevních končetin,které se nejčastěji vyskytuje u středních a velkých plemen králíků. Dochází k úplnému nebo jen částečnému ochrnutí. K obrně dojde např. po poranění páteře nebo v důsledku zranění ve velmi malém kotci nebo kleci. Často způsobí obrnu i nevhodně umístěné jesle na seno ve kterých králíkovi uvízly nohy. Příčina však nemusí být jen ve zranění, obrna může nastat i po těžkém porodu u králice nebo vlivem pozření některých jedů. Někdy dojde k ochrnutí bez prokazatelných příčin.Onemocnění je typické svými příznaky,které spočívají v úplné nebo částečné nepohyblivosti pánevních končetin. Postižená zvířata se jen těžce pohybují, často jen za pomoci hrudních končetin. Nemocnou záď tahají bezmocně za sebou. Později dochází i k obrně vylučovacího a močového ústrojí. Králíci kálí a močí pod sebe v důsledku toho dochází k znečištění a proleženinám postižených míst. Léčení jedinců postižených ochrnutím se většinou neprovádí a zvířata se vyřazují z chovu. Prevence spočívá k zabránění možnému zranění.
Avitaminózy a nedostatek minerálií
O nedostatku a nebo přebytku minerálů a vitamínů jsme pojednávali v kapitole o výživě a krmení králíků. Jsou tam popsány i poruchy zdraví s nimi související.Většinou se v drobnochovech s pestrou krmnou dávkou tyto poruchy nevyskytují, jejich nedostatek nebo přebytek bývá způsoben jednostranným krmením ke kterému dochází spíše ve faremních chovech. Proto je nezbytné předkládat králíkům krmiva co nejpestřejšího složení avšak dbáme na postupné přechody, aby si králíci na nové krmivo vždy zvykli.
Nemoci související s rozmnožováním králíků
Tyto poruchy mohou být vrozené nebo získané. Vždy však jde o onemocnění,které vážným způsobem narušuje rozmnožování králíků, které je cílem většiny chovatelů.
Poruchy rozmnožování u samců
Kryptorchismus je porucha vývoje pohlavních orgánů samce a to nesestoupení jednoho nebo obou varlat do šourků. Vlivem této poruchy zůstávají varlata trvale v dutině břišní. Vlivem takto umístěných varlat je samec úplně nebo částečně neplodný. V dutině břišní je vyšší teplota než v šourku proto nedochází k správnému vytváření semene. Kryptorchismus je dědičnou vadou proto samci s touto poruchou nesmí být zařazováni do dalšího chovu.
Porucha pohlavní aktivity samce
Samčí pohlavní činnost je řízena hormony za spolupráce nervové soustavy. Takto postižení samci nejeví žádný zájem o samice. Nejsou použitelní k dalšímu chovu, protože nejdojde ke spojení obou partnerů. Příčiny můžeme hledat v zánětu předkožky,poranění samčích pohlavních orgánů nejčastěji pokousáním, může jít i o nakažlivý sifilis králíků, nebo jiné infekční onemocnění. Nejsou – li vidět změny na vnějších pohlavních orgánech a zvíře se jeví jinak klinicky v pořádku půjde s největší pravděpodobností o dědičnou poruchu hormonální nebo nervové soustavy. Takové samce vyřadíme z chovu. Zánět vnějšího pohlavního ústrojí u zvláště ceněných chovných samců léčíme antibiotiky.
Porucha tvorby spermií
Toto onemocnění nelze zjistit jinak než mikroskopickým vyšetřením ejakulátu. Při němž se zjišťuje počet, životnost a degenerativní změny spermií. Upozorní nás na tuto poruchu neplodnost králic samcem zapuštěných. Samci s poruchou spermiogeneze jsou vyřazováni z chovu.
Nejčastější poruchy rozmnožování u králic
Také králice trpí mnoha poruchami a zlozvyky souvisejícími s rozmnožováním, které mají za následek neplodnost, potrat nebo poruchy při porodu a v péči o mláďata.
Nedostatečný vývin pohlavních orgánů samice
Pohlavní orgány jsou vlivem této poruchy se vyvinuty jen s nedostatečně nebo se špatnou funkcí. Samice nepřijímají samce nebo opakovaně nezabřezávají. Patří sem i nedostatečná funkce vaječníků. Jde o poruchy vývinu, které jsou zcela nebo částečně dědičné. Lze je prokázat až po porážce králic nebo při pitvě.
Poruchy hormonální soustavy samic.
Hormony spolu s nervovou soustavou jsou nezbytné při rozmnožování. U králic přichází v úvahu nejčastěji nadměrná funkce estrogenu tzv. nymfomanie. Králice trpící touto poruchou se projevují zvýšenou pohlavní aktivitou, snaží se skákat po ostatních jedincích avšak při zapouštění opakovaně nezabřezávají. Další hormonální porucha souvisí s provokovanou ovulací u králic. Dojde.li k poruše některé hormonální funkce, která má přímý vliv na ovulaci. Buďto k ní vůbec nedochází nebo vajíčka nebudou oplozena.
Nemožnost zabřeznutí králice může být způsobena i srůsty na vaječnících,cystami nebo jinými mechanickými překážkami. Králice, které opakovaně nezabřezávají a pravděpodobně jsou postiženy neplodností vyřazujeme z chovu. Správnost diagnózy lze ověřit až za pomocí pitvy.
Potrat (zmetání)
Potratem rozumíme předčasné ukončení březosti. Vypuzené plody nejsou schopny života.
Příčiny jsou vnitřního nebo vnějšího původu. K vnitřním poruchám řadíme především nakažlivá onemocnění,nervové poruchy,apod.a za vnější příčiny potratu považujeme zranění,hrubé zacházení,hlučnost, změna prostředí, napadení šelmou apod. Potrat u králice krátce po připuštění většinou chovatel ani nezjistí,protože králice vypuzené plody zpravidla sežere. Na potrat ve vyšším stadiu březosti chovatele upozorní krev na podestýlce a roztahaná vypuzená mláďata po kotci. Léčba se omezuje na ošetření zevních pohlavních orgánů a podání antibiotik k zabránění vnitřní infekce. Prevence vyžaduje zabránění všem příčinám,které mohou vést k potratu.
Poruchy při porodech
Normální porod je biologickým zakončením březosti králice. Při porodu však může dojít k různým komplikacím. Dochází při nich k úhynu mláďat nebo i králice. Příčiny jsou převážně vrozené. Postižené králice mají zúženou pánev,děložní krček,pochvu nebo porodní cesty nejsou dostatečně kluzké. Častou příčinou úhynu při porodu je nadměrná velikost plodů,což bývá někdy zapříčiněno nevhodným připuštěním menší králice o dost větším samcem. Poruchami trpí především králice prvničky u nichž nebyl dokončen vývin pánve.
Chovatel většinou zjistí problémy až když je pozdě. Králice bývá již značně vyčerpána a mládě, které uvízlo v porodních cestách je mrtvé. První pomoc spočívá v urychleném opatrném odstranění mláděte z porodních cest králice. Lépe nám však pomůže zásah veterinárního lékaře, který odstraní mláďata císařským řezem.
Kanibalismus
S kanibalismem se u králíků setkáváme jen v případě požírání mláďat. Tento projev může mít mnoho příčin. Mezi nejčastější příčiny patří nervové poruchy,špatné zacházení, stres při těžkém porodu, hluk, vniknutí škodlivých hlodavců do prostoru hnízda, nedostatek mléka, poranění mláděte při porodu, špatná výživa a nedostatek vody. Často se projevuje u prvniček.
Chovatel zjišťuje částečné nebo úplné sežrání mláďat. Po kotci jsou rozházené části těl mláďat nebo jsou dosud živá mláďata pokousána. Někdy králice zlikviduje celý vrh.
Při opakovaném kanibalismu vyřazujeme postižené králice z chovu.
Nedostatek mléka
Je zapříčiněn chorobným stavem mléčné žlázy, vrozenou dispozicí,poruchou ve výživě nebo nedostatkem vody. Mláďata takto postižených králic naříkají,vyskakují z hnízda,rozlézají se po kotci, trpí podchlazením, pokožka na mláďatech je svraštělá a králice o mláďata nejeví zájem. Jediná šance na záchranu mláďat je podložit mláďata jiné králici. Králice které produkují jen velmi málo mléka vyřazujeme z chovu.
Zánět mléčné žlázy
Sekrece mléka produkovaného mléčnou žlázou nastává těsně před porodem v poslední třetině březosti.V době kojení mláďat je zdravotní stav králice a jejich mláďat ohrožen onemocněním,které se nazývá zánět mléčné žlázy. Dochází k němu po vniknutí infekce do drobného poranění na strucích králice. Zranění je nejčastěji způsobeno mláďaty méně často si zranění přivodí králice o zařízení kotce. Další příčinou vzniku onemocnění může být náhlý odstav mláďat kdy králice produkuje ještě velké množství mléka. Králice mají změněný postoj a chůzi. Často přešlapují s vyhrbeným hřbetem a s podloženými končetinami pod tělo. Mléčná žláza je zčervenalá a na pohmat nápadně tuhá. Při déle trvajícím stavu zánětu může zánětlivé ložisko i prasknou a vytéká z něj hustý hnisavý sekret. Nejčastěji je postižen první až třetí pár mléčných jednotek. Králice odmítá potravu a hodně pije. Pokud má u sebe mláďata odmítá je kojit. Léčba má naději na úspěch jen je-li započata včas a není-li mléčná žláza příliš poškozena. Aplikují se protizánětlivé masti a antibiotika. Kojí-li králice mláďata podložíme je ke kojné králici. Upravíme krmnou dávku omezením jádra, tak abychom snížili tvorbu mléka.
Paréza trávicího ústrojí kojících králic
Paréza nebo-li ochrnutí trávicího traktu u kojících králic je velmi vážné onemocnění, které se vyskytuje hlavně v drobnochovech. Mívá často smrtelný průběh. Nemoc zapříčiní různé poruchy výměny látkové, většinou vyvolá onemocnění sám chovatel,který se snaží vysoce březím a kojícím králicím co nejvíce v krmení přilepšit, různými krmivy na které nejsou zvířata zvyklá. To potvrzuje i výskyt nemocí v drobných chovech,kdežto na farmách, kde se zkrmuje jen granulovaná směs se s nemocí nesetkáváme. Nemocí trpí jen králice ve vysokém stupni březosti a nebo králice kojící.Hlavně králice prvničky s početnými vrhy.Příznaky nastupují rychle, dojde k zastavení přijímání potravy a kálení. králice trpí nadmutím, odmítají krmivo, ztrácí mléko a zájem o mláďata. Mláďata postižených králic podložíme kojné. Postupně se stav zhoršuje králice těžce dýchá a tělesná teplota klesá. Prokrvení sliznic je nedostatečné v důsledku toho jsou namodrale zbarvené. Zpravidla v průběhu tří dní králice hyne v důsledku selhání srdce.Léčba je úspěšná jen je-li započato včas. Spočívá v uvolnění plynů z žaludku za pomocí žaludeční sondy. Veterinární lékař určí další léky k podpoře činnosti srdce a dýchací soustavy. Doporučuje se podávání glukózy. Preventivně vyloučíme všechny krmiva,která by mohla způsobit nadýmání, přidáváme minerální a vitamínové doplňky a zajistíme dostatek pitné vody. Při krmení kvalitním senem s přiměřenou dávkou jádra a napájením dochází k nemoci velmi vzácně.