KRÁLÍCI

 

Plemena

 

Rozdělení plemen: Velká plemena

Střední plemena

Malá plemena

Zakrslá plemena s normální srstí

Krátkosrstá plemena

Dlouhosrstá plemena

Plemena se zvláštní strukturou srsti

Ostatní / plemena ve šlechtění, nebo dosud neuznaná/

 

 

 

 

 

Velká plemena

1. Belgický obr

2. Belgický obr albín

3. Německý obrovitý strakáč

4. Francouzský beran

5. Moravský modrý

 

 

 

 

Belgický obr / BO/

 

Původ: Belgický obr pochází z okolí Gentu, kde se pod názvem gentský obr choval již v 16. století,zřejmě vyšlechtěn z původních patagonských králíků.V 19. století byl vyvážen i do jiných zemí včetně Evropy, hlavně do Německa. Tady se začal chovat pod názvem králík flanderský nebo-li belgický.U nás se jeho chov začal rozšiřovat po roce 1882,tehdy spolek pro chov drobných hospodářských zvířat zakoupil první jedince tohoto plemene.Chov se poměrně rychle rozšířil, nyní je většina špičkových chovatelů tohoto plemene sdružena v speciálním klubu, který již mnoho let pracuje na jeho šlechtění.

 

Barvy: Nejčastěji se chová v barvě divoké a železité,další zbarvení je povoleno žluté, modře divoce zbarvený,černý, železitě černý, modrý, činčilový, havanovitý.Oči a drápy jsou zbarveny podle barvy očí a drápů výchozích plemen ze kterých byli šlechtěni.

 

Vnější znaky: Belgický obr je vůbec největší chovaný králík na celém světě.V moderním chovu se občas vyskytují chovní jedinci s hmotností přesahující 10 Kg. Za normálních okolností však váží belgický obr 7 až 8 Kg.Belgičtí obři mají mohutné, dlouhé tělo s velmi silnou stavbou kostry.Široké,pevné končetiny ,široká,mírně klabonosá hlava u samců

robustnější.Uši mají délku od 19 cm výše jsou široké, masité u kořene s pevným základem.

Hřbet je rovný, široký dobře zmasilý,záď mohutná velmi dobře osvalená, ukončená ocáskem tkzv. pírkem.Délka těla je 70 cm a více.Srst je přiléhající s délkou 3 až 4 cm, v podsadě hustá.

 

Vlastnosti : Většina zástupců tohoto plemene se vyznačují dobromyslnou povahou. Samice mají průměrně 6 až 8 mláďat ve vrhu, ale vyskytují se vrhy i s 12 mláďaty.Samci jsou plodní a při své hmotnosti temperamentní.Nevýhodou tohoto plemene je velký nárok na prostorné ustájení , větší spotřeba krmiva a delší doba pro dosáhnutí dospělosti chovných zvířat.Ty jsou dospělé v 9 měsících stáří .Vnitřní vybavení kotců je tradiční bez použití roštů a jeslí.Králíci mají pro svoji vysokou hmotnost na roštech otlaky a v jeslích si často zlomí nohu.Králíkárny orientujeme nejlépe proti východu, nikdy ne opačně. Odpolední slunce je často příčinou úhynu z přehřátí.Velmi se osvědčily výběhy alespoň pro samice s mláďaty Ale i přes tyto drobné nevýhody je plemeno velmi oblíbené mezi chovateli

 

 

 

Belgický obr albín.

Původ : Původ tohoto plemene není příliš jasný, předpokládá se ,že vznikl mutací z barevných belgických obrů.Jedinci tohoto plemene se objevili na počátku 20. století V českých zemích byl jeho chov zaznamenán v roce 1904 a v roce 1907 byl zařazen do vzorníku plemen. Cílem českých chovatelů bylo vyšlechtit králíka s co největší bílou kožešinou.V dnešní době je chován hlavně pro výstavní účely a pro užitkové křížení s králíčími brojlery.

 

Barvy: Barva je čistě bílá po celém těle, barva očí je světle červená s karmínovou duhovkou.

Drápy jsou bílé.

 

Vnější znaky : Tvar a mohutnost těla je jako u barevných belgických obrů, avšak délka těla je od 65 cm, délka uší od 18 cm a délka srsti 3,5 cm.

 

Vlastnosti : Belgičtí bílý obři mají klidnou, mírnou povahu, samice jsou většinou dobrými matkami. Oproti barevným obrům vyžadují větší čistotu ustájení pro udržení svojí sněhobílé

kožešiny. Nesmí však pro svoji hmotnost být ustájeni na roštech, jelikož ty způsobují otlaky na končetinách.Nároky na prostory, ustájení, krmení a ošetřování jsou stejné jako u barevných belgičáků.

 

Německý obrovitý strakáč /NoS/

Původ: Toto plemeno vzniklo křížením belgických obrů a strakatých stájových králíků, koncem 19. století Toto šlechtění mělo za cíl vyšlechtit králíka s velikostí obra a odolností stájových králíků. Zvláště v oblasti Francie, později v Německu . Kresba těchto kříženců ještě nebyla ustálená, to se dosáhlo až pozdějším změněným cílem šlechtění, když se začali šlechtit pro krásu a kožešinu.V našich zemích se choval ojediněle v předválečném a válečném období po válce jeho chov upadá a až v roce 1962 založením klubu chovatelů těchto králíků se jeho chov rozšiřuje a zkvalitňuje. Dnes je u nás poměrně dobře rozšířen a oblíben.

 

Barva: Toto plemeno je typické zvláštní kresbou na bílém podkladě. Kresba se skládá z kresby hlavy a těla. Kresba hlavy je tkzv. motýlek,trn, oční kroužky, skráňové skvrny a zabarvení uší.Motýlek je skvrna ve tvaru motýla na nose, má být ostře ohraničená a táhne se až k oběma ústním koutkům.Trn je výběžek na skvrně motýlku přesně na nose.Oční kroužky jsou skvrny které lemují oči,mají být uzavřené a stejnoměrně široké.Dále jsou požadovány skráňové skvrny a zcela zbarvené uši.Kresba těla se skládá z tkzv. úhoře, boční kresby . Úhořem se rozumí skvrna v šířce asi 3 cm. Probíhající od kořene uší v týle po kořen pírka, nepřerušovaně, stejnoměrně.Boční kresba je vlastně skupina 6 až 8 skvrn na bocích o velikosti

skvrn asi 3cm. Nemají do sebe zabíhat nebo splívat.Barva očí tmavá,podle barevného rázu. Barva drápů bílá.Německý obrovitý strakáč je uznán v těchto barevných rázech: černý, modrý, havanovitý.

 

Vnější znaky :Německý obrovitý strakáč je velký mohutný králík velmi se podobající stavbou těla a typem belgickému obrovi,je však elegantnější. Délka těla je 58 cm a více, délka

uší od 17 cm a délka srsti 3,5 cm.Srst je hustá s výrazným pesíkováním. Minimální hmotnost 5kg optimální 6 a více kg.

 

Vlastnosti: Toto plemeno je pro svůj vzhled velmi líbivé, klidné povahy. Sklízí obdiv na výstavách pro svoji charakteristickou kresbu, avšak správně zbarvených jedinců je v chovu poměrně málo, protože ve vrzích se vedle perfektně zbarvených jedinců vyskytují i mláďata s celočerným zbarvením tkzv. kominíci a mláďata téměř bílá tkzv. mlynáři.Kominíci jsou dále využíváni v chovu zato mlynáři jsou odstraňováni, často již po narození, kdy je hned možno poznat zbarvení budoucích králíků, protože jsou neduživý a snadno podléhají nemocem.Chov je proto velmi náročný na počet chovných jedinců. Je nutno také toto plemeno udržovat ve velmi dobré čistotě, kvůli čistě bílému zbarvení podkladu kresby.

 

Francouzský beran

Původ : Pochází z Francie je to staré plemeno vzniklo v polovině 19. století pravděpodobně vzniklo mutací. Bylo nazváno beranem, proto,že jeho hlava připomíná hlavu samce ovce domácí.Původně byli menšího vzrůstu a až přikřížením krve belgického obra se stali robustní dnešnímu typu podobní králíci. Jako plemeno byl uznán v roce 1863.Z Francie byl vyvážen i do jiných zemí.Chovali se hlavně v barvě divoké, později křížením vznikali i barvy jiné,nebo strakáči.Ti vznikli zkřížením beranů s neušlechtilými strakatými králíky. Berani byli chováni především pro maso, ale tradovalo se,že králíci s převislýma ušima dostávají prašivinu méně než králíci s normálníma ušima.Což v té době bylo velkým kladem.U nás se začali objevovat mezi lety 1870a1890 ale jen ojediněle více se rozšířili až koncem světové války a po ní.V současné době je u nás chov tohoto plemene velmi oblíben a chovní jedinci jsou na velmi dobré úrovni.

 

Barvy : Plemeno je chováno nejčastěji v barvě divoké, železité. Dále bílý červenoocí a bílý modroocí,černý,madagaskarový/durynský/ modrý, a strakáči.V menším množství se chovají v barvě žluté, činčilové, havanovité a v jiných dle výchozích plemen pro šlechtění. Strakatost u beranů se nazývá zbarvení králíků s kresbou plášťovou tzn.Hlava včetně uší a korunek / kořen obráceného ucha/ je převážně zbarvena. Uprostřed čela má být bílá lysinka nebo alespoň skvrnka, spodní pysk a spodek skrání je zbarven bíle.Kresba těla pokrývá celý hřbet,záď i povrch pírka,zasahuje na bocích co nejníže.Končetiny, břicho,spodina pírka a drápy jsou bílé.Zbarvení očí odpovídá příslušnému barevnému rázu.

 

Vnější znaky : Francouzští berani patří mezi velká plemena dosahují v průměru 5,5 Kg a více. Mají robustní tělo,široké zavalité po celé délce,krk je téměř neznatelný. Hlava je široká,klabonosá. Oči jsou mírně vystouplé,uši jsou zmasilé,mají viset podél hlavy a tvořit tkzv.podkovu s výraznými korunkami,nemají tvořit záhyby, na koncích zaoblené. Jde o výrazný znak plemene.Délka uší od jednoho konce ucha po druhý konec včetně hlady je asi 40-45 cm.Pohyb těla je plazivý.Srst je hustá v podsadě,pružná o délce 3,5 až 4 cm.

 

Vlastnosti:Jde o plemeno s velmi klidným temperamentem. Mláďata mají nejprve uši vzpřímené později se jim začnou svěšovat.,rychle rostou a brzy vyspívají.Přírůstky hmotnosti mohou dosáhnout až k 1 Kg. za měsíc. Samice jsou plodné dobré matky, samci mají někdy sklon k lenosti.Při velmi dobrém krmení mají sklony k zatučnění.Kotce pro toto plemeno musíme udržovat v čistotě,protože si králíci snadno ušpiní konce převislých uší, zvláště při napájení z misek,proto jsou pro ně vhodné automatické napáječky.Rozměry kotců pro chov tohoto plemene jsou alespoň 1200 x 800 mm pro jedno zvíře.Chov tohoto plemene je hodně rozšířen a je často vystavován na výstavách.

 

Moravský modrý/Mm/

Původ : Jde o zástupce českého plemene vyšlechtěného na Moravě dnes již nelze zjistit z jakých původních králíků toto plemeno vzniklo. Cílevědomé šlechtění moravských chovatelů dosáhlo svého cíle vyšlechtit obrovitého králíka v barvě modré.To se jim podařilo, a hlavně ve válečných letech a těsně po nich byl u nás velmi rozšířen a patřil k nejvíce chovaným plemenům. Dodnes se těší velké oblibě a ani v době šlechtění různých nových plemen králíků nezanikl.Jde o jediné české plemeno zařazené do obřích plemen králíků

 

Barva: Barva je po celém těle ocelově modrá od zbarvení vídeňských modrých se liší světlejším odstínem, barva očí je modrošedá,drápy jsou rohovité.

 

Vnější znaky : Tělo je zavalité po celé délce,krk je znatelný,hlava silná,mohutná u samic jemnější.Uši jsou vzpřímené,masité, pevné,otevřené.Délka je 14-15 cm.Celkový typ je poněkud jemnější něž u belgického obra

 

Vlastnosti.: Samice moravských obrů jsou velmi dobré matky, mláďata velmi rychle rostou,proto byli využíváni i pro zušlechtění masných plemen králíků,kde kříženci dosahovali velmi dobrých růstových výsledků.Samci však při velmi dobrém krmení mají sklony k přetučnění a jsou méně temperamentní při zapouštění, samice při překrmování nechtějí zabřezávat. Králíci to jsou jinak velmi klidní, snáší hluk, nejsou agresivní a neutíkají do rohu kotce při krmení.Jde o plemeno v barvě modré, která je náročná na čistotu kotců a v létě musí být králíkárny zastíněné proti slunci.Protože působením moči nečistot a slunce barva rezne a králíci nevypadají pěkně i na výstavách se toto trestá příslušným stržením bodů v celkovém hodnocení exteriéru králíka. Moravský modrý je nejen sportovním plemenem ale i užitkovým. Plemeno je chováno v České republice, proto není možnost osvěžení krve nákupem v zahraničí. V roce 2001 byl zařazen do evropského standardu.

 

 

 

Střední plemena:

1. Anglický beran

2. Míšeňský beran

3. Francouzský stříbřitý

4. Velký světlý stříbřitý

5. Činčila velká

6. Meklenburský strakáč

7. Vídeňský modrý

8. Vídeňský černý

9. Vídeňský bílý

10. Vídeňský modrošedý

11. Vídeňský šedý

12. Hototský bílý

13. Český albín

14. Novozélandský červený

15. Novozélandský bílý

16. Burgundský

17. Kuní velký

18. Siamský velký

19. Kalifornský

20. Nitranský

21. Zemplínský

22. Japonský

23. Tříbarevný strakáč

24. Český luštič

25. Český strakáč

26. Aljaška

27. Havanský

28. Durynský

29. Bílopesíkatý

30. Moravský bílý hnědooký

31. Zaječí

 

 

Anglický beran/AB/

Původ: Anglický beran je nejstarší plemeno beranů,byl používán pro vyšlechtění ostatních plemen beranů. Vznikl v Anglii v 18. století Největší rozmach chovu tohoto plemene byl zhruba před 100 lety.Již tehdy tady byli chováni králíci s extrémně dlouhýma ušima,které byli dále prodlužovány selekcí nebo za pomocí dráždivých mastí a udržováním vytápěných králíkáren. Z Anglie se postupně rozšířili i do jiných zemí.V 70.-90. letech minulého století byli k nám dováženi angličtí berani pod názvem „amerikáni“po druhé světové válce z našich chovů zcela zmizeli. Od sedmdesátých let se chovají jen ojediněle..

 

 

Barva : Jsou povolené všechny barevné rázy, nejčastěji se však chová v barvě madagaskarové/durynské/ a strakáči,v zahraničí jsou vidět v barvě bílé,černé,divoké,železité.

 

Vnější znaky: Anglický beran má nápadně dlouhé a široké uši,které nejsou u žádného jiného plemene.Jejich délka je měřeno od špičky jednoho ucha přes hlavu po špičku druhého 62 cm a více a jejich šířka v nejširším místě je 14 cm.Otvory uší jsou na rozdíl od ostatních beranů obráceny dopředu.Tělo je štíhlé,protažené postoj plazivý.Hlava je široká,především u samců,nízce nesená. Srst je jemná, přiléhající k tělu,s délkou 3cm.Hmotnost dospělých anglických beranů je3,25-5,25 Kg.

 

Vlastnosti :Jde o velmi přítulné králíky i když vyžadují zvláštní péči a pozornost.Musíme jim často stříhat drápy na hrudních končetinách,aby si jimi nemohli poranit uši.Také musíme dbát na čistotu chovatelského zařízení.Mláďatům ve věku 2 měsíců narůstají uši nejrychleji, tvoří tři čtvrtiny délky těla postupně se růst s věkem zpomaluje.Plodnost je jako u ostatních plemen králíků, avšak odstavu se dožívá jen několik. Hlavně z důvodu,že matky anglických beranů nejsou zrovna pečlivé a chovatel jim musí často s kojením mláďat pomáhat.Zvlášť slabší mláďata neuzvednou hlavu,kvůli uším. I během dalšího svého života jsou choulostivá a náročná na ošetřování..Většina nadšených chovatelů provozuje chov tohoto plemene jako ryze sportovní bez ohledu na užitkovost. Jde o králíka vhodného spíše pro zkušené chovatele.

 

 

 

Míšeňský beran /MB/

Původ: Míšeňský beran byl vyšlechtěn v německém městě Míšeň, křížením francouzských beranů s králíky stříbřitými černými kolem roku 1900. Kolem roku 1906 byl poprvé vystavován, později byl šlechtěn i do jiných barevných rázů než jen černí.I přesto k velkému rozšíření nedošlo ani v zemi svého původu.U nás se občas objevil ale nikdy nedošlo k většímu

zájmu o jeho chov . V současné době není vystavován ani na velkých národních výstavách.V případě zájmu o jeho by bylo nutné chovná zvířata koupit v Německu.

 

Barvy: Míšeňští berani se nejvíce v zahraničí objevují v barvě černé stříbřité, jejich chov je povolen i v barvách divoce stříbřité, havanovitě stříbřité, modře stříbřité, žlutě stříbřité, světle stříbřité.

 

Vnější znaky: Tělo míšeňských beranů je zmasilé a široké s dobře osvalenou hrudí i zádí.Hlava je beranovitá, klabonosá u samic jemnější ne však protažená. Uši jsou zmasilé na koncích zaoblené o délce rozpětí měřeno přes hlavu 38 až 42 cm. Jsou podkovitě zavěšeny podél skrání s výraznými korunkami.Otvory uší směřují k tělu. Hmotnost těchto beranů je v rozpětí 4,5 Kg až 5,5 Kg. Srst je hustá v podsadě, má elastické pesíky a délku 3cm.

 

Vlastnosti: I tihle berani se vyznačují klidnou a přítulnou povahou. Užitkové vlastnosti jsou v našich chovech neznámé.

 

 

Francouzský stříbřitý /Fs/

Původ: Původ tohoto králíka musíme hledat ve Francii v oblasti Champagne kde byli chováni na počátku 18. století. První stříbřití králíci se do Francie dostali už na počátku 17. století. dovezli je portugalští námořníci z Indočíny.Na počátku 19. století byli vyváženi do zahraničí, velká poptávka po nich byla zvláště v Německu kde bylo toto plemeno dále šlechtěno a využíváno pro šlechtění plemen nových. U nás se králík Francouzský stříbřitý ve své podstatě téměř nechová,mnohem více je chován králík Velký světlý stříbřitý, který je ve svém zbarvení světlejší.

 

Barva:Barva krycího chlupu je po celém těle stříbřitá,připomínající barvu zašlého stříbra, jen uši,oční kroužky, maska, končetiny a pírko jsou poněkud tmavší. Stříbřitost je střední s převládajícími černými pesíky. Oči jsou hnědé, drápy rohovité až černé.

 

Vnější znaky:Tělo je dobře osvalené,zavalité. Hlava je silná s širokým čelem. Uši jsou masité,dobře osrstěné na koncích zaoblené v délce 12,5 – 13,5 cm. Srst je hustá v podsadě, pružná se stejnoměrným pesíkováním o délce 3 cm.

 

Vlastnosti : Francouzský králík byl po léta chován pro svoji kožešinu a užitkovost. V současné době je chován především jako sportovní plemeno.U nás je méně oblíben byl vytlačen častěji chovaným Velkým světlým stříbřitým i v zahraničí zájem o toto plemeno kolísá.

 

Velký světlý stříbřitý/Vss/

Původ:Tito králíci byli vyšlechtěni v Německu v prvních letech 20. století z původního Francouzského stříbřitého s cílem vyšlechtit poněkud světlejší odstín rozložený po celém těle tak aby připomínal kožich stříbrné polární lišky tkzv. pesce. V dnešní podobě jde o plemeno velmi často chované a je zařazeno mezi užitková plemena.Na výstavách je vždy velmi početně zastoupeno a jeho chovatelé jsou převážně sdruženi ve speciálním klubu.

 

Barvy:Celkový dojem barvy králíka je mléčný. Vzniká to průsvitem podsadových chlupů ke krycímu chlupu a pesíkům.Zastoupení černých pesíků je nižší než u Francouzského stříbřitého.Rozložení stříbřitosti i stejnosměrnost barvy musí být po celém těle stejné . Barva očí je hnědá, barva drápů tmavě rohovitá až černá.

 

Vnější znaky:Tělo je zavalité, válcovité na silných končetinách. Hlava je široká u samic jemnější.Krk znatelný ale krátký. Uši pevné, masité, o délce 12 až 13 cm. Srst hustá, pružná, s výraznými pesíky.Délka srsti 3 cm.Hmotnost dospělého králíka je 4,5 až 5,5 Kg.

 

Vlastnosti: Velký světlý stříbřitý na rozdíl od stříbřitého malého je klidný a vyrovnaný.Je chován jako sportovní i užitkové plemeno. Jeho kožešina je hodně využívána a vyhledávána zpracovateli.Králíci se rodí v základní barvě černé a začínají přestříbrovat ve věku pěti až šesti týdnů.Velmi dobře rostou a využívají krmiv. Plemeno je používáno k zušlechtění masných plemen. Zvláště kříženci s Moravským modrým se vyznačují vysokými přírůstky.

Králíky je nutno udržovat v čistotě aby se jejich krásná kožešina neušpinila.

 

Německý velký stříbřitý/Nvs/

Původ:Tento králík byl vyšlechtěn za pomoci králíka malého stříbřitého na počátku 20. století se snahou vyšlechtit stříbřitého králíka ve váze středních plemen. To se povedlo několika šlechtitelům téměř současně. Objevoval se jak u nás tak i v Německu, ojediněle i v Anglii.

 

Barvy:Německý velký stříbřité je povolen chovat v barvě černé,žluté,divoce zbarvené,modré,havanovité,světlé.Nejčastěji se chová v barvě černé.Barva očí a drápů odpovídá příslušnému zabarvení očí a drápů výchozích plemen.

 

Vnější znaky :Tělo je válcovité, mírně zavalité s kratším krkem. Končetiny jsou silné, hlava široká u samic jemnější. Uši pevné,dobře osrstěné, masité v délce 12,5 až 13,5 cm. Srst je hustá, pružná, lesklá s délkou 3 cm. Hmotnost dospělých jedinců je 4 až 5 Kg.

 

Vlastnosti:V povaze je toto plemeno klidné povahy s dobrou plodností a růstovými vlastnostmi.Je využíváno pro kombinovanou užitkovost pro produkci kvalitního masa a kožešiny. Našimi chovateli je chován jen ojediněle, je to však škoda, zasloužil by si vyšší zařazení do našich chovů.

 

 

Činčila velká/Čv/

Původ : Činčila velká byla vyšlechtěna z činčily malé, která pocházela z Francie a to současně na dvou místech v Anglii a v Německu na počátku 20. století.Původní záměr byl za pomocí velkých plemen zvětšit kožku, která imitovala zbarvení pravé činčily malého zvířátka původem z jihoamerických And.V letech 1922 a 1926 byla Činčila velká dovezena a chována i u nás.I když její barva,typ a hmotnost ještě nebyla ustálena.V roce 1927 byl založen v Praze klub chovatelů činčil společný pro malou i velkou činčilu a v roce 1963 byl založen již samostatný klub jen pro činčilu velkou,který pracuje dodnes.Chov tohoto plemene má velkou tradici a spousty nadšených chovatelů. V dnešní době se nechová jen pro kvalitní kožešinu ale i pro masnou produkci.

 

Barvy:Jak už název napovídá barva Činčily velké imituje barvu činčily pravé.To znamená že krycí barva je popelavě šedá s namodralým nádechem a s černými konečky pesíků, které vytvářejí tkzv. housenkování. Pod krycím chlupem při rozfouknutí srsti je vidět proužek bílé mezibarvy,.Ta je ostře ohraničena od tmavě modré podsady.Barva očí je tmavohnědá, drápy jsou rohovité až černohnědé.

 

Vnější znaky: Činčila velká je králík mírně zavalitého těla, mohutný, s širokou hrudí, na silných hrudních končetinách . Hlava je silná výrazná, zvláště u samců mírně klabonosá. Uši jsou masité, lžičkovitě otevřené v délce 14 cm. Hmotnost 4,5 až 5,5 Kg. Srst je velmi hustá, pružná s výraznými pesíky v délce 3 cm.

 

Vlastnosti:Činčila velká patří k velmi oblíbeným plemenům. Je chována pro svoji kožešinu a nezanedbatelný užitek v masné produkci. Jde o králíka s vyrovnanou povahou, klidného temperamentu.Velmi dobrých růstových schopností a časným vývinem mláďat.V mnoha případech je využívána k regeneraci nebo šlechtění plemen jiných.

 

 

 

Meklenburský strakáč / MS/

Původ: Meklenburský strakáč byl vyšlechtěn v Goldenbow v bývalé SRN. Záměrem šlechtitele bylo vyšlechtit černobílého králíka se strakatostí podobnou meklenburskému skotu, při zachování užitkových vlastností a líbivosti.To se podařilo v roce 1981 na výstavě v Lipsku byl předveden a uznán pod názvem Meklenburský strakáč. Téměř ihned si našel mnoho obdivovatelů a zájemců o nové plemeno. Později byl importován i do jiných zemí.K nám byl dovezen v roce 1987. Chová se však jen ojediněle i když v posledních letech zájem o toto plemeno vzrůstá.

 

Barvy:Meklenburský strakáč je uznán v barvě černé, v té je nejčastěji chován,dále v barvě modré, červené, havanovité a durynské. Barva očí přísluší barvě příslušného barevného rázu. Barva podkladu je vždy bílá i barva drápů. Plášťová kresba je stejná jaká je popsaná u Francouzského berana.

 

Vnější znaky:Tělo je válcovité,zavalité s krátkým krkem, silných končetin. Hlava je krátká v čele a v nosní partii široká. Uši masité, lžičkovitě otevřené s délkou 12,5 až 13,5 cm. Hmotnost dospělých kusů je 4,5 až 5,5 Kg.Typem připomíná vídeňského králíka.Srst je hustá v podsadě a má výrazné pesíky. Délka krycího chlupu je 3 cm.

 

Vlastnosti:Chov těchto strakáčů se jinak neliší od chovu jiných plemen strakáčů, bohužel se však rodí velké množství nestandardních mláďat.Samice jsou dobré matky,pečlivě se starají o svá mláďata.Velmi dobře rostou a produkují kvalitní maso.

 

 

 

Vídeňský modrý /Vm/

Původ :Vídeňský modrý byl vyšlechtěn v Rakousku za pomoci belgických obrů a místních nedefinovatelných plemen. V roce 1895 byl nazýván vídeňský obr. V Rakousku byl uznán v roce 1897.Nepodobal se dnešnímu typu vídeňáků jejich průměrná hmotnost byla 6,5 kg.Ani barva srsti nebyla ustálená.První modří vídeňáci byli v roce 1903 vyvezeni do Německa,Nizozemska a Švýcarska. Velmi rychle si získal obdiv mnoha chovatelů a rozšířil se i do ostatních zemí.Hlavně v Německu si získal velkou oblibu.V roce 1907 byl oficiálně uznán jako vídeňský modrý. V našich zemích se vídeňský modrý těší velké oblibě a je chován mnoha nadšenými chovateli.

 

Barvy:Barva vídeňského modrého jak napovídá název je modrá. Na rozdíl od moravského modrého je sytě tmavě ocelově modrá.Po celém těle stejnoměrně rozložená, včetně hlavy,uší,končetin. Na břiše je nepatrně matnější.Oči jsou modrošedé,drápy rohovité.

 

Vnější znaky:Tělo je válcovité, zavalité dobře osvalené. Hlava je silná široká v nosní i v čelní partii,širokých tváří.Krk je velmi krátký.Hrudní končetiny jsou krátké silné.Uši jsou masité,plně osrstěné, lžičkovitě otevřené, na koncích dobře zaoblené, o délce 11,5 až 12,5 cm.Srst je neobyčejně hustá v podsadě s výraznými pesíky.Délka srsti je asi 3 cm.Hmotnost dospělého vídeňáka je v rozmezí 4,25 – 5,25 kg.

 

Vlastnosti: Vídeňáci jsou mírní a přítulní.Patří k plemenům užitkovým chovaným pro maso a kožešinu.Díky svému výraznému typu jsou velmi oblíbeni i jako výstavní králíci.Jsou velmi početně zastoupeni na většině výstav. Samice vídeňských modrých při dobrém krmení mají sklony k zatučnění a s tím spojeným špatným zabřezáváním. Počet mláďat ve vrzích je průměrný jako u všech jinak barevných vídeňáků. Růstové schopnosti jsou velmi dobré, což dokazuje i využití vídeňáků pro křížení s jinými plemeny s cílem vylepšení užitkových vlastností.Modré a černé vídeňáky musíme v kotcích přistínit protože vlivem slunečních paprsků jim rezne srst.

 

 

Vídeňský černý/Vč/

Původ:Podle všech dostupných informací je Vídeňský černý vyšlechtěn z králíka Vídeňského modrého.Černí vídeňáci byli poprvé vystaveni v Lipsku v roce 1931.Později byli dovezeni i k nám.

 

Barvy:Barva je po celém těle sytě černá s mírným leskem, břicho je poněkud matnější.Barva očí je tmavohnědá, barva drápů tmavě rohovitá až černá.

 

 

Vnější znaky : Vnější znaky se shodují s vnějšími znaky Vídeňského modrého.

 

Vlastnosti:I pro vlastnosti černých vídeňáků platí stejné pojmy jako u modrého vídeňáka.

Vídeňský bílý /Vb/

Původ: Vídeňský bílý má zcela jiný původ než ostatní barevní vídeňáci.Toto plemeno vzniklo v Rakousku, kde ho počátkem 20. století vyšlechtil Wilhem Mucke. Použil k tomu holandské králíky s modrýma očima a vídeňského modrého.V roce 1907 nové plemeno předvedl na výstavě ve Vídni. V tomto období bylo plemeno ještě velmi nevyrovnané a silně připomínalo holandského králíka.Z Rakouska byli vyváženi do sousedních zemí zvláště do Německa.Zde bylo provedeno šlechtění zaměřené na zlepšení typu. První zmínka o králících tohoto plemene u nás je z let 1907 až 1909.V posledních letech je chov tohoto plemene v České republice na velmi dobré úrovni.

 

Barvy:Tento vídeňák je jak už název napovídá bílý, po celém těle včetně drápů. Oči jsou světle modré.

 

Vnější znaky:Tělo je osvalené po celé délce,válcovité, zavalité.Krk je krátký, končetiny silné.Hlava je dobře vyvinutá, velká, široká zvláště v čelní a nosní partii. Uši jsou pevné, masité, dobře osrstěné, lžičkovitě otevřené v délce 10,5 až 11,5 cm.Srst je neobyčejně hustá v podsadě, s výraznými pesíky,pružná s mírným leskem. Délka asi 3cm. Hmotnost je poněkud nižší než u vídeňských modrých a to mezi 4 – 5 kg.

 

Vlastnosti: Plemeno je velmi oblíbené jak pro svoji milou a přítulnou povahu tak i pro svoji velmi dobrou užitkovost.Je zastoupeno téměř na všech výstavách.Většina chovatelů tohoto plemene je sdružena ve speciálním klubu chovatelů vídeňských plemen.Je jen škoda že mimo Evropu je plemeno jen málo rozšířené.Při chovu musíme brát ohled na to, že králík má bílou kožešinu a podle toho upravit zařízení kotců.Chováme je na čisté podestýlce nebo na roštech.K napájení jsou vhodné napáječky nebo automatický rozvod vody.Rozměry kotců pro chovná zvířata by měly být alespoň 100x80x55 cm.Vídeňský bílý stále představuje jedno z nejekonomičtějších plemen, získá se z něho nejen velmi chutné maso ale i kvalitní kožešina.

 

 

Vídeňský šedý/Vš/

Původ:Králík Vídeňský šedý vznikl cíleným šlechtěním z králíka Vídeňského modrého jako další barevná varieta vídeňáků v Německu.Odtud byl vyvážen do okolních zemí.Plemeno si získalo hodně příznivců pro svoji vitálnost a užitkovost.V současné době chov tohoto plemene vzrůstá, upevňuje se typ a tvar zvířat.

 

Barvy:Vš je uznán v barvě divoké a to ve čtyřech odstínech. Od nejsvětlejšího až po nejtmavší odstín s ohnivým faktorem.Divoká barva je vlastně přírodní zbarvení králíka, kdy krycí barva tvoří tkzv. stínování nebo-li housenkování to je tvořeno střídáním černých a nahnědle žlutých konečků chlupů.Lemování uší, skrání,spodiny pírka, břicha ,očních kroužků a zátylkového klínu je světlé nebo bílé. Při rozfouknutí srsti se objeví pod krycí barvou rezavě hnědočervená mezibarva, podsada je zbarvena modrošedě.Oči jsou hnědé, drápy tmavě rohovité.

 

Vnější znaky: Vídeňský šedý má hmotnost i propozice stejné jako u vídeňských bílých.Jen trochu robustnější s výrazným typem.

 

Vlastnosti: Jde o králíka živé a aktivní povahy,pěkného exteriéru,vitální a odolný.Ve vrzích vyrovnaný, samice odchovávají bez větších problémů.Samci jsou temperamentní, plodní.Mláďata rychle rostou a dobře zužitkují předložené krmivo.Chovatelské zařízení používáme klasické venkovní králíkárny s přistíněním, nejvhodnější je chov na podestýlce.V posledních letech je o chov tohoto plemene velký zájem pro svoji nenáročnost a užitkovost.

 

Vídeňský modršedý/Vmš/

Původ: Vídeňský modrošedý byl vyšlechtěn z králíka Vídeňského šedého a Vídeňského šedého. Jde o jedno z nejmladších plemen. Vyšlechtil ho známý český chovatel vídeňáků Josef Zuska z Prahy- Velké Chuchle.Nový barevný ráz mu byl uznán na Celostátní výstavě mladých králíků ve Slavkově u Brna v roce 1997. Do vzorníku plemen králíků byl zařazen v roce 2003. Přesto-že jde o mladé plemeno jeho obliba mezi chovateli je velká.

 

Barvy:Barva je divoce modrá Tkzv. perlová ve třech odstínech, světlá, střední, tmavá.Jde v podstatě o divoké zbarvení, v modré barvě, kdy se střídají v krycí barvě světle šedé konečky pesíků s tmavými.Divoké znaky tzn.zbarvení lemu uší, skrání, břicha, spodiny pírka, zátylkového klínu, očních kroužků a vnitřních stran končetin je šedobílé až krémové. Oči jsou modrošedé, drápy rohovité.

 

Vnější znaky:Tělo je mírně zavalité, válcovíté dobře zmasilé.Hlava silné, široké v čele a v nosní partii výrazná zvláště u samců. Krk je kratší pevně nasazený.Končetiny jsou silné s kočičím nášlapem. Uši pevné, masité, dobře osrstěné, lžičkovitě otevřené se zaoblenými konci v délce 11 – 12 cm.Srst je velmi hustá v podsadě s výraznými pesíky, pružná s mírným leskem.Délka krycího chlupu je 3 cm. Hmotnost dospělých modrošedých vídeňaků byla stanovena na 4 – 5 kg.

 

Vlastnosti: Modrošedí vídeňáci mají velmi dobré růstové schopnosti, vlivem původních plemen.Samice jsou dobré matky,plodné a starostlivé.Samci jsou temperamentní.Plemeno není ještě úplně ustálené v barvě a typu. Občas se vyštěpí jedinci v barvě modré nebo divoce zbarvené, což je však geneticky vysvětlitelné.Nároky na ustájení a krmení mají stejné jako ostatní vídeňáci jen s přihlédnutím k modrému zbarvení, které je náchylné na vliv slunce a s tím spojené reznutí srsti.Obliba chovu této barevné variety stále stoupá, podle všeho má plemeno dobré předpoklady pro stálé zastoupení v našich chovech.

 

Hototský bílý /Hb/

Původ: Hototský králík byl vyšlechtěn ve Francii ve vesnici Hotot en Auge paní Eugenií Bernardovou. Zdřejmě se na vyšlechtění podílela plemena strakáčů jako anglický a německý a je znám i vliv králíka holandského.První králíci tohoto plemene byli vystavováni v roce 1912. V roce 1927 se toto plemeno dostalo do Švýcarska, kde se stalo velmi oblíbeným. Odtut ho známý německý chovatel králíku Friedrich Joppich dovezl do Německa a stal se nadšeným chovatelem a propagátorem tohoto plemene. K nám byli dovezeni první hototští králíci v roce 1964 a téměř všichni měli v rodokmenu zastoupeno jméno F. Joppicha.Do našeho vzorníku byl hototský králík zařazen v roce 1966. V této době nastal největší rozmach chovu tohoto plemene u nás. Dnes je největším problémem chovu výměna chovných jedinců jelikož nadšených chovatelů hotoťáků je málo.

 

Barvy:Hototský bílí je po celém těle čistě bílí,má tmavě hnědé oči a jediné skvrny jsou černé oční kroužky v šířce 3 až 5 mm. Drápy jsou bílé.

 

Vnější znaky : Tělo je o něco protáhlejší, končetiny jsou středně silné.Hlava je krátká přiměřeně silná k tělu, širší v čelní partii.Uši jsou dobře zmasilé,osrstěné lžičkovitě otevřené, v délce 12-12,5 cm.Srst má normální délku,hustá,pružná s mírným leskem.Hmotnost dospělých zvířat je od 4 do 5 kg.

 

Vlastnosti: Králíci jsou chováni především pro výstavní účely a to ještě omezeným množstvím chovatelů,protože není jednoduché získat zvířata s vyrovnaným předepsaným očním kroužkem.Krmení a ustájení je podobné jako u jiných plemen.Vrhy jsou poměrně početné, ale ne všechna mláďata jsou standardně vybarvena. Vyskytují se jedinci s černými znaky na těle nebo uších.Jelikož jde o králíka s bílou srstí musíme kotec udržovat v čistotě.

Český albín/ČA/

Původ: Český albín je dalším naším národním plemenem, které vyšlechtil prof.dr. Josef Žofka z Kladna a první představitele tohoto plemene předvedl na výstavě v Kročehlavech v roce 1928. I když zpočátku nebylo toto plemeno dobře přijato, zvláště odbornou chovatelskou komisí.Podařilo se ho napotřetí uznat a byl sestaven jeho standard v roce 1931.Snahou prof. Žofky bylo vyšlechtit středně velkého králíka s bílou velmi kvalitní kožešinou, vhodnou pro kožešnické účely.Největší nároky u nového plemene kladl na kvalitu srsti, která má být sněhobílá,lesklá,s velmi hustou podsadou.Nikdy toto plemeno nedosáhlo významných počtů kusů zastoupených na výstavách.Navzdory tomu v chovech neorganizovaných chovatelů a ve velkochovech dosahuje nadprůměrné obliby.V dnešní době na zkvalitnění tohoto plemene pracuje klub chovatelů ČA, který sdružuje i také chovatele hototských bílých.

 

Barvy: Barva je po celém těle sněhově bílá s leskem.Barva očí růžová s karmínovou panenkou. Drápy jsou bílé.Pesíky dodávají srsti albína stříbrný nádech,který ho odlišuje od jiných bílých plemen.

 

Vnější znaky: Tělo je mírně zavalité, silně osvalené na silných končetinách. Hlava je široká, klínovitá u samic jemnější. Uši jsou masité dobře osrstěné,12,5 cm dlouhé. Srst je nejvýznamnějším typovým znakem tohoto plemene. Je velmi pružná elastická, lesklá v podsadě vlnitá, mimořádně hustá.Její délka je 3 cm. Hmotnost dospělých kusů se pohybuje mezi 4 a 5 kg.

 

Vlastnosti: Jde o králíka, který se vyznačuje velmi dobrými růstovými schopnostmi, které jsou srovnatelné s většinou masných plemen. Samice jsou dobré a plodné matky. Plemeno bývá hojně využíváno pro zušlechťování králičích brojlerů a pro užitkové křížení neorganizovaných chovatelů,s velmi dobrými výsledky. Stejně jako u všech bílých plemen musíme dbát na čistotu ustájení a u albínů bereme i ohled na jemnější srst. Nedoporučujeme chov na roštech, které mohou mít za následek vznik otlaků končetin. Rozměry kotců a jejich vybavení je stejné jako u jiných středních plemen.

 

Novozélandský červený /Nč/

Původ: Novozélandský červený pochází původně z Kalifornie ve Spojených státech na začátku 20. století. Cílem šlechtitelů bylo vyšlechtit jatečního králíka. Která plemena byla použita pro vyšlechtění novozélandského červeného není známo. Vycházíme z předpokladu, že byli použiti belgičtí obři, divocí králíci a králíci zaječí. Do Evropy byl dovezen první import v roce 1919.Svému pojmenování vděčí za skutečnost, že jim koluje v žilách krev stájových králíků z Nového Zélandu.V průběhu let byl novozélandský červený dovezen i k nám. Jeho obliba v našich chovech je velká díky krásnému červenému zabarvení je i častým účastníkem výstav.

 

Barvy:Novozélandský červený má tmavě červenou barvu po celém těle, připomínající liščí červeň. Nesmí mít žádný sazovitý nádech ani stínování.Vykazuje vysoký lesk. Divoké znaky jsou poněkud světlejší, nesmějí být však bílé,barva očí je tmavohnědá, barva drápů tmavě rohovitá.Barva podsady je o něco světlejší než barva krycího chlupu.

 

Vnější znaky:Tělo je dobře osvalené, zavalité s polovysokým postojem krátkých silných končetin.Hlava je plná výrazná, zvláště u samců mohutná.Uši jsou masité,lžičkovitě otevřené dlouhé 12 až 12,5 cm. Srst je hustá, s výraznými pesíky ne však hrubá. Délka srsti je mezi 3 a 3,5 cm. Hmotnost se pohybuje kolem 4 až 5 kg.

 

Vlastnosti: Novozélandský červený je klidný králík, ale s živějším temperamentem než novozélandský bílý.Je typem masného králíka chovaného pro maso a kvalitní kožešinu.Ustájení a krmení mají podobné ostatním plemenům. Ve Spojených státech je využíván ve faremních chovech.

 

Novozélandský bílý/Nb/

Původ:Podle názvu by se dalo soudit,že králík novozélandský bílý pochází z Nového Zélandu to je však omyl .Byl vyšlechtěn ve Spojených státech i při jejich šlechtění bylo použito stájových králíků importovaných z Nového Zélandu.První novozélandští bílý byli vyšlechtěni v roce 1916 W.S.Preshawem. Cílem šlechtění bylo vyprodukovat králíka masného typu s bílou kožešinou. Důležité byli hlavně růstové schopnosti v ranném věku mláďat.Dnes již nelze přesně zjistit, kterých plemen bylo při šlechtění použito. Během velmi krátké doby si však toto plemeno získalo velkou oblibu a je hojně využíváno ve faremních chovech a při užitkovém křížení.Do Německa se plemeno dostalo až poměrně pozdě, někdy v letech 1963 a v té době se začal objevovat i u nás. Pro svoje růstové vlastnosti a výrazný typ si získal mnoho nadšených chovatelů a je velmi početně zastoupen i na všech výstavách.

 

Barvy:Barva je po celém těle čistě bílá, nesmí být nažloutlá. Oči jsou růžové s karmínovou panenkou.Drápy jsou bílé.

 

Vnější znaky: Tělo je abnormálně osvalené, po celé délce zavalité bez znatelného krku s nízkým plazivým postojem. Končetiny jsou krátké, silné ze široka nasazené. Uši jsou krátké masité, dobře osrstěné, pevné.Dlouhé 10 až 11 cm. Srst je hustá, s výraznými pesíky poněkud méně pružná, někdy má sklon k plstění. Hlava je krátká, dobře klenutá, výrazně široká, zvlášť u samců.V žádném případě úzká ani u samic.Hmotnost se pohybuje mezi 4 a 5 kg, často i více.

 

Vlastnosti:Jde o králíka s velmi klidným temperamentem se sklony k lenosti.Pro svoji stavbu těla je i poněkud méně pohyblivější.Králice pokud nejsou překrmovány mají velké vrhy a dobře se o potomstvo starají. Mláďata velmi rychle rostou, což je znakem všech masných plemen.Nároky na ustájení jsou stejné jako u jiných běžně chovaných plemen s přihlédnutím na čistotu ustájení pro uchování čistě bílého zbarvení.Je chován prakticky na celém světě a byl i základem pro vznik brojlerových králíků pro masné velkofarmy. Jde o vysloveně masné plemeno.

 

 

Burgundský/Bu/

Původ: Toto francouzské plemeno vzniklo v jižní části Francie v oblasti Champagne. Je již velmi staré dlouho šlechtěné pro masnou produkci, později se začali šlechtit i na zkvalitnění produkce kožešiny. Začátkem 20. století se plemeno rozšířilo i do jiných zemí. V roce 1970 bylo dovezeno několik chovných zvířat k nám pro ověření růstových schopností.Dobré vlastnosti tohoto plemene byli prověřeny a chov se rozšířil.Dnes je tento králík využíván pro šlechtění užitkových typů králíků a pro výstavní účely. Ve velké míře je využíváno také v užitkových chovech běžných chovatelů.

 

Barvy:Barva burgundského králíka je žlučervená přičemž žlutá převládá.Divoké znaky jsou světle krémové. Oči jsou hnědé, drápy tmavě rohovité.Podsada je zbarvena nepatrně světleji než barva krycího chlupu.Barva podsady na břiše je slonovinová na spodině pírka může být i bílá.

 

Vnější znaky:Králíci tohoto plemene jsou robustní stavby, se silným osvalením pánevní partie. Hlava je siná v čelní a nosní partii.Uši jsou masité, lžičkovitě otevřené s pevnou strukturou, nesmějí být tenké nebo rozkleslé, délka je 11,5 až 13 cm. Hrudní končetiny jsou poměrně krátké, silné dobře osvalené. Srst je hustá v podsadě, poněkud jemnější s délkou 3 cm.Hmotnost u dospělých kusů je 4 až 5 kg.

 

Vlastnosti: Dosavadní zkušenosti ukázali, že plemeno se vyznačuje velmi dobrými růstovými schopnostmi a plodností, kde nejsou vyjímkou vrhy s 12 až 14 králíčaty. Králíci mají jemnější kostru a bohaté osvalení pánevní a hřbetní partie. Do stáří 3 měsíců roste o něco pomaleji než novozélandský bílý, ale později se to srovná a někdy v tomto směru i novozelanďáky předčí. Nároky na ustájení a krmení jsou jako u ostatních plemen.

 

Kuní velký/Kuv/

Původ:Jeho původ není zcela jasný, podle všeho byl vyšlechtěn českými chovateli na počátku 20. století. Jeho chov nikdy nebyl velmi rozšířen i dnes se mu věnuje hrstka nadšených chovatelů, kteří ho chovají pro výstavní účely. Chov je obtížný, protože se kromě standardních mláďat ve vrzích objevují i mláďata tmavá tkzv. homozygotní a nebo velmi světlá. Je povoleno křížení s kalifornským bílým. Kuní velký je zařazen mezi užitková plemena pro produkci masa.

 

Barvy: Jejich chov je povolen v barvě hnědé a modré. Barva krycího chlupu je u hnědého barevného rázu pastelově hnědá u modrého pastelově modrá.Jako tkzv. kuní znaky rozumíme tmavší hřbetní pruh, široký asi 8 až 10 cm, dále tmavší barva uší, nosní masky, očních kroužků, pírka, končetin a skráňových skvrn mezi další typické znaky patří světlé zbarvení čela zvané zrcadlo. Barva očí u hnědého rázu je hnědá u modrého šedomodrá.Drápy jsou tmavě rohovité.

 

Vnější znaky: Tělo je zavalité, široké a dobře osvalené. Hlava je široká hlavně v čelní partii.Končetiny jsou poměrně krátké avšak silnější s polovzpřímeným postojem.Uši jsou masité, na koncích zaoblené s délkou 11 až 12 cm. Srst je hustá, se stejnoměrnými pesíky s délkou 3 cm. Hmotnost dospělých kuních králíků je mezi 4 a 5 kg.

 

Vlastnosti: Jde o králíky živého temperamentu s dobrou užitkovostí. Chov pro výstavy je náročný protože správně zbarvených a při tom tvarově a typově pěkných králíků tohoto plemene je velmi málo. Proto se jeho chovem zabývají jen opravdoví nadšenci, kterým nevadí nutnost držení většího počtu chovných jedinců a jen omezený počet dní kdy je králík opravdu pěkně v srsti. Kuní králík jim to vrací svou krásou a neobvyklým kresebným zbarvením, které má jen málokteré plemeno.

 

Siamský velký/Siv/

Původ: Siamský velký je chován ve dvou barevných rázech. Siamský velký žlutý byl uznán jako plemeno v roce 1992 na Celonárodní výstavě králíků v Brně, modrý ráz siamských králíků je mnohem mladší byl uznán na Evropské výstavě v Brně v roce 1998.Začátky šlechtění siamského žlutého velkého spadají do let 1985 a 1986, kdy pan Medek z Kuřimi se jako jeden z prvních zabýval vyšlechtěním masného králíka s pěknými siamskými znaky. Pro jeho vyšlechtění bylo použito plemeno kalifornský bílý a kuní velký. Na vyšlechtění modrého barevného rázu mají největší podíl chovatelé p. ing. Řídký Pavel a František Veselý. Chov se od té doby stále rozšiřuje a obě barevné variety nacházejí nové a nové nadšené chovatele.

 

Barvy: Jak už bylo řečeno chová se tento líbivý králík ve dvou barevných rázech. Žlutý a modrý. U siamský žlutých je barva krycího chlupu světle nažloutlá/ madagaskarová/ Za siamské znaky považujeme tmavší zabarvení masky,uší,končetin,pírka,méně výrazný hřbetní pruh,skráňové skvrny a světlé čelní zrcadlo.Oči jsou hnědé, drápy rohovité. U modrého zbarvení je barva krycího chlupu lehce modrošedá s nádechem modře madagaskarovým. Siamské znaky jsou jako u siamských žlutých ale v barvě modré. Oči jsou šedomodré, drápy rohovité.

 

Vnější znaky:Tvar těla je zavalitý,válcovitý s dobrou zmasilostí. Hlava je široká v čelní partii u samic poněkud jemnější. Krk je velmi krátký.Končetiny kratší,pevné s polovysokým postojem.Uši jsou dlouhé 11 až 12 cm pevné na koncích zaoblené. Srst je hustá v podsadě s rozloženými pesíky v délce 3cm.Hmotnost je dána mezi 4 a 5 kg.

 

Vlastnosti: Oba barevné rázy patří mezi plemena zajímavá, ale i zároveň chovatelsky náročná. Plemeno má velmi dobré růstové schopnosti,výtěžnost masa, ranost a plodnost ale i velmi zajímavé zbarvení. Jeho chov se i nadále rozšiřuje.

 

Kalifornský bílý /Kal/

Původ:Toto plemeno bylo vyšlechtěno mezi léty 1225 a 1932 v Kalifornii. Jeho šlechtitel George West chtěl vyšlechtit plemeno zaměřené na produkci masa a kvalitní kožešiny. Výchozími plemeny pro šlechtění byli použiti králíci plemene ruský černý a činčila, později pro zlepšení užitkových vlastností bylo použito plemeno novozélandský bílý. Podařilo se vyšlechtit králíka v kresbě ruského a s velmi dobrou užitkovostí.Kolem roku 1939 bylo plemeno uznáno ve Spojených státech. Do Evropy se dostalo někdy po druhé světové válce. Nejdříve do Anglie,později i do jiných zemí. Zpočátku bylo využíváno hlavně jako faremní pro produkci masa, v pozdějších letech se pomalu prosadilo i jako výstavní. V naších zemích se první kaliforňáci objevily v roce 1966, tehdy ještě ne v tak dobré kvalitě, byli zpočátku také využíváni čistě jako faremní hospodářsky významné plemeno,ale drobní chovatelé o ně projevili značný zájem a jeho chov se rychle rozrostl. Dnes je nejběžněji chovaným plemenem králíků a i jeho zastoupení na výstavách je značné.

 

Barvy: Základní barva těla kaliforňáků je bílá, na ní jasně září kresba. Ta se skládá z kresby masky na nose králíka, kresby uší, a končetin. Hrudní končetiny jsou zbarveny po loketní kloub,pánevní po patní kloub, dále je zabarveno celé pírko králíka.Kalifornský králík je u nás povolen chovat v barvě kresby černé,modré a havanovité.Barva očí je ve všech případech růžová s karmínovou panenkou. Barva drápů je tmavě rohovitá až černá.

Vnější znaky:Tělo je velmi dobře osvalené, zavalité s širokou hrudní a pánevní partií.Hlava je dobře vyvinutá s krátkým krkem. Uši jsou pevné, na koncích dobře zaoblené nemají být příliš dlouhé a úzké. Jejich požadovaná délka je 10.5 až 11,5 cm. Končetiny jsou silné dobře osvalené. Srst je pružná,jemnější s hustou podsadou v normální délce.Hmotnost králíků je 4-5kg. Požaduje se celkově typ masitého a plně osvaleného králíka.

 

Vlastnosti:O tomto plemeni se traduje,že je to jedno z nelepších masných plemen králíků, samice se vyznačují vysokou plodností a dobrou mléčností. Růstové schopnosti mláďat jsou velmi dobré.Spotřeba krmiva na 1 kg přírůstku je proti ostatním plemenům nižší. Výtěžnost masa je velmi dobrá. Toto plemeno se vyznačuje klidným temperamentem a nejsou s ním velké problémy snad jen pro výstavy se tíže šlechtí králíci s bezchybnou kresbou. Jsou odolní proti stresům a je možno je chovat na roštech. Plemeno je hodně vystavováno i na malých výstavách a je o ně velký zájem i mezi neorganizovanými chovateli.

 

 

Nitranský/Ni/

Původ:Slovenské národní plemeno bylo vyšlechtěno kolektivem chovatelů ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Nitře.Cílem bylo získat kombinací plemen francouzkého,ruského,kalifornského králíka, který by vykazoval velmi dobré užitkové vlastnosti. To se po několika letech podařilo a první jedinci tohoto plemene byli představeni veřejnosti v roce 1975 na Národní výstavě v Nitře. Za samostatné plemeno byli uznáni v roce 1977.

 

Barvy: Základní kresba králíka je čistě bílá s kresbou stejnou jako u kaliforňáků, jen s jedním důležitým rozdílem, že spodina pírka je světlé až bílé. Barva kresby je modrá se světlejším odstínem tkzv. divoce modrá. Barva drápů je rohovitá.

 

Vnější znaky:Tělo je zavalité s širokou hrudní a pánevní partií.Výrazné je osvalení stehen.Hlava je široká zvláště u samců. Končetiny jsou kratší, silné.Uši jsou dlouhé 11-12 cm, dobře osrstěné,pevné.Srst je hustá pružná v délce 3 cm. Hmotnost je od 4,25 až po 5,25 kg.

 

Vlastnosti: Celkově jde o velmi klidného králíka,který byl vyšlechtěn pro účely masné produkce. Mláďata dosahují vysokých přírůstků, samice jsou starostlivé a pečlivé matky.Počet mláďat se pohybuje od 6 do 12 kusů v jednom vrhu. Chov tohoto plemene je nejvíce rozšířen v zemi svého vzniku, u nás je chován méně.

 

 

Zemplínský/Ze/

Původ: Jde o další ze slovenských národních plemen. Vyšlechtil ho ing. Josef Jonek. V jeho žilách je krev králíků plemen novozélandských červených a vídeňských modrých. Na zlepšení barvy a kvality srsti byl použit slovenský sivomodrý rex. V roce 1987 byl uznán jako samostatné plemeno na celostátní výstavě v Nitře. U nás je chován jen ojediněle.

 

Barvy: Barva králíka je po celém těle pastelově hnědá s mírným modrým nádechem. V místech s kratší srstí je větší namodralý nádech. Oči jsou šedomodré, drápy tmavě rohovité, barva podsady je oranžová na břiše světlejší.

 

Vnější znaky : Tělo je válcovité,zavalité,rovnoměrně osvalené. Končetiny jsou silné, středně dlouhé. Krk je kratší, hlava výrazná u obou pohlaví široká v čelní i nosní partii.Uši jsou pevné, dobře osrstěné s délkou 11 až 12 cm.Srst je hustá a pružná v délce 3 cm. Hmotnost dospělých kusů je 4,25 až 5,25 kg.

 

Vlastnosti: Zemplínský králík je hodný přítulný, pěkného typu a zajímavé barvy.Ve vrzích mívá 8 a více mláďat. Králice jsou starostlivé a mléčné mají silně vyvinutý mateřský pud v případě potřeby jsou využity jako kojné. Dobrá je i odolnost proti nemocem. Ustájení a krmení je stejné jako u jiných středních plemen.

 

Japonský/J/

Původ:Toto na první pohled zajímavé plemeno vzniklo ve Francii v letech 1887 až 1889. Na jeho vzniku měli podíl králíci holandští a různí nečistokrevní, trojbarevní, oborní králíci chováni v jednom francouzském parku. Plemeno bylo poprvé vystaveno v roce 1889 na světové výstavě v Paříži pod názvem Lapin Japonais. Po shlédnutí na této výstavě o ně začali mít velký zájem chovatelé z Anglie a Německa. Dnes je tento zajímavý králík chován ve většině králíkářsky vyspělých zemí.Někdy kolem roku 1900 byli japonští králíci dovezeni i k nám. Bylo však pro jeho náročnost z hlediska požadované kresby, chováno jen ojediněle. Ani v poválečných letech nedošlo k výraznému zvýšení zájmu o jeho chov.V roce 1969 byl založen klub chovatelů tohoto plemene a tím zájem o chov vzrostl. Vzhledem k šlechtitelské náročnosti se dá předpokládat,že chov bude i v budoucnu patřit do rukou zkušených a nadšených chovatelů. Není to plemeno vhodné pro začátečníky.

 

Barvy:První co na japonském králíku zaujme je jeho barva a kresba. Králík je zbarven žltočerně s tím že se střídavě mění barva žlutá s černou. Hlava ,uši, prsa, hrudní končetiny jsou střídavě žluté nebo černé a to tak,že když je levá končetina žlutá má být pravá černá ap u ostatních částí. Dělící linie obou barev má procházet středem čela a prsou.Na ostatním těle se mají střídat žluté a černé pruhy příčně, přičemž na hřbetě má žlutý pruh přecházet v černý a naopak. Na každé straně těla mají být alespoň čtyři pruhy.Na břiše vnitřních stranách končetin jsou barvy matnější. Oči jsou hnědé, drápy jsou rohovité s odstínem, který odpovídá zbarvení dané končetiny. Žlutá barva má mít odstín oranžový co nejtmavší,černá odpovídá barvě plemene aljaška. Mírné mramorování na uších,končetinách,prsou a hlavě není vadou, musí však být dodrženo barevné rozložení.

 

Vnější znaky:Tělo je mírně zavalité, válcovité,mírně protáhlá stavby. Hlava je široká především u samců. Uši mají zaoblené špičky a jsou dlouhé 12 cm. Se svou hmotností 3,75 až 4,5 kg. patří do středních plemen. Srst je pružná, lesklá a přiměřeně hustá v podsadě. Délka krycího chlupu je 2,5 až 3 cm.

 

 

Vlastnosti: Japonští králíci jsou aktivní a živí. Předností plemene je vysoká plodnost 8 až 11 mláďat ve vrhu není nic mimořádného.Ihned po narození můžeme poznat na mláďatech budoucí tvar kresby.Králík japonský je z hlediska dosáhnutí standardní kresby nejtěžší plemeno vůbec, aby se nám v chovu objevil požadovaně zbarvený jedinec chce to mít velkou dávku štěstí.Proto je králík japonský zařazen jako plemeno sportovní i když králice tohoto plemene jsou velmi plodné, mléčné a dobře se o svá mláďata starají.

 

Tříbarevný strakáč /TS/

Původ:Tříbarevný strakáč byl nezávisle na sobě vyšlechtěn v Německu a v tehdejším Československu.V Německu ho vyšlechtil milovník králíků J. Heintzem z městečka Grevenbroich v Porýní, který použil při šlechtění různé strakáče,divoce zbarvené neušlechtěné králíky a japonské králíky. V roce 1905 bylo toto plemeno oficiálně uznáno v Německu pod názvem rýnský strakáč.Do Anglie a do Spojených států se toto plemeno dostalo až někdy po 50. letech. V Československu vyšlechtil tříbarevného strakáče chovatel V. Hrubý z Plzně.Plemeno vzniklo opět křížením japonských králíků s českým strakáčem různého zbarvení.K uznání došlo v roce 1924 pod názvem plzeňský strakáč. Obě plemena měla mezi sebou jen nepatrné rozdíly, a tak docházelo k meziplemennému křížení. Od roku 1982 je i u nás nazýván tříbarevným strakáčem.

 

Barvy: Barva základu tohoto strakáče je bílá, barva kresby je dvoubarevná to znamená,že se skládá ze střídavých černých a žlutých ploch. Výjimku tvoří skráňové skvrny, které mohou být i jednobarevné.U nás je povolena barva kresby černožlutá a ve šlechtění je dosud neuznaná,ale jinak nadějná barva modrožlutá.V barvě kresby by neměly být obsažené jinobarevné chloupky. Oči jsou hnědé, drápy bílé.

 

Vnější znaky: Tělo je mírně zavalité, válcovité se středně protáhlé.Hlava u samců poněkud robustnější u samic jemnější.Uši jsou masité v délce 11 až 12 cm. Hmotnost se pohybuje mezi 3,75 kg a 4,5 kg. Srst je hustá pružná,poněkud jemnější v délce 3 cm. Na dotyk hebká s mírným leskem.Kresba je stejná jako u klasických strakáčů.

 

Vlastnosti: Tříbarevní strakáči jsou temperamentní králíci s přátelskou povahou.Jsou chováni pro výstavní účely a pro zvláštní zbarvení kožešiny.Plemeno je doporučováno spíše pro zkušené chovatele. Samice jsou plodné, mléčné s dobrými mateřskými pudy. Ustájení a zařízení je stejné jako u ostatních středních plemen. Náročnost chovu spočívá ve velkém množství chovných zvířat potřebných k chovu a následnému výběru standardně zbarvených mláďat.Budoucí zbarvení lze rozpoznat již u jednodenních mláďat.Chov tohoto plemene není velmi rozšířen a i na výstavách se s ním setkáváme jen ojediněle.

 

Český luštič /ČL/

Původ:Jde o dalšího zástupce českých plemen králíků vyšlechtěných u nás. Vznikl v letech 1954-1959. V roce 1954 bylo schváleno povolení k výzkumnému chovu Václavu Pémovi z Dolan u Kralup nad Vltavou. Popudem k jeho vyšlechtění byli informace o zvláštním ryze recesivním genotypu králíka zvaného dahlemský prubíř prostřednicvím něhož lze zjišťovat / luštit/ čistokrevnost jiných barevných plemen. Pém využil k jeho vyšlechtění králíky plemen durynský a marburský. V roce 1959 komise posuzovatelů uznala českého luštiče jako naše nové národní plemeno.V roce 1977 byl ustanoven klub chovatelů českých luštičů se sídlem v Brně. V současné době je český luštič zastoupen na všech vrcholových výstavách.

 

Barvy: Krycí chlup je po celém těle pískově žlutý se světle šedým nádechem, který je výraznější na uších, bocích, hlavě a břichu.Podsada je červenavě žlutá u kůže velmi úzký šedomodrý proužek. Barva očí je hnědomodrá až modrošedá. Drápy jsou rohovité.

 

Vnější znaky:Tělo je zavalité, válcovité na středně dlouhých končetinách. Hlava je dobře klenutá u samců široká. Uši jsou masité, vzpřímené, na koncích pěkně zaoblené s délkou 11 až 12 cm. Srst je hustá, lesklá v délce 3 cm. Hmotnost mezi 3,5 – 4,25 kg.

 

Vlastnosti: Zvláštností českého luštiče je kromě jeho genetického založení i jeho barva. Celkový dojem barvy je pastelově jemný. Kožešina je proto velmi vhodná a líbivá pro kožešnické zpracování. Králice jsou velmi dobré matky se silným mateřským pudem.Plemeno má také velmi dobré růstové schopnosti srovnatelné s jinými masnými plemeny ale s vyšší výtěžností, má velmi lehkou kůži a tím i nižší procento odpadu. Krmení a napájení je obdobné jako u jiných středních plemen.

 

Český strakáč / ČS/

Původ: Český strakáč je naším nejstarším národním plemenem. Jeho šlechtění bylo prováděno na podkladě stájových králíků a anglických strakáčů, někdy koncem 19. století. Největší zásluhu na jeho vzniku má šlechtitel J.V.Kálal. V roce 1913 byl v českých zemích založen klub chovatelů českých strakáčů, který se v období první světové války rozpadl. Obnovit se ho podařilo v roce 1932 a nadále pracuje na šlechtění tohoto plemene dodnes. Jeho chov je u nás velmi rozšířen i mezi neorganizovanými chovateli a je zastoupen téměř na všech výstavách.

 

Barvy: Nejčastěji je chován v barvě kresby černé, ale jsou povoleny téměř všechny známé barvy. Např.modrá, havanovitá, žlutá, madagaskarová,divoce zbarvená, železitá, želvovinová, činčilová,černožlutá,modrožlutá.Barva podkladu je čistě bílá, barva očí odpovídá barvě pro výchozí plemeno šlechtění. Barva drápů je vždy bílá.

 

Vnější znaky:Český strakáč je poněkud protáhlejší stavby těla, jemnější kostry s kratším krkem. Hlava je široká a krátká. Končetiny jsou rovné a silné. Především u samců je v lících široká.Uši mají průměrnou délku 10 až 11 cm. Plemeno na první pohled zaujme svojí kresbou, která je stejná jako u německého obrovitého strakáče s tím rozdílem,že u českého strakáče je šířka hřbetního pruhu 1,5 až 2 cm, počet skvrn na bocích je 3 až 5. Podrobně je kresba popsána u plemene německý obrovitý strakáč.Hmotnost dospělých českých strakáčů je 3,3 až 4 kg.

 

Vlastnosti: Strakáči se vyznačují dobromyslným a živým temperamentem.Hojně jsou chováni pro výstavní účely. Je však nutné počítat s větším počtem chovných zvířat nutných pro větší počet narozených mláďat k následnému výběru. Protože dobře kreslených strakáčů se narodí jen málo. Krmení a ustájení je stejné jako u jiných plemen. Ocenění práce našich šlechtitelů se dostavilo zařazením českého strakáče do evropského vzorníku.

 

Aljaška/Al/

Původ:Plemeno bylo vyšlechtěno v Německu chovatelem Maxem Fischerem z Gothy. Jeho cílem bylo vyšlechtit černého králíka s bílými konečky chlupů podobajícího se zbarvením lišce z Aljašky.Bylo použito králíků stříbřitých černých, ruských,havan a holandských.K nám byly aljašky dovezeny po roce 1910 a měly jen malý úspěch, k velkému rozšíření nedošlo. Až později po založení speciálního klubu společného pro plemeno aljaška,havana,duryňský a bílopesíkatý.Klub pracuje dodnes.

 

Barvy: Barva srsti je po celém těle sytě černá s mimořádným leskem.Barva podsady je sytě modrá. Oči jsou tmavě hnědé, drápy jsou tmavě rohovité až černé.

 

Vnější znaky:Tělo je dobře stavěné,podsadité,zavalité. Krátká, dobře klenutá hlava je široká v čelní i nosní partii, krk je téměř neznatelný. Končetiny jsou poněkud kratší. Uši mají zakulacené špičky v délce 11 až 12 cm. Hmotnost u nás je 3,25 až 4 kg. Srst je velmi hustá v podsadě, typickým znakem pro aljašky je mimořádný lesk což způsobují pevné a výrazné pesíky. Délka srsti je normální.

 

Vlastnosti:Užitkovost aljašek je srovnatelná s jinými středními plemeny.Králíky je však nutné chránit před přímým slunečním zářením, které způsobuje reznutí srsti. Někdy je to však způsobeno nečistou podestýlkou, proto je nutné dbát na zvýšenou čistotu a hygienu chovu.Samice jsou dobré matky, pečlivé a starostlivé. Plemeno je chováno především drobnými chovateli.

 

Havana / Ha/

Původ:Na konci 19. století se v městečku Ingen v Betuwe v Nizozemsku se chovateli králíků Hondersovi objevila ve vrhu neušlechtilých králíků dvě mláďata se zvláštní hnědobílou barvou.Ten je vystavil na velké výstavě v Ultrechtu a nabídl je k prodeji. Zakoupili je dva nadšení chovatelé Van der Horst a Joh.Haisert. Jejich cílem bylo vyšlechtit celobarevné hnědé králíky. Ty potom křížili s různými plemeny. Selekcí se jim to podařilo, první zvířata z tohoto šlechtění byla vyvezena do Francie kolem roku 1902, byla vystavena na mezinárodní výstavě v Paříži.Byl pojmenován králíkem havanským. Později byl tento králík vyvážen i do jiných zemí včetně české republiky,kde byl dovezen v roce 1908. Byl chován především pro kvalitní hnědě zbarvenou kožešinu. Využití však získal i při šlechtění jiných nových plemen např. aljaška,marburský apod.

 

Barvy: Charakteristickým znakem tohoto plemene je jeho barva. Je po celém těle sytě tmavohnědá,lesklá. Břicho je poněkud matnější. Důraz je kladen na stejnoměrnost. Oči jsou tmavohnědé se světélkující panenkou. Drápy jsou tmavě rohovité. Podsada je sytě modrá nesmí být bílá.

 

Vnější znaky: Typ havany požaduje zavalité tělo,s velmi krátkým krkem. Hlava je široká, dobře klenutá. Končetiny jsou silné,přiměřeně dlouhé. Uši mají délku 11 až 12 cm.Srst je hustá v podsadě s elastickými pesíky s normální délkou.Hmotnost se pohybuje od 3,25 do 4 kg.

 

Vlastnosti:Z chovatelského hlediska patří toto plemeno mezi králíky s velmi dobrou plodností,vrhy s deseti mláďaty nejsou vyjímkou. Samice jsou starostlivé matky, které při dobré péči bez problémů odchovávají mláďata.Růstové schopnodti jsou dobré.Nesmíme dopustit ušpinění srsti močí, která ji znehodnocuje,ani přímé slunce nemá mít přístup přímo na srst.Havany chovají především drobní chovatelé, kteří si dali za úkol udržet požadovaný typ,srst a barvu na vysoké úrovni.Přesto nemá u nás mnoho chovatelů,což je škoda,protože nepatří mezi náročná plemena.

 

Durynský /Du/

Původ: Králík durynský byl vyšlechtěn v Německu ,pochází z vesnice Waltershausen, která leží v Durynském lese. Vznikl náhodně v chovu učitele Davida Gartnera, který se zabýval chovem stříbřitých malých a ruských králíků. Kteří se mu však zdáli vzrůstově malí,tak na ně připařoval králíky plemen belgický obr,německé obrovité strakáče a jiné. Křížením se objevila mláďata zbarvena madagaskarově,to znamená že po přelínání se objevilo zabarvení podobné zbarvení kamzíka. Podle tohoto zbarvení dostali králíci jméno kamzičí nebo jinde se jim říkalo durynští.Plemeno bylo uznáno v roce 1907 v Německu. V následujícím roce byl tento králík vystaven i na výstavě v Praze.Po druhé světové válce byli tito králíci u nás chováni jen ojediněle.Většího zastoupení mezi chovateli se jim dostalo až po založení klubu v roce 1971.Dnes je u nás chován poměrně často a i výsledky na výstavách svědčí o jeho vysoké chovné kvalitě.

 

Barvy:Durynský králík je chován v barvě jak už jsme řekli připomínající barvu kamzíka. Po celém těle má barvu žlutohnědou až žlutočervenou. Na tomto základě se rozprostírají tmavě hnědé pesíky, které tvoří velmi jemný, slabě sazovitý závoj. Jako kamzičí znaky platí: Tmavé zabarvení nosní masky,očních kroužků,uší,skráňové obruby,bočních pruhů,břicha,vnitřních stran končetin a spodiny pírka.Barva těchto znaků je tmavě sazovitá, není ostře ohraničená. Barva očí je tmavohnědá, drápy jsou tmavě rohovité. Podsada má být výrazně žlutočervená, na místech s kamzičími znaky je krémová. Nesmí být modrá.

 

Vnější znaky: Tělo durynského králíka je poněkud podsadité zavalité,s krátkým krkem. Hlava je krátká široká u samiček jemnější. Končetiny jsou rovné a silné. Uši mají délku 11 až 12 cm, jsou masité dobře osrstěné,na konci zaoblené. Srst je hustá,pružná s mírným leskem. Délka srsti je 3 cm.Hmotnost dospělých durynských králíků je 3,5 až 4,25kg.

 

Vlastnosti: Durynský králík je přátelský a průměrně temperamentní. S jeho chovem nebývá mnoho problémů. V drobném chovu mají poměrně velkou skupinu příznivců.

 

Bílopesíkatý/Bí/

Původ: Bílopesíkatý králík vznik ve 20. letech téměř současně v Anglii, v Německu a ve Spojených státech. Největší vliv na jeho vznik měla Anglie. V roce 1924 se zde objevili králíci se zbarvením tříslovým avšak tříslové znaky byly v barvě bílé. Toto zbarvení bylo dosaženo křížením tříslových a činčil. Poprvé jako plemeno králík bílopesíkatý byl vystaven vAnglii v roce 1926.Později se dostal i do jiných zemí. Ve 40. letech byl vyšlechtěn podobný králík i vČechách Leopoldem Paulem z Perníku. Bohužel však během války plemeno zaniklo. Později byli králíci bílopesíkatí dovezení do Čech z Německa.

 

Barvy:Bílopesíkatí jsou vyšlechtěni v barvě černé, modré,havanovité.Barva krycího chlupu hlavy,uší a končetin je sytě leskle černá, u modrých modrá,nebo havanovitá u havanovitě zbarvených. Po stranách těla, na prsou, pod pírkem a na končetinách vystupují ze základní barvy bílé konečky pesíků a jsou nestejnoměrně rozmístěny. Bílopesíkatými znaky rozumíme bílé lemování skrání, nosních otvorů,oční kroužky, bílé lemování uší, vnitřní stranu uší a bílé skvrnky u kořene uší,dále bílý zátylkový klín, bílá krycí barva na briše, na vnitřní straně končetin a na spodině pírka. Bíle zbarveny jsou i skvrnky na lemu prstů.Barva očí je u černého a havanovitého rázu hnědá u modrého rázu modrošedá. Drápy jsou tmavě rohovité. Podsada je u všech barevných rázů po celém těle čistě modrá.

 

Vnější znaky: Tělo je zavalité, s krátkým krkem.Končetiny jsou krátké a silné. Hlava je široká dobře klenutá, u samiček jemnější. Uši jsou masité,na koncích dobře zaoblené dlouhé 11-12 cm. Srst je hustá v podsadě má dlouhé pesíky. Délka krycího chlupu je asi 3 cm. Hmotnost se pohybuje v rozmezí 3,5 až 4,25 kg.

 

Vlastnosti: Tito králíci mají středně živý temperament. Jde o plemeno s kombinovanou užitkovostí, který je chován pro maso i kožešinu.V současné době je chován především drobnými chovateli, a jeho počty nejsou velké. Ustájení a krmení je stejné jako u jiných plemen středního rámce.

 

Moravský bílý hnědooký /Mbh/

Původ: Tento králík byl vyšlechtěn Prostějovskými chovateli na Moravě. Jde o poměrně mladé plemeno. Záměrem bylo vyšlechtit celobílého králíka s hnědým zbarvením očí. Jako výchozí plemena byly použiti králíci plemene Činčila malá a Stříbřitý žlutý.V roce 1972 se v druhé generaci křížení objevila mláďata zbarvena bíle s určitým počtem tmavých pesíků po těle a s tmavým zbarvením očí. Od té doby se plemeno dalším výběrem zušlechťovalo a v r. 1984 bylo uznáno na výstavě v Brně. Postupným rozšiřováním počtu chovatelů se plemeno dostalo na celé území České republiky a roce 1987 byl společně s plemenem Český černopesíkatý ustaven klub chovatelů těchto plemen.

 

Barvy: Barva je po celém těle čistě bílá,Oči jsou tmavě hnědé,drápy rohovité.Bílé drápy a ojedinělé barevné konečky pesíků na těle nejsou vylučující vadou.Barva podsady je na celém těle čistě bílá.

 

Vnější znaky: Moravský bílý hnědooký byl dříve zařazen mezi malá plemena nyní je jeho hmotnost stanovena na 3,3 až 4 kg. Tělo je krátké zavalité s nezřetelným krkem.Končetiny jsou krátké,silné.Hlava je široká mírně klabonosá. Uši jsou masité,dobře osrstěné, vzpřímené na koncích mírně zaoblené.Dlouhé 10 až 11 cm.Srst je velmi hustá v podsadě s jemnými pesíky. V délce 2,5 až 3 cm.

 

Vlastnosti: Tito králíci jsou mírní přiměřeně temperamentní. Vlivem dřívějšího zařazení mezi malá plemena je pro dosažení velmi dobré hmotnosti nutné kvalitní krmivo. Kdo chová jen na trávě a levném jadrném krmení, ten musí počítat jen s hmotností kolem 3 kg.Připouštění nedělá větší potíže. Plodnost je vysoká. Jelikož jde o plemeno ještě poměrně mladé objevují se nedostatky v typu a barvě chovaných zvířat. Ustájení musí být čisté, aby nezašpinilo čistě bílou srst, která po styku s močí žloutne. Klub chovatelů tohoto zvláštního, v zahraničí málo chovaného plemene, usiluje o jeho větší rozšíření.

 

 

Zaječí/Za/

Původ:Králík zaječí je na první pohled jak už název napovídá podoben zajíci. Vznikl v Anglii, z předků dovezených jatečních králíků z Belgie. Jako jeden z prvních šlechtitelů tohoto plemene bývá uváděn Angličan Lumb, který je prokazatelně choval již v roce 1874. O něco později v roce 1887 byl v Anglii založen klub chovatelů králíků zaječích.Zhruba po deseti letech se začali objevovat tito králíci i v jiných zemích. U nás je pro toto plemeno ustanoven klub, který nepřetržitě pracuje na jeho zkvalitnění již více jak 45 let.

 

Barvy:V našem vzorníku je povoleno chovat toto plemeno v barvě divoce zbarvený ohnivý, tříslově černý, tříslově modrý, albín a novinkou našich chovatelů jsou i jedinci v barvě modrošedé jako dosud neuznaná novinka. Barva divoce zbarvená je popsána u vídeňských šedých,barvou tříslovou se podrobně budeme zabývat u plemene tříslový černý a barva albína je stejná jako barva novozélandského bílého. Barva očí,podsady a drápů je stejná jako barva očí,podsady a drápů výchozích plemen.

 

Vnější znaky:Typickým znakem králíka zaječího je jeho stavba těla . Tělo velmi silně připomíná zajíce, je štíhlé,dlouze protažené s vyklenutým břichem.Je neseno vysoce na dlouhých štíhlích končetinách,které mají být od špičky prstů až po loketní kloub nejméně 15 cm dlouhé. Na delším velmi výrazném krku je nasazena široká,ale delší hlava.Pánevní končetiny a pírko jsou delší než u jiných běžně chovaných plemen.Hrudní končetiny musí mít tkzv. kočičí nášlap.Délka uší je 12,5 až 14,5 cm,jsou delší štíhlejší avšak s pevnou strukturou.Srst je kvalitní lesklá, pružná a poněkud kratší asi 2,5 cm. Hmotnost králíky řadí do středích plemen.Pohybuje se mezi 3,5 – 4,25 kg.

 

Vlastnosti: Zaječí králíci se vyznačují živým temperamentem a dobromyslnou povahou.K požadovanému výstavnímu postoji musíme králíky naučit. Nejlépe denním klidným přístupem, učíme zaujmout výstavní figuru. Jen tak se představí tento králík v plné kráse. Dříve si lidé mysleli,že králík zaječí byl vyšlechtěn za pomocí zajíce,což je velkým omylem.Zajíc má úplně jiný genetický základ a rodí osrstěná a vidoucí mláďata. Chov tohoto králičího krasavce není u nás velmi zastoupen i když je ozdobou většiny větších výstav. Ve zbarvení albín se u nás nechová vůbec. Nejkvalitnější zvířata pochází z chovů členů klubu.

 

 

 

 

Malá plemena:

1. Malý beran

2. Činčila malá

3. Dailenár

4. Marburský

5. Český červený

6. Rhőnský

7. Kuní

8. Siamský

9. Rys

10. Perlový

11. Stříbřitý malý

12. Holandský

13. Anglický strakáč

14. Tříslový

15. český černopesíkatý

16. Holičský modrý

17. Ruský

 

 

 

 

Malý beran/MaB/

Původ: Jde o nejpozději vyšlechtěného berana vznikl v Německu na konci 60. let. Pro jeho vyšlechtění byli použiti králíci plemene francouzský beran a zakrslý beran.Typem je podobný francouzskému beranu jen ve váze malých plemen.K oficiálnímu uznání plemene v zemi svého původu došlo v roce1970 a dostalo název německý malý beran. Někdy v polovině osumdesátých let se tito zajímavý berani dostali do Anglie a do Nizozemí.V České republice se malý beran chová od roku 1980. Získal si během několika málo velké množství příznivců, a je dosti početně zastoupen i na menších výstavách.

 

Barvy:Je nejčastěji chován v barvě divoké,bílé s červenýma očima,černé a strakáči v plášťové kresbě. Povolen jeho chov je ve všech barvách jako u francouzských beranů s výjimkou kresby klasických strakáčů.

 

Vnější znaky: Jeho stavba těla silně připomíná francouzské berany, ale je celkově menší. Hmotnost dospělých zvířat je 2,75 až 3,5 kg.Rozpětí uší měrěno od konce ucha přes hlavu k druhému konci 32-34 cm. Tělo je zavalité a pěkně osvalené.Hlava široká, klabonosá, výrazných tváří s pěkně utvářenými korunkami.Srst je hustá s délkou 3 cm.

 

Vlastnosti:Temperament těchto beranů je klidný a dobromyslný. Často jsou chováni i jako o něco větší domácí mazlíčkové. Mlaďata malých beranů mají svěšené uši již v době opouštění hnízda. Samice jsou dobré a plodné matky. Plemeno je i poměrně odolné proti nemocem.Růstové schopnosti vlivem předků jsou velmi dobré,často dospělí jedinci přesahují vzorníkem požadovanou hmotnost. Spotřeba krmiva je o něco vyšší než u ostatních malých plemen.

 

Činčila malá/Čm/

Původ:O vyšlechtění tohoto plemene se zasloužil Francouz polského původu Dobrowsky a poprvé ji vystavil v roce 1914 na Velké pařížské výstavě. Použil k šlechtění králíků divokých,ruských a vídeňského modrého.O rok později se dostali malé činčily do Anglie a o něco později do Německa. Přibližně ve stejnou dobu i do Čech. Významně se plemeno podílelo na vyšlechtění bílopesíkatých, králíka kuního nebo černopesíkatých.

 

Barvy: Barva srsti je šedá s výrazným černě vlnovitým stínováním.Imituje barvu kožíšku činčily pravé.Při rozfouknutí srsti se objeví proužek bílé mezibarvy o šířce 5 mm.Bližší popis barvy je u plemene činčila velká.

 

Vnější znaky:Tělo je krátké,zavalité,dobře osvalené,krk je téměř neznatelný. Končetiny jsou krátké,široké s kočičím nášlapem. Hlava je krátká široká v čele a nose. Samičky mají hlavy jemnější.Uši jsou pevné,krátké ,široce lžičkovitě otevřené. Délka uší je od 9 do 10,5 cm. Srst je velmi hustá v podsadě s výraznými pesíky s délkou 2,5 až 3 cm. Na dotyk velmi jemná.

 

Vlastnosti:Plemeno se vyznačuje vitální povahou s přátelským temperamentem. Samičky jsou dobré matky s průměrnou plodností. Při velmi dobrém krmení mají sklony k zatučnění.Samečci jsou temperamentní i ve vyšším věku.Výtěžnost tohoto plemene je mnohdy vyšší než u středních plemen. Nezanedbatelná je i produkce kvalitních kožek. Plemeno lze doporučit i pro začínající chovatele. V naší republice je velmi dobře početně zastoupeno na výstavách, lze si proto velmi jednoduše zajistit kvalitní chovný materiál.

 

 

 

Dailenár/Dl/

Původ: Jde o nizozemské plemeno vyšlechtěné G.W.A.Ridderhofem z Deilu v Betuwe. Plemena která byla požita k vyšlechtění deilenára nejsou známa, domníváme se že byl vyšlechtěn z činčil, novozélandských červených,divokých králíků a tříslových. V Nizozemí bylo plemeno uznáno v roce 1940, do ostatních států se dostalo až mnohem později.U nás se tito králíci chovají poměrně krátkou dobu,ale jejich kvalita je na dobré úrovni.

 

Barvy: Barva tohoto králíka je výrazně divoce červená, s černým vločkováním po celém těle. Divoké znaky tj. zbarvení vnitřních stran uší, oční kroužky, spodní strany pírka, břicha, vnitřních stran končetin, skráňové obruby jsou zbarveny světletříslově. Zátylkový klín a skvrnky u pohlaví jsou výrazně červenohnědé. Oči jsou tmavohnědé, drápy hnědočerné. Podsada je na břiše tříslová a na zbytku těla sytě modrá, od vrchní krycí barvy ji odděluje 4 až 6 mm široká mezibarva ohnivě červenohnědá mezibarva, ostře ohraničená.

 

Vnější znaky: Tělo typem připomíná typ činčily malé,je zavalité bez znatelného krku na silných končetinách. Hlava je široká ,hlavně v čelní partii, uši jsou masité,pevné na koncích pěkně zaoblené,lžičkovitě otevřené v délce 9,5 –10,5 cm. Srst je velmi hustá v podsadě,lesklá, pružná s délkou 2,5-3 cm.Hmotnost je od 2,5 do 3,25 kg.

 

Vlastnosti: Králíci tohoto plemene mají živý temperament, přitom je však dobromyslný. Králice mají dobře vyvinuté mateřské pudy. Počet mláďat ve vrzích je průměrný.Mláďata dobře prospívají. Samečci jsou přiměřeně temperamentní.. Nároky na ustájení a ošetřování jsou stejné jako u jiných malých plemen. Deilenáři jsou zastoupeni v našich chovech jen menším množstvím chovatelů,což je škoda, jde o krásné plemeno s pěkným typem a dobrou užitkovostí.

 

Marburský/Ma/

Původ : Podle dostupných pramenů plemeno pochází z Německa,kde ho vyšlechtila chovatelka Sandemangová z Marburgu. Dodnes se přesně neví z kterých původních plemen. Někteří autoři tvrdí,že plemeno bylo vyšlechtěno za pomocí králíka vídeňského modrého a havany. Druzí naproti tomu věří,že bylo použito plemene králíka bevernského a havanského. Jeho standart v zemi původu byl schválen v roce 1920. Přibližně ve stejnou dobu byl i importován do České republiky. Je uváděn již v prvním vzorníku pro posuzování králíků. V současné době je jeho chov jen málo rozšířen. Přesto má plemeno svůj samostatný klub chovatelů.

 

Barvy: Barvu krycího chlupu po celém těle tvoří světlá pastelová modř s mírným nahnědlým závojem.Na uších, končetinách,a hlavě se zmíněný závoj projevuje intenzivněji. Oči jsou modrošedé se světélkující panenkou. Drápy jsou rohovité. Barva podsady je nepatrně světlejší.

 

Vnější znaky: Tělesná stavba marburského je zavalitá,poněkud kratší,dobře osvalená. Hlava je krátká, u samiček jemnější.Uši jsou masité,se zakulacenými špičkami o délce 9 – 10,5 cm.Srst je velmi jemná na dotyk,hustá,pružná, těsně přiléhající k tělu. Délka srsti je 2,5 cm. Hmotnost se pohybuje od 2,5 do 3,25 kg.

 

Vlastnosti: Plemeno je živého temperamentu. Rozhodně by si zasloužil více pozornosti a daleko větší rozšíření. Je nenáročný na krmení, má velmi dobrou jatečnou výtěžnost. Velmi chutné maso . Nenáročný je i z hlediska velikosti kotců,postačuje rozměr 600x800x500 mm. Nevýhodou však je, že srst nesnáší přímé sluneční záření,vlivem něho rezne, což je na výstavách nežádoucí. Samice jsou výborné matky s velmi dobrou mléčností. Pravidelně rodí 7-8 králíčat, vyznačujících se dobrým růstem.V zemi svého původu je jedním z nejvíce chovaných plemen.

 

 

Český červený/Čč/

Původ:Vyšlechtěním tohoto králíka se zabýval Theodor Svoboda z Prahy-Modřan.Který použil králíky plemeno novozélandský červený a tříslový černý.O uznání tohoto plemene požádal již v roce 1952. Bohužel byl uznán až v roce 1959. Byl zařazen mezi naše národní plemena králíků. V Evropě jsou chována dvě velmi podobná plemena a to králík saský zlatý kterého vyšlechtil chovatel Neunack z Rohsdorfu a byl uznán v roce 1961.Druhým plemenem je holandská thrianta, která byla vyšlechtěna chovatelem Andreou a uznána jako plemeno v roce 1940. V minulosti byl chován jen ve velmi malém počtu. V posledních letech dochází k rozmachu chovu tohoto českého plemene.

 

Barvy:Barva je po celém těle intenzívně oranžovočervená.Ideálem je co nejstejnoměrněji po celém těle včetně hlavy,uší a končetin.Na břiše a spodině pírka je o něco matnější. Barva očí je hnědá, barva drápů rohovitá.Podsada je na celém těle stejná jako barva krycího chlupu,jen o něco světlejší.

 

Vnější znaky: Čeští červení jsou malí králíci s krátkým zavalitým tělem.Hlava je výrazná zvláště u samců. Uši jsou pevné,dobře osrstěné v délce 9 až 10,5 cm.Srst je kvalitní,hebká s bohatou podsadou v normální délce malých plemen.Váha se u nich pohybuje mezi 2,5 –3,25 kg.

 

Vlastnosti:Králíci tohoto líbivého plemene velmi rychle rostou a mají sklony až k přerůstání. Přestože má tak dobré růstové schopnosti není náročný na krmivo.Králice jsou velmi pečlivé matky a často odchovávají mláďata i při nízkých teplotách.Samci jsou temperamentní a kryjí bez problémů.Ani se zabřezáváním nemá problémy. Počet mláďat v chovu je průměrný,dobře prospívají a velmi dobře rostou. Ustájení lze doporučit o rozměrech klasické venkovní králíkárny 700x800x550 mm. Plemeno lze doporučit i začínajícím chovatelům, jeho počet na výstavách stále vzrůstá.

 

 

Rhonský/Rh/

Původ: Původ tohoto králíka se připisuje Anglii, kde je znám pod názvem magpie,což znamená králík stračí. Nezávisle na tomto králíku byli vyšlechtěni stejnobarevní králíci i v Německu. Bylo použito králíků plemene japonský,tříbarevný strakáč /kominíci/ a činčila malá. U nás se o jeho chov a další šlechtění zasloužila hrstka českých chovatelů, kteří později založily i klub chovatelů králíků s rhonskou kresbou. Plemeno bylo poprve zařazeno do vzorníku v roce 1986. Nyní se jeho chovu věnuje několik zanícených chovatelů.

 

Barvy:Barva je na první pohled nápadná.Odpovídá zabarvení březové kůry,přičemž bílá barva poněkud převažuje.Barva kresby je činčilová až černošedá.Kresba se skládá z nestejnoměrných a nepravidelných skvrn či pruhů rozložených po celém těle.Skvrny jsou rozloženy i na hlavě,uších,končetinách a pírku.Rozdělení barev v pruzích jako je tomu u japonských králíků není žádoucí.Barva očí je hnědá, drápy jsou rohovité. Podsada je na světlých místech šedobílá,na tmavých lehce namodralá.

 

Vnější znaky: Tělo je krátké,zavalité s typem připomínající typ činčily malé.Končetiny jsou krátké,silné.Hlava je robustní široká v čelní a nosní partii, skráně jsou výrazné.Uši pevné,masité, dlouhé 9 až 10,5 cm. Srst je hustá v podsadě s elastickými tvrdými pesíky. Délka chlupu je asi 2,5 cm. Hmotnost dospělých jedinců je 2,5-3,25 kg.Celkovým dojmem působí kompaktně,pevně a zavalitě.

 

Vlastnosti: Rhonský králík je povahy dobrácké a klidné. Bohužel se v chovu vyskytuje velké množství nestandartně zbarvených mláďat. Proto se jeho chovu věnuje jen pár nadšených chovatelů. Králíci mají dobré růstové schopnosti a jejich kožešina je dobře upotřebitelná v kožešnictví. Nároky na ustájení a krmení mají stejné jako ostatní plemena zařazená jako malá. Jen s přihlédnutím k čistotě podestýlky. Samice jsou většinou dobré matky a o potomstvo se dobře starají. Chov tohoto plemene je zaměřen převážně na výstavní účely.

 

 

Kuní/Ku/

Původ: Kuní králík vznikl jako mnoho jiných plemen na několika místech zároveň. Jako první se považují Angličané. Pomocí králíka ruského a činčilového na počátku 20. století vyšlechtil pan D.W.Irving, králíky s tmavšími znaky na nose,hlavě,uších a končetinách. Byl nazván králíkem siamským sobolím. Přibližně ve stejnou dobu vyšlechtil ze směsi různých plemen chovatel Emil Thomsen z německého Stellingenu, stejně zbarvené králíky . Udává se že i američtí a francouzští chovatelé vyšlechtili králíky velmi podobného zbarvení. Název kuní je odvozen od zbarvení divoké kuny.Předpokládá se,že k nám králíci kuní byli doveženi z německa.

 

Barvy: Kuní králík se chová u nás v barvě kuní hnědý,kuní modrý,kuní bílopesíkatý hnědý a kuní bílopesíkatý modrý. Popis barvy a kresby je v popisu plemene kuní velký.Jen u bílopesíkatých se k původní barvě a kresbě přidávají ještě bílopesíkaté znaky., které jsou popsány u plemene bílopesíkatý.

 

Vnější znaky: Tělo je zavalité s kratšími, středně širokými končetinami. Hlava je krátká, přiměřeně silná s téměř neznatelným krkem. Uši jsou dobře osrstěné, silné struktury v délce

9 až 10 cm. Hmotnost se pohybuje okolo 2,5 až 3,25 kg. Srst je jemná, stejnoměrná,hebká v normální délce.

 

Vlastnosti: Kuní králíci jsou živý a pohybliví.Chov a ošetřování je stejné jako u ostatních plemen. Dříve byl tento králík chován jen pro svoji velice pěknou kožešinu,nyní je více využíván pro výstavní účely.

 

 

Siamský/Si/

Původ: Siamský králík byl nejdříve znám jako světlejší barva králíka kuního,až později byl uznán jako samostatné plemeno. Jde o vlastně žlutý barevný ráz králíka kuního, případně o ráz isabella tj. siamský modrý. Jako plemeno byl zařazen i do evropského vzorníku.

 

Barvy: Jak už jsme si řekli je chován ve dvou barevných rázech a to siamský žlutý a siamský modrý. Barvy jsou podrobněji popsány v popisu plemene siamský velký.

 

Vnější znaky:Tělo siamského králíka odpovídá typu králíka kuního, v těle, hlavě i v délce uší.Srst je hustá, lesklá s elastickými pesíky.Délka je 2,5 cm. Hmotnost těla je 2,5 až 3,25 kg.

 

Vlastnosti: Vlastnosti tohoto plemene jsou obdobné jako u kuního králíka i ustájení a ošetřování je stejné.

 

 

Rys/Rys/

Původ : Plemeno zvláštního jména vyšlechtil německý chovatel K.Hoffmanns žijící v Dusseldorfu. Bylo pojmenováno podle svého zvláštního pojmenování. K vyšlechtění bylo použito plemeno marburský,tříslový a perlový. Spíše náhodně se ve vrzích objevila zvířata s poněkud nažloutlou barvou.Uznání plemene následovalo v roce 1922. K nám plemeno dovezl chovatel J.Majer z Pardubic, který již v roce 1925 je vystavil, pod názvem Rys.

Králík rys nemá mnoho příznivců a patří k málo chovaným plemenům.Velké počty nebývají vystavovány ani na vrcholných výstavách.

 

Barvy: Rys má velmi zvláštní barvu srsti.Krycí barva je po celém těle světle stříbřitě modrá se slabě prosvítající červenohnědou mezibarvou. Díky tomu vzniká dojem jinovatkového závoje.Divoké znaky jsou světlé až bílé. Zátylkový klín je malý a červenohnědý. Barva očí je šedomodrá se světélkující panenkou,drápy jsou tmavě rohovité.Nejzvláštnější na jeho zbarvení je barva podsady,která je na povrchu těla čistě bílá a na břiše modrá.Od krycí barvy ji odděluje ostře ohraničená 3 až 4 mm široká červenohnědá mezibarva.

 

Vnější znaky:Tělo je mírně zavalité s jemnější kostrou. Hlava je těsně nasazená na těle, u samic jemnější. Uši jsou dlouhé 9 až 10 cm,pevné, na konci dobře zaoblené.Srst je velmi hustá v podsadě,elastická,na dotyk hebká s normální délkou.Hmotnost je stejná jako u ostatních malých plemen.

 

Vlastnosti: Rys zůstává plemenem chovaným opravdovými milovníky pastelových barev.Nejen u nás,ale i v celé Evropě je vlastně ohroženým plemenem.Na výstavách bývá zastoupen jen sporadicky. Jde o plemeno výlučně výstavní a kožešinové. Většímu rozšíření jistě neprospívá téměř žádná prodejnost a jen velmi těžko se shání nepříbuzní jedinci,možnost importu je rovněž omezená. Poptávka po přírodně zbarvených kožešinách je však velká. Chov a ošetřování je podobné jako u jiných plemen.

 

Perlový /Pe/

Původ: V Německu se udává,že na vyšlechtění perlového králíka měli vliv dva chovatelé pan K.Hoffmans, který se snažil o vyšlechtění králíka jehož kožešina by se zbarvením podobala zbarvení sibiřské veverky.Své nově vyšlechtěné plemeno nazval dusseldorfský perlový. A druhý chovatel Deiniger z německého Augsburgu., který křížil havany s divoce zbarvenými králíky a došel ke stejnému výsledku. Nazval ho augsburským perlovým. Později obě plemena splynula v jedno pod názvem perlový. V tehdejším Československu se o vyšlechtění králíků se stejným zbarvením avšak v rexovité podobě pokoušel Imrich Vanek z Holíče na Slovensku. To se mu povedlo k uznání rexe došlo v roce 1964. Vedlejším produktem tohoto šlechtění byl králík perlový s normální srstí. První takto nazvaný králík byl vystaven na Celostátní výstavě v Praze roku 1968. V roce 1981 se již perlový králík trvale zabydlel na všech vrcholných výstavách.

 

Barvy: Barva je divoce modrošedá.Šedobílé a tmavé konečky pesíků tvoří typické jemné perlování. Které se vyskytují ve třech odstínech.Barva i perlování má být po celém těle stejnoměrná. Divoké znaky tj. zbarvení skráňové obruby,očních kroužků,lemování uší,břicha,vnitřních stran končetin, spodiny pírka a lem prstů jsou zbarveny světleji až bíle.Zátylkový klín je malý a nahnědlý.Barva očí šedomodrá,drápy jsou rohovité. Podsada je šedomodrá,mezibarva není příliš výrazná ani ostře ohraničená,zbarvena červenohnědě.

 

Vnější znaky:Tělesná stavba je obdobná jako u jiných malých plemen,uši jsou masité s pevnou strukturou v délce 9 až 10 cm. Srst je mimořádně hustá s pravidelnými pesíky s délkou 2,5 cm.Hmotnost se pohybuje od 2,5 do 3,25 kg.

 

Vlastnosti:Perlový králík je oblíben hlavně v zemi svého původu. U nás má stálý okruh chovatelů. Na velkých výstavách bývá zastoupen celkem pravidelně. Nároky na chov jsou podobné jako u jiných plemen, musíme přihlédnout k nárokům na údržbu srsti. Která spočívá v čisté podestýlce a v ochraně před sluncem. Jde o čilého, pohyblivého králíčka s líbivým exteriérem.

 

 

Stříbřitý malý /S/

Původ: Stříbřitý malý je považován za vůbec nejstarší plemeno králíků. Proto jeho původ je možno dohledat jen nepřesně. Nejčastěji se uvádí,že stříbřité králíky dovezli mořeplavci z Barmy a ze Zadní Indie. Nevíme přesně zda to byli Portugalci, Francouzi nebo Španělé. První zmínky o tom pocházejí již z roku 1630. Původní dovezená forma těchto králíků byla zcela jiná než je známe dnes. Šlechtění se ujali Angličané,jeho první standard byl uznán v roce 1880, odsud se dostali i do jiných zemí. Nejdříve do Ameriky,kde se stal velmi oblíbeným. Později i do Evropy. K nám se dostal z Německa, prvním chovatelem,který se zabýval jeho chovem byl uznávaný J.V.Kálal,který je prokazatelně choval již v roce 1892.Stříbřití králíci jsou velmi oblíbeni,o čemž svědčí i stálé množství tetovaných zvířat a velké procentní zastoupení na všech výstavách. Malý stříbrňák má vzhledem ke svému historickému stáří silně dědičně zafixované znaky a vlastnosti. Klub chovatelů stříbřitých malých vznikl již v roce 1948 a pracuje velmi dobře dodnes.

 

 

Barvy:Chov stříbřitého malého je u nás povolen v barvě černé, žluté,divoce zbarvené,modré,havanovité,světlé. Stříbřité černé zbarvení je tvořeno střídáním černých a stříbřitě bílých konečků chloupků. Stříbřitost je rovnoměrná po celém těle,nesmí vytvářet shluky bílých chloupků tkzv. vločky.Spodní strana těla je matnější. Barva očí tmavohnědá,drápy jsou tmavě rohovité. Podsada je sytě tmavomodrá. Žlutá barva je tvořena dominantní oranžovou žlutí,která je lesklá a výrazná.Divoké znaky jsou světlejší,přednost má krémové zbarvení. Oči jsou hnědé,drápy tmavě rohovité. Stříbřitost je stejnoměrná jako u stříbřitých černých.Podsada je červenožlutá a zasahuje až ke kůži,na břiše je bílá, ale krémová má přednost. Divoce zbarvení mají krycí chlup šedohnědě divoce zbarvený s přečnívajícími černými a bílými konečky s velkým leskem.Divoké znaky jsou světlé. Oči jsou hnědé,drápy tmavě rohovité. Stříbřitost a stejnosměrnost je stejná jako u Sč.Podsada je sytě modrá,od ní je ostře ohraničená červenožlutá, 4mm silná mezibarva zasahující až ke krycímu chlupu.

Modré zbarvení je stejné jako u Sč jen základní barva je sytě modrá. Oči jsou šedomodré,drápy tmavě rohovité.Podsada v barvě odpovídá barvě krycího chlupu.Havanovitá barva je stejná jako u stříbřitého černého s tím že místo černé barvy nastupuje barva hnědá – havanovitá.Oči jsou tmavohnědé,drápy tmavě rohovité. Podsada je tmavomodrá. Světlá barva je stejná jako u plemene velký světlý stříbřitý,včetně zbarvení očí,drápů a podsady.

 

 

Vnější znaky:Tělo je krátké stavby,zavalité,válcovité s nepatrným krkem,širokou hrudí.Nápadná je široká hlava,především u samců.Uši jsou široké a mají zaoblené špičky. Délka uší je 9 až 10 cm. Králíci se pohybují v hmotnosti 2,5 až 3,25 kg.Srst je k tělu těsně přilehlá, má velmi lesklou srst s délkou 2,5 cm.

 

 

Vlastnosti:Toto plemeno se vyznačuje živou a energickou povahou. Maso těchto králíčků je velice chutné, výtěžnost je také velmi vysoká.Kostra je jemná,kožka slabá. Spotřeba krmiva je proti jiným plemenům nižší,velmi dobrá vitalita,rychlý růst a vývin,dobré osvalení. K chovu se nejlépe hodí klasické dřevěné venkovní králíkárny,s pevnými kotci a slamnatou podestýlkou. Střibřití se nepovažují za velmi plodné králíky,průměrný počet králíčat ve vrhu je 4 až 6 kusů. Samice mají při dobrém krmení sklony k zatučnění. Králíci jsou to celkově otužilý a odolní proti nemocem. Plemeno je vhodné i pro začátečníky. Jeho chov je velmi rozšířen, a opatřit si vhodné,kvalitní chovné jedince není velkým problémem.

 

Holandský /Ho/

Původ: Dávní předchůdci dnešního králíka holandského pocházejí z Nizozemska a severní Belgie. Na počátku 19. století byli tito králíci vyváženi jako jateční do Anglie. Z těchto králíků byli vyšlechtěni holandští králíci jak je známe dnes.Již v roce 1870 byli vystavováni a v roce 1882 byli exportováni do jiných zemí. Nejdříve byl dovezen do Německa a odsud se dostal i k nám. Patří mezi nejstarší chovaná plemena.

 

 

Barvy:Holanďani se chovají v barvě černé, modré, divoce zbarvený, madagaskarový, žlutý, havanovitý, japanovitý, marburský, činčilový, železitý, želvovinový, perlový, rys, divoce havanovitý. To jsou popsané barvy kresby,barva základu je bílá,barva drápů je u všech barevných rázů bílá. Barva očí a barva podsady odpovídá výchozí barvě kresby.

 

 

Vnější znaky:Tělo holanďanů je krátké,zavalité,válcovité.Končetiny jsou silné. Hlava je krátká, kulovitá v čelní partii široká. Holandští mají silné uši se zaoblenými špičkami v délce 9 až 10 cm. Srst je průměrné délky,lesklá a jemná. Hmotnost těchto králíků je v rozmezí 2,5 až 3,25 kg. Zvláštní na první pohled zřejmá a zajímavá je kresba těchto králíků. Skládá se z kresby hlavy a těla. Kresba hlavy zabarvuje celé uši,rozděluje se nad čelem u kořene uší ostrou špicí a táhne se po obou stranách hlavy kolem očí. Toto zvláštní zbarvení se nazývá lícní kresba má být stejnoměrná a nemá zasahovat do koutků tlamy. Kresba těla se skládá z tkzv. prstence,což znamená,že středem těla po celém obvodu je ostré ohraničení zadní barevné části a přední bílé části těla.Na pánevních končetinách jsou tkzv. manžety,je to vlastně bíle zbarvená část od prstů zasahující až do středu nártu. Je ostře ohraničená od barevného základu. Zbarvení tohoto králíka je zajímavé a přitahuje mnoho šlechtitelů i když správně kresleného králíka není jednoduché vyšlechtit. Rozdíly v kresbě mláďat ve vrhu jsou značné. Občas se vyskytnou i holandští králíci s modrýma očima, ale tato barva očí je nežádoucí, rovněž i jen části oka zbarveny modře.

 

Vlastnosti: Králík holandský je chován především jako výstavní. Má klidný temperament a krásnou kresbu v mnoha barevných odstínech. Jeho chov lze provozovat i v klecích nebo na roštech. V chovu se objevují i mláďata téměř bílá, která si však nesou do života tkzv. letální faktor,to znamená, že jsou málo životaschopná,neduživá,náchylná k nemocem. Tyto mláďata je lépe odstranit co nejdříve po narození. Také u tohoto kresebného plemene lze rozpoznat budoucí tvar kresby brzy po narození. Což nám usnadňuje případnou korekci počtu narozených mláďat. Plemeno z hlediska obtížnosti výběru kresebně správných jedinců do chovu.není příliš vhodné pro začínající chovatele. Krmení a ošetřování je obdobné jako u jiných plemen.

 

 

Anglický strakáč /AS/

Původ:Země původu tohoto králíka jak už napovídá název je Anglie. Byl vyšlechtěn z místních strakatých králíků již v polovině 19. století.Poprvé byli popsáni v roce 1849. Od svého počátku bylo plemeno populární, většinou chováno pro krásně zbarvenou kožešinu.Jeho úpadek nastal v letech 1860 až 1880 , kdy se na něj téměř zapomnělo. První standard tohoto plemene byl vydán v roce 1889.Do Evropy se tito králíci dostali v roce 1889.Nejdříve do Německa,kde si plemeno získalo mnoho příznivců,později i do jiných zemí.K nám byl anglický strakáč dovezen z Německa,ale u nás nikdy nedosáhl velkého rozšíření. Přesto pár nadšených chovatelů tohoto krasavce založilo v roce 1960 klub sjednocující chovatele tohoto plemene.

 

 

Barvy: Náš vzorník pro posuzování králíků uznává anglického strakáče v pěti barevných rázech. A to v barvě kresby černé, modré, havanovité, madagaskarové, tříbarevné. Barva základu je čistě bílá, barva drápů také. Barva očí a barva podsady v kresbě souvisí se základním zbarvením kresby. Barva podsady u bílého základu je bílá.

 

 

Vnější znaky: Tělo tohoto strakáče je mírně protažené s jemnou kostrou.Krk je znatelný,končetiny jsou poněkud delší a tenčí.Hlava je u samců výraznější, uši jsou dlouhé 9,5 až 10,5 cm, jsou jemnější,ale dobře osrstěné.Srst je hustá v podsadě,lesklá,elastická s délkou 2,5 cm. Je hebká na dotyk. Hmotnost se pohybuje mezi 2,5 až 3,25 cm.Kresba tohoto strakáče se skládá z kresby hlavy a těla. Kresba hlavy je totožná s kresbou u českého strakáče. Kresba těla je tvořena úhořem,řetězovou kresbou,kresbou boků a zbarvení pírka. /hoř je tvořen 1,5 cm širokým barevným pruhem, který se táhne od zátylku až po kořen pírka. Řetězová kresba je tvořena dvouřadým řetězcem jednotlivých drobných skvrnek po obou stranách těla, směřující ke kresbě boků. Boční kresba je tvořena drobnými skvrnami po obou stranách zadní partie.Jsou poněkud větší než skvrny v řetězové kresbě.Pírko je zbarveno na povrchu.

 

 

Vlastnosti: Chov tohoto strakáče skýtá stejné úskalí jako chov jiných kresebných králíků.Užitkovost tohoto králíka spočívá spíše ve vyšší plodnosti a krásně kreslené kožešině.

V růstových schopnostech má tento králík trochu potíže,svoji hmotnost dosahuje jen při kvalitním krmení. Jako u jiných strakáčů je nutno i u angličanů ihned po narození odstranit mláďata se zbarvením mlynářů,tedy téměř bez kresby.Anglický strakáč je velmi populární plemeno v zahraničí,kde je uznán i v jiných barevných rázech než u nás. Jde o králíčka,který je chován převážně pro výstavy jako sportovní plemeno.

 

 

 

Tříslový /T/

Původ:Tito nádherní králíci vznikli v polovině 19.století v Anglii,zřejmě mutací, přitáhl pozornost mnoha chovatelů,kteří ho zkřížili s králíkem zaječím,aby zvýraznili červené zbarvení. Nově vzniklé plemeno nazvali Black and Tan. První králíci tohoto plemene měli černá záda a červenožluté zbarvení břicha.Na přelomu století projevili zájem o nově vzniklé plemeno i chovatelé z jiných zemí.K nám se tenhle králík dostal z Německa, v roce 1957 byl založen klub chovatelů tohoto plemene.

 

Barvy: Plemeno je chováno ve třech barevných rázech krycí barvy,černé,modré,havanovité. Barva a kresba spolu souvisí. Tříslová barva je ohnivě hnědočervená.Lemuje nosní otvory,skráňovou obrubu,týl,oční kroužky,obrubu uší, tříslově jsou taky zbarveny dvě skvrnky u kořene uší, tříslová barva jde dále od spodní čelisti přes prsa, mezi hrudními končetinami,přes břicho až na spodinu pírka.Po stranách těla výrazně vystupuje až do výšky 2 cm, od krycí barvy hřbetu ji oddělují pesíky s tříslovými konečky.Tříslová barva je i na vnitřních stranách hrudních a pánevních končetin, rovněž je zabarveno i lemování prstů.Krycí barva má být ostře ohraničena. Podsada krycí kresby je ve všech případech sytě tmavomodrá. Na břiše je podsada tříslová. Drápy jsou tmavě rohovité. Barva očí je u černých a havanovitých tmavohnědá, u modrých šedomodrá.

 

Vnější znaky:Tělo je mírně zavalité,s širokým hrudníkem. Končetiny jsou silné,rovné. Hlava je plná,široká,dobře klenutá.Uši jsou masité,silné,pěkně zakulacené s průměrnou délkou 9-10 cm.Srst je mimořádně hustá ,lesklá,pružná v délce 2,5 cm. Hmotnost dospělých kusů je v rozmezí 2,5 až 3,25 kg.

 

Vlastnosti:Tříslový králík je velmi oblíbeným plemenem. Je chován především pro svoji kožešinu ale i jako výstavní a společenský králík.Plodnost těchto králíků je průměrná. K jejich chovu se převážně používají klasické venkovní králíkárny, s čistou podestýlkou a ochranou před přímým sluncem.Krmení a ošetřování je stejné jako u jiných chovaných plemen. Plemeno je dosti početně zastoupeno v chovech našich chovatelů i na většině výstav.Lze je doporučit i začínajícím chovatelům.

 

 

Český černopesíkatý/Ččp/

Původ: Jak se již dá z názvu usuzovat, jde o dalšího zástupce našich národních plemen králíků. Byl vyšlechtěn na Moravě za pomocí plemen činčila a stříbřitého žlutého. O jeho vyšlechtění se nejvíce zasloužil František Provazník z Holic. Jeho chov je jen velmi omezený, i když na jeho chov jakož i na ostatní národní plemena je možno získat dotaci na udržení genofondu.Na výstavách je viděn jen málo,pokud ho chceme vidět nebo i zakoupit, je lepe se obrátit na klub chovatelů pro chov tohoto plemene. Vznikl již v roce 1975 a spolu s českým černopesíkatým je zde sdruženo i plemeno moravský bílý hnědooký.

 

 

Barvy: Barva je na celém těle čistě bílá se stejnoměrným popelavým nádechem,který je tvořen přečnívajícími tmavými až černými konečky pesíků.Jsou rozloženy po celém těle s výjimkou divokých znaků tj. Očních kroužků,skráňové obruby,břicha,spodiny pírka,vnitřních stran končetin a malého zátylkového klínu. Tyto divoké znaky jsou čistě bílé. Oči jsou tmavohnědé,drápy tmavě rohovité.Podsada je na celém těle čistě bílá.

 

Vnější znaky:Tělo je zavalité se silným krkem a širokou klenutou hlavou. Uši jsou pevné a zmasilé. Délka uší je od 9 do 10 cm.Srst je hustá s dobrými elastickými pesíky, délka srsti je 2,5 cm.Hmotnost u dospělých černopesíkatých je od 2,5 do 3,25 kg.

 

Vlastnosti:Plemeno je málo chované,pěkného typu. Má velmi dobré maso,krátké a chutné s dobrou výtěžností a jemnou kůží.Králice jsou dobré matky, bez problémů odchovávají svá mláďata. Králíčata mají velmi dobrý růst,jejich počet ve vrhu bývá od 6 do 8 kusů. Ostatní ošetřování a krmení je stejné jako u jiných bílých plemen.

 

 

Holičský modrý /Hm/

Původ: U nás plemeno jen vzácně chované. Jedná se o kožešinové plemeno v barvě moravského modrého. Vyšlechtil ho I. Vaněk z Holíče na Slovensku. Použil k tomu plemeno kastorexe a rysa. Později se požilo pro zlepšení srsti a typu plemeno činčila malá a marburský. V zemi svého původu je chováno ve větším počtu.

 

Barvy:Zbarvení srsti je ocelově modré, velmi připomínající zbarvení moravského modrého, rozkládá se po celém těle.Podsada je modrošedá. Barva očí hnědošedá se sytou tmavomodrou zornicí. Drápy jsou rohovité.

 

Vnější znaky:Tělo je zavalité válcovité. Končetiny jsou středně silné. Hlava je krátká, pěkně zaoblená, široká v čelní partii. Uši jsou masité, pěkně zaoblené, dlouhé 9-10 cm. Srst je velmi hustá,pružná,lesklá a jemná, dlouhá 25 mm.Hmotnost od 2,5 do 3,25 ho řadí do malých plemen.

 

Vlastnosti: V povaze jsou tito králíčci velmi temperamentní a velmi líbiví. Králice jsou dostatečně plodné,při porodu a několik dní po něm jsou však neklidné až plaché. Toto plemeno jakož i jiná modrá plemena musíme chránit proti přímým slunečním paprskům a udržovat v čisté podestýlce. Pokud toto nedodržíme, srst se nám zbarví do rezava.Jinak je plemeno nenáročné na krmení a ošetřování.

 

 

Ruský/R/

Původ: Králík ruský patří mezi nejstarší plemena králíků. Byl vyšlechtěn v Anglii v polovině 19. století pod názvem Himalayan, který se v anglicky mluvících zemích stále používá. ZZ Anglie se následně rozšířil do jiných zemí pod různými názvy,králík polský, čínský, sibiřský apod. K nám byl dovezen jako většina plemen z Německa někdy kolem roku 1900. Počátkem 20. století byl jedním z nejrozšířenějších plemen u nás. Později ve válečných letech zájem upadá,lidé dávali přednost větším plemenům. Po válce však jeho rozmach již nenastal a dodnes je plemenem chovaným spíše na výstavy než pro užitek.Pro králíky ruské a kuní byl založen klub v roce 1980, ke kterému byl později připojen i králík siamský.Králíky ruské a kuní lze vzájemně křížit, a lze mláďata registrovat,povoleno výjimkou v registračním řádu.

 

 

Barvy: Barva kresby tohoto králíka je povolena jako u kalifornských králíků, černá,modrá,havanovitá. Barva základu je čistě bílá.Oči jsou zbarveny růžově s karmínovou panenkou. Drápy jsou rohovité až černé.

 

Vnější znaky:Tělo je zavalité,končetiny jsou delší,štíhlejší,jemnější.Hlava je přiměřená k tělu,u samců silnější. Uši jsou pevné, ale ne příliš masité.Jejich délka se pohybuje kolem 9 cm. Hmotnost u nás se pohybuje mezi 2,3 až 3 kg. V jiných zemích je o něco nižší. Srst je hebká,přiléhavá,jemná asi 2 cm dlouhá. Kresba tohoto plemene je stejná jako u kalifornských

Králíků a je i u tohoto plemene popsána.

 

 

Vlastnosti :Ruští králíčci jsou klidní a mají přátelskou povahu. Králíci rychle dospívají,mláďata po narození jsou zbarvena růžově,po osrstění celá bílá. Až ve třetím týdnu se začíná objevovat kresba,nejdříve na nose následně na končetinách,uších a pírku.U starších zvířat je charakteristické,že se jim udělají tmavé skvrnky nebo kruhy kolem očí. Velkou výhodou tohoto plemene je nízká náročnost na spotřebu krmiva, při srovnání s jinými malými plemeny je asi o 20% nižší, při stejných přírůstcích. Další předností je slabá kostra a jemná kůže. Plodnost králíků ruských je také velmi dobrá. Plemeno je oblíbeno ve všech chovatelsky vyspělých zemí.

 

 

 

Zakrslá plemena s normální srstí

 

1. Zakrslý beran

2. Hermelín

3. Zakrslý

4. Zakrslý strakáč

 

 

 

Zakrslý beran/ZB/

Původ:Zakrslí berani byli vyšlechtěni v Nizozemí, udává se,že ve stejnou dobu byl vyšlechtěn dvěma chovateli a to E.J.Schrey z Herlenu a A. de Cock z Tilburku. Byli použiti pro šlechtění králíci zakrslí a francouzští berani. Uznáno bylo v roce 1964. Do Anglie se tito beránci dovezeni v roce 1968. Po roce 1970 byli vyváženi i do jiných zemí i k nám.

 

Barvy:Zakrslý beránci jsou chováni ve všech barevných rázech a kresbách všech plemen s normální srstí, s výjimkou klasických strakáčů / českých strakáčů,anglických strakáčů apod./ Strakatá kresba je povolena jen plášťová.

 

Vnější znaky: Zakrslý beránci vypadají jako miniaturní vydání francozských beranů.Mají krátkou podsaditou a robustní stavbu těla. Hlava je široká, výrazná, robustní ,krátká a klabonosá. Nasazení uší- tkzv. korunky, což jsou hrbolky na hlavě vzniklé převisem uší.Délka uší měřená od jednoho konce uší po druhý přes hlavu je 22-28 cm.Uši visí podél tváří otvory k nim. Jsou dobře osrstěné, bez záhybů.Srst je hustá, pružná v délce 2-2,5 cm. Beránci jsou nejtěžší ze zakrslých plemen,jejich hmotnost se pohybuje v rozmezí 1.76 – 2 kg.

 

Vlastnosti: Zakrslý beránci jsou velmi dobromyslné povahy,přátelští,klidní.Jsou známí a oblíbení ve všech králíkářských zemí. Vystavují se na všech velkých výstavách u nás i v zahraničí.Beránci jsou také velmi vhodní jako domácí zvířátka pro děti. Avšak chov pro výstavní účely není tak jednoduchý, králíčci musí odpovídat jak ve váze ,typu tak i tvaru. Je ještě mnoho zvířat,která přerůstají,nebo mají špatně nesené uši apod. Mladým zakrslým beránkům,ale nevisí ouška hned,ale až po několika týdnech. Rozměry kotců je lepší zvolit jako pro malá plemena tj. 70x70x55 cm. Chov tohoto králíčka při dobré péči nám přinese mnoho potěšení a zábavy.

 

 

Hermelín/He/

Původ: Původ tohoto zakrslého králíčka sahá až na konec 19. století. Udává se,že vznikl ze staršího plemene tkzv. polského králíka, který pochází zřejmě z Belgie. V Anglii byl polský králík zušlechtěn a vyvážen do Německa a pak do Nizozemí. V obou zemích se stali velmi populárními a byli dále šlechtěni, až do podoby prvních hermelínů. V polovině tohoto století se chovatelé soustředili na vyšlechtění ještě menšího hermelína. Bohužel to došlo až tak daleko,že králíčci se dostali na hranici hmotnosti 70 dkg. Ukázalo se však,že nízká hmotnost má špatný vliv na plodnost, ale i různé zdravotní problémy. Později se požadavky na hmotnost ustálily. Hermelínci jsou chováni snad ve všech zemích, kde se chovají králíci. Hermelín modrooký byl vyšlechtěn v Německu za pomoci červenookých hermelínů, králíků vídeňkých a holandských někdy kolem roku 1920.Jako plemeno byl červenooký hermelín uznán v roce 1907 a modrooký v roce 1927. Název plemene hermelín vznikl díky sněhobílé kožešině, která připomíná srst hranostaje a podobá se tedy pravému hermelínu. V Čechách se první hermelínci začali vystavovat v roce 1904, šlo o červenooké hermelíny. Modroocí se objevili až v roce 1908. Nejdříve nebili mnoho oblíbeni,protože se dříve přikládal větší význam užitkovosti plemen než dnes. Teprve v posledních letech jsou zakrslá plemena na velkém vzestupu. V roce 1958 byl ustanoven klub chovatelů zakrslíků,který pracuje na zkvalitnění plemen všech zakrslíků dodnes.

 

Barvy: Barva hermelínů je bílá,po celém těle. Chovají se však ve dvou barvách očí. Hermelín červenooký má oko zbarveno růžově s karmínovou panenkou,zatímco hermelín modrooký má oči světle modré s tmavou panenkou.Drápy u obou hermelínů jsou bílé. Podsada je po celém těle taktéž bílá.

 

Vnější znaky:Hermelínci jsou silně podsaditého těla s velmi krátkým krkem. Končetiny jsou krátké přiměřeně silné.Požaduje se vzpřímený postoj.Krk je téměř neznatelný. Pírko je velmi krátké. Hlava je k tělu poměrně velká,široká v čele s výraznými lícemi a širokou tlamičkou. Šířka čela je u samců minimálně 5,5 cm. Oči jsou výrazné, mimořádně velké a vypouklé. Uši jsou pevné,těsně u sebe nesené, v délce 5-5,5 cm. Kratší uši nejsou vadou. Optimální hmotnost typického hermelínka je mezi1-1,25 kg. Srst je velmi krátká,přiléhavá a jemná na dotyk.V délce 1,8 až 2 cm.

 

Vlastnosti:Hermelínci jsou nejznámější plemeno králíčků vhodné pro děti jako domácí mazlíček. Předurčuje je k tomu jejich vzhled,povaha a zbarvení. Jde o módní plemeno s velkou poptávkou po kvalitních chovných jedincích Jde o zakrslé králíčky ,proto je jejich chov nenáročný na prostor a množství krmiva. Mohou je chovat lidé i na minimálním prostoru. Rozměr kotce na jedno zvíře se udává 70x60x40 cm. Nesmíme však tito roztomilé králíčky překrmovat, mají tendence k zatučnění a k vyšší váze. Samice následkem překrmení velmi špatně zabřezávají a ani překrmený samec není aktivní při připouštění. Plodnost těchto mini králíčků je nízká,ne vždy se krytí podaří. Obecně platí,že dvě typově krásná zvířata nám ještě nemusí dát výstavní jedince. Občas se ve vrzích objeví i mláďata příliš malá nebo neduživá. Pokud chceme hermelínky úspěšně rozmnožovat nesmí být příliš malí. Když si pořídíme mládě po odstavu rychle si na nás zvykne a ochočí se. Plemeno lze doporučit pro chov i dětem.

 

 

Zakrslý barevný /Z/

Původ:Zakrslý barevný vznikl v Nizozemí mezi lety 1920-1930. K jeho vyšlechtění bylo použito králíčků divokých a Hermelínů, v roce 1940 byl v Nizozemí oficiálně uznán. Odsud byl vyvážen pro velký zájem i do jiných zemí. K nám se dostal jako většina plemen přes Německo.

 

Barvy:Barevní zakrslíci jsou uznáni ve všech barvách a kresbách všech plemen s normální srstí, kromě strakáčů s klasickou kresbou. Strakáči jsou uznáni pouze s kresbou holandskou a plášťovou.

 

Vnější znaky: Jde vlastně o barevné dvojníky hermelínů. Všechny znaky, hmotnost,stavba těla,srst apod. jsou stejné jako u hermelínů.

 

Vlastnosti: Jde o nejvíce chovanou skupinu králíků na celém světě. Jejich obliba spočívá v jejich povaze, přijatelné velikosti, velké paletě barev, malém množství krmiva a malým nárokům na velikost ustájení. Nejvíce je milují děti. Na našich výstavách je stálým exponátem, a i jeho šlechtění je na vysoké úrovni. Stále vznikají nové barevné variety. Jeho chov lze doporučit i začátečníkům.

 

 

Zakrslý strakáč/Zstr/

Původ:Zakrslí strakáči jsou nejmladším plemenem zakrslíků,byli vyšlechtěni z hermelínů a českých strakáčů. Jeho šlechtění stále pokračuje, není v typu ještě úplně ustálen.

 

Barvy:Tento zakrslíček je uznán v kresbě klasických strakáčů, a také ve všech jejich barevných rázech. Popis kresby a barev je v popisu plemen českého strakáče a německého obrovitého strakáče.

 

Vnější znaky: Jsou stejné jako u jiných barevných zakrslíků, jen s malými rozdíly. Ty jsou o něco delší ucho, asi 6,5 cm, dále vyšší hmotnost pohybující se mezi 1,4-1,6 kg.Srst je ve standardní délce.

 

Vlastnosti:Jeho temperament a chov je stejný jako u jiných zakrslíků. Musíme však přihlédnout k zvláštnostem,které vyžaduje chov strakáčů. Plemeno se stále ještě vyvíjí a snahou chovatelů zakrslíků je aby zakrslí strakáči byli typově a tvarově co nejpodobnější hermelínkům.

 

 

Krátkosrstá plemena

1. Kastorex

2. Slovenský sivomodrý rex

3. Rexi střední velikosti

4. Rexi malí

5. Rexi zakrslí

 

 

 

Kastorex/Ca/

Původ: Ze všech dostupných pramenů, je známo,že králík kastorex vznikl náhodně mutací ve Francii ve vesnici Louché- Pringé v roce 1919.Měl zvláštní sametovou strukturu srsti, byl nazván králíkem bobřím. Místní farář Gillet se králíků ujal a započal s jejich šlechtěním. První odchovy představil veřejnosti na výstavě v Paříži v roce 1924. Ta byla krátkosrstými králíky nadšena a všichni chtěli nové plemeno vyzkoušet chovat. Do české republiky byli dovezeni první kastorexi chovatelem Baštou z Poděbrad. Hodnota dovezeného páru představovala cenu jedné krávy. Častá příbuzenská plemenitba způsobila mírný úpadek v chovu .Proto se pro oživení krve a zkvalitnění kožešiny, připařovala i plemena s normální srstí.V roce 1941 byl v Československu založen klub chovatelů rexů, který s mírnými přestávkami pracuje dodnes. V dnešní době je v klubu propracována kvalitní liniová plemenitba a za pomoci typizačních kodů jsou vybírána nejlepší zvířata do chovu.

 

 

Barvy: Barva kastorexe má připomínat barvu čerstvě vyloupnutého kaštanu, barva je červenohnědá. Barva zasahuje co nejníže na boky zvířete. Konečky pesíků jsou zbarveny černě,tvoří na krycí barvě černý závoj. Divoké znaky jsou zbarveny bíle nebo krémově. Barva očí je tmavohnědá. Drápy jsou tmavě rohovité až černé. Podsada je na celém těle včetně břicha tmavomodrá, od krycí barvy je oddělena ostře ohraničenou mezibarvou zbarvenou svítivě červenohnědě v šířce 6 až 7 mm.

 

 

Vnější znaky: Tělo je válcovité, protáhlé na přiměřeně silných končetinách,které vlivem krátkého osrstění vypadají tenčí a delší.Krk je žřetelnější. Hlava je krátká,široká v čele, pěkně tvarovaná. Uši mají délku 11-12 cm pevné,vzpřímené,dobře osrstěné. Rexovitá srst je typickým znakem pro všechna plemena rexů. Je velmi hustá,kvalitní a pružná. Rozdíl od normální srsti je v postavení ke kůži. Srst u rexů je postavena kolmo. Délka srsti je17 až 20 mm. Pesíky jsou pevné a pružné, převyšují podsadu o 1 mm.Hmotnost dospělých kastorexů je 3,5 až 4,5 kg.

 

 

Vlastnosti: Plemeno bylo po léta chováno jako kožešinové, v poslední době je chov zaměřen spíše jako sportovní se zaměřením chovu pro exteriér na výstavy. Samice jsou dobrými matkami jsou plodné. Samci jsou temperamentní a dobře páří. Krmení a napájení je stejné jako u jiných středních plemen. K ustájení jsou nejvhodnější dřevěné venkovní králíkárny, se suchou slámou. Mokro rexům nesvědčí a často je i příčinou vzniku otlaků na končetinách. Nezanedbatelný je i užitek v podobě kvalitního masa, rexi mají jemnější kostru a tím i výtěžnost je vyšší. Plemeno kastorex není příliš vhodné pro začínající chovatele.

 

 

Slovenský sivomodrý rex /SsRex/

Původ: Slovenský sivomodrý rex je národním plemenem slovenska. Byl vyšlechtěn chovatelem Imrichem Vankem z Holíče. Plemeno bylo uznáno v roce 1964. Jde vlastně o modře divoce zbarvený ráz kastorexe.

 

Barvy: Barva je divoce modrá.Barva je po celém těle stejnoměrná ve středním odstínu.Divoké znaky jsou světlé s krémovým nádechem. V zátylku je malý červenohnědý klín.Oči jsou šedomodré,drápy jsou tmavě rohovité. Podsada je po celém těle šedomodrá, nad ní se rozprostírá proužek mezibarvy 4 až 7 mm.

 

Vnější znaky: Stavba těla, srst i hmotnost je stejná jako u kastorexů.

 

Vlastnosti: Ošetřování a krmení je stejné jako u kastorexů, jen s přihlédnutím k ochraně modré srsti před sluncem.

 

 

Rexi střední velikosti /Rex/

Původ: Všichni rexi střední velikosti byli vyšlechtěni za pomoci kastorexe a výchozího plemene. Např. Rex činčilový vznikl z kastorexe a činčily velké.

 

Barvy: V našem vzorníku jsou povoleny chovat střední rexe v barvě bílého červenookého, bílého modrookého, v barvě českého luštiče, rhonského,mekleburnského strakáče, českého strakáče, bílého hnědookého, japonského, hototského, modrého, činčilového, havanovitého, černého, červeného, oranžového a dvou plemen která nemají výchozí plemeno, vznikli křížením. Jde o dalmatinského strakáče a činčilový modrý. Zbarvení dalmatinského strakáče je velmi podobná kresbě dalmatinského psa. Skvrnky jsou po celém těle nepravidelně rozmístěny, včetně hlavy,břicha,prsou a končetin. Na uších může převládat barva kresby.Skvrny jsou o velikosti 2-4 cm. U zbarvení rexe činčilový modrý je po celém těle barva krycího chlupu stejnoměrně šedomodrá.Divoké znaky jsou světle šedé až bílé. Oči jsou šedomodré, drápy rohovité. Podsada je šedomodrá od krycí barvy oddělená 5-6 mm silnou šedobílou mezibarvou. Zbarvení podsady, očí a drápů u všech ostatních barevných rázů odpovídá zbarvení podsay,drápů a očí výchozích plemen.

 

Vnější znaky: Vnější znaky rexů střední velikosti jsou stejné jako u kastorexe.

 

Vlastnosti: I vlastnosti těchto rexů jsou totožné jako u kastorexe, musíme však přihlédnout k zvláštnostem jednotlivých výchozích plemen.

 

 

 

Rexi malí /Rex/

Původ: Podobně jako rexi střední tak i rexi malí byli vyšlechtěni za pomocí kastorexů a výchozího plemene.

 

 

Barvy: Tito malí rexi jsou povoleni chovat v barvě stříbřitých,v barvě rysa, marburské, tříslových, v barvě anglických strakáčů, holandských, kuních, siamských a ruských. Barva podsady, očí a drápů odpovídá barvám výchozích plemen.

 

Vnější znaky: Kritéria důležitá pro vnější znaky rexů malých jsou stejná jako u výchozích plemen. Délka uší je 9-10 cm. Délka srsti a její struktura je stejná jako u kastorexů. Ideální hmotnost se pohybuje mezi 2,75-3,5 kg.

 

Vlastnosti: Vlastnosti a nároky na chov jsou velmi podobné jako u všech rexů, s přihlédnutím k nárokům jednotlivých výchozích plemen.

 

 

 

Rexi zakrslí /Zrex/

Původ: Nejmenší z rexů byli vyšlechtěni za pomoci rexů předchozích a hermelínů. Jsou to v podstatě miniaturní dvojníci těchto plemen.

 

Barvy:Jsou povoleni chovat ve všech barevných rázech plemen s normální srstí. Dále jsou uznáni v barvě dalmatinského strakáče.

 

Vnější znaky:V typu a tvaru se tito malinkatí rexi velmi podobají hermelínům mají jen o něco vyšší hmotnost. Srst je složením stejná jako u všech rexovitých plemen jen o něco kratší. Měří jen 14 až 15 mm.

 

Vlastnosti: Krmení a chov je stejný jako u jiných rexů.

 

 

Dlouhosrstá plemena

1. Angora

2. Liščí

3. Zakrslý liščí

 

Angora/A/

Původ: Původ angor sahá až hluboko do minulosti. Vznikl pravděpodobně mutací někde v kraji kolem Ankary v Turecku, kde se objevili králíci s dlouhou srstí. Angličtí mořeplavci je dovezli do Anglie a nabízeli je ke koupi i ve Francii.V 18. století se přes tyto země dostali i do Německa. Do Čech se dostali v r. 1785, pod názvem králík anglický, přivezli je k nám mniši františkáni. Větší rozvoj chovu byl zaznamenán až po druhé světové válce. V roce 1933 byl ustanoven první spolek sdružující chovatele angorských králíků. O rok později byla zřízena první domácí přádelna angorské srsti u nás a to v České Skalici. Pracovala nepřetržitě až do 9O.let minulého století. Mezi roky 1960 a 1962 zaniklo původní sdružení chovatelů a vznikl dnešní klub chovatelů angor. Dnes je v českých zemích chov tohoto plemene na vysoké úrovni.

 

Barvy: V našich zemích je povoleno chovat angory v barvách všech jednobarevných plemen , a v barvě ruského králíka s černou kresbou. U všech barevných rázů odpovídá barva krycího chlupu barvě výchozích plemen s přihlédnutím k délce srsti. Delší srst barvu u angor zesvětluje,původní barva je nejvíce znatelná na částech těla s kratší srstí,jako je hlava,vnitřní strany uší apod. Barva očí a podsady je stejná jako u výchozích plemen.

 

Vnější znaky: Tělo angor je široké,podsadité,a poněkud krátké.Končetiny jsou kratší středně silné. Krátká dobře tvarovaná hlava je připojena těsně k trupu. Uši jsou masité,vzpřímené a hustě osrstěné. Délka 11-12 cm. Nejdůležitější na typu angory jsou její plemenné znaky. Za ty se považují obrostlé uši zvané praporky,dále dlouhá srst na čele zvaná čelenka,dlouhá srst na skráních zvaná licousy a tkzv. bačkory které označují mohutné osrstění pánevních a hrudních končetin.Srst má být po celém těle stejně mimořádně hustá.Při rozfouknutí nemá být vidět kůže. Srst má být dlouhá přibližně 6 cm.Skládá se z podsady,polopesíků a pesíků. Podsadové chlupy jsou v převaze, zvlněné, měkké a hedvábné. Nesmí být zplstnatělá.Hmotnost je v rozmezí 3,5 až 5 kg.

 

 

Vlastnosti:Velikost kotců pro chov angor je doporučována 55x80x90 mm.Nejlepší je umístit angory na dřevěné rošty,kde si nemohou znečišťovat srst. Angoráci nesnášejí přímé sluneční záření,mají dlouhou srst a může dojít k jejich přehřátí a následně k úhynu.Dnešní angory jsou již tak prošlechtěné, že není nutné časté pročesávání. Králíci se poprvé stříhají ve stáří 2. měsíců a později přibližně každé 3 měsíce.Samice angor jsou průměrně plodné. Při připouštění jsou někdy problémy kvůli delší srsti,lze ji v okolí pohlaví ostříhat, nestříháme však srst na celém těle samice protože jen těžko může samice vytvořit dost živin pro vývin srsti i mláďat. Samičku ostříháme přibližně před porodem ale jen velmi opatrně aby nedošlo k poškození plodů nebo k velkému stresu, vlivem něhož by mohla samička mláďata opustit.Necháme jí delší srst na spodině těla.Hnízdo je dobré několikrát kontrolovat, stává se,že mláďata se v dlouhé vlně zamotají a někdy i uškrtí.Příliš dlouhou vlnu odstraníme. Krmení je podobné jako u jiných králíků, přidáváme krmiva která mají vliv na kvalitu srsti.Při podávání sena je vhodnější ho předkládat na podlahu kotce, při podání z jeslí vypadávají drobné úlomky sena do srsti Plemeno není vhodné pro začátečníky.

 

 

Liščí/Li/

Původ :O původu tohoto plemene se tradují dvě verze. Jedni tvrdí že králík liščí vznikl mutací a druzí,že byl vyšlechtěn za pomocí králíka havanského a angorského.Byl šlechtěn nezávisle na sobě v Německu a Švýcarsku. Do Nizozemí a Anglie se dostal o něco později. K nám se dostal dovozem z Německa. Nikdy se však jeho chov u nás nerozšířil ve větší míře. I dnes patří k okrajově chovaným plemenům na výstavách bývá zastoupen jen několika exempláři.

 

Barvy: Králík liščí je uznán ve všech barevných rázech plemen normálně srstých králíků s výjimkou strakáčů a zbarvení japonského králíka.

 

Vnější znaky: Tělo je přiměřeně zavalité s krátkým krkem. Hlava je poněkud protáhlejší. Uši jsou masité, dobře osrstěné, vzpřímené a na koncích dobře zaoblené.V délce 11 až 12 cm. Srst je hustá s převahou pesíků. Délka je 5 až 6 cm. Dlouhá srst je na celém těle,kromě hlavy,uší a končetin ty jsou osrstěny normální srstí. Srst je typickým znakem těchto králíků, splývá po obou stranách těla. Hmotnost se pohybuje mezi 3 – 4 kg.

 

Vlastnosti: Králíci liščí jsou dobromyslné až velmi klidné povahy. Původním zaměřením patří mezi kožešinová plemena,dnes se spíše chová jako králík výstavní. Lišáci potřebují mnohem méně péče než angory. Stačí jen občasné pročesání. Užitkovost těchto králíků je průměrná. Králíci tohoto plemene nejsou příliš vhodné pro začátečníky.

 

 

Zakrslý liščí/Zli/

Původ: Tito zakrslíčci pocházejí ze šlechtění německých chovatelů,kteří již v letech 1975-1980 se snažili vyšlechtit liščího králíka v zakrslé formě. Použili k tomu liščí králíky a hermelínky. V roce 1980 došlo k uznání plemene, a postupnému rozšíření do jiných zemí. K nám se tito králíci dostali jak importem tak i vlastním šlechtěním.

 

Barvy:Barvy zakrslých liščích jsou stejné jako u velkých liščích.

 

Vnější znaky:Zakrslý liščí jsou dobře osvalení, válcovitého těla.Hlava je přiměřeně velká, široká v čele alespoň 5 cm a s typickým vypouklým okem. Uši jsou v délce 5,5 cm. Těsně u sebe nasazené. Srst je velmi důležitý plemenný znak. Její délka 3,5 až 5 cm.Je rozložena stejnoměrně po celém těle i na břiše. Na hlavě,uších a končetinách je stejná jako u jiných zakrslíků. Vlivem delší srsti vypadá zakrslí liščí mnohem mohutnější něž ve skutečnosti.Hmotnost je ideální mezi 1,2 až 1,4 kg.

 

Vlastnosti: Dlouhosrstí zakrslíci jsou velmi žádáni hlavně jako domácí mazlíčci. U nás se chovají hlavně v barvě bílý červenoocí, ruský černý a divoce zbarvený. Vynikají klidnou a mírnou povahou.Na výstavách jsou velmi atraktivní i když se s nimi nesetkáváme příliš často.

 

 

Plemeno se zvláštní strukturou srsti

1. Saténový

 

 

Saténový/Sa/

Původ: Všeobecně je známo,že králík saténový vznikl mutací ve vrhu havanovitých králíků v roce 1931 v USA u chovatele Waltera Huega z Pendletonu v Kentucky. V roce 1947 se uskutečnil první vývoz tohoto plemene mimo USA do Anglie a začali být intenzívně šlechtěni.V roce 1965 byl dovezen do Holandska a v roce 1973 do Německa. Odsud se zřejmě rozšířil i k nám. Bohužel je u nás chován jen ve velmi malé míře.

 

Barvy: V našem vzorníku pro posuzování plemen králíků je povoleno chovat saténové králíky v barvě všech plemen s normální srstí kromě strakáčů a králíků japonských.

 

 

Vnější znaky:Tělo satéňáků je mírně zavalité, válcovité. Končetiny jsou silnější, přiměřeně dlouhé se vzpřímeným postojem. Hlava je široká, především u samců. Uši jsou masité, s průměrnou délkou. 10-11,5 cm. Srst je to co odlišuje satéňáky od ostatních plemen.Je mimořádně hustá a její název je odvozen od lesku a jemnosti látky zvané satén.Délka srsti je od 2,5 až 3 cm. Působením saténového faktoru jsou výrazně zmenšeny průměry všech chlupů, to způsobuje zjemnění srsti. Všechny druhy chlupů vykazují intenzivní lesk, působící skelným dojmem, odráží světelné paprsky. Hmotnost je v relaci středních plemen od 3 do 4 kg.

 

Vlastnosti:Satéňáci jsou velmi klidné povahy, samice dobře pečují o svoje potomstvo, jejich růstové schopnosti a výtěžnost jsou podobné jako u středních plemen. Ustájení a ošetřování je taktéž obdobné jako u jiných středně velkých plemen králíků. Musíme však dbát na dobrou čistotu a odvětrání, jelikož čpavek zvířatům škodí na kvalitě srsti.Škoda je,že tihle nádherní králíci jsou chováni jen v malé míře. Pokud chceme vidět opravdu pěkné satéňáky je nejlepší navštívit některou z velkých národních výstav.

 

 

Ostatní nestandartní

Králík límcový / jinak zvaný lvíček, králík hřivnatý, králík s lví hřívou/

Původ: Tento krásný králíček vznikl v chovech neušlechtilých zakrslíků a to mutací podsady. Jako plemeno tito králíčci dosud nejsou uznáni ale v blízké době se určitě jeho uznání dočkáme.Chová se většinou jako miláček a mazlík pro děti.

 

Barvy: Vyskytují se všech barvách králíků s normální srstí i v různých křížením vzniklých strakatostech.Nejčastěji jsou chováni v barvě bílé, činčilové,divoké,černé a žluté.

 

Vnější znaky:Typické pro králíčky límcové je jejich hříva tvořená delší zvlněnou podsadou

v krční partii, zčásti na končetinách a v oblasti zádě. Na zbytku těla je srst normální struktury a délky. Tělo je zavalité,dobře osvalené o něco mohutnější než u pravých zakrslíků.Délka uší se pohybuje okolo 6-7 cm. Typ hlavy je vlivem hřívy umocněn,vypadá široká,mohutná hlavně v nosní a čelní partii. Hlavně u malých mláďat vypadá velmi mohutně.

 

Vlastnosti: V posledních letech se již objevily králíčci s lví hřívou s beranovitým typem,dále králíčci rexovití s lví hřívou, saténoví s lví hřívou a jiné novinky. Králíčky není nutno česat nebo koupat. Ošetřování a krmení je stejné jako u jiných zakrslých nebo malých plemen králíků.