|
Tak na tuhle procházku se Zlatkou velmi rády vzpomínáme, naplánovali jsme si ji jako jeden z větších výšlapů s našimi pesany Sanym a Briou. Vyrazili jsme z Drahanovic, polní cestou kolem bývalé hájovny do Slatinic. Sice se začalo už trochu smrákat na déšť, ale nejsme žádné padavky, trochu deště nás nemůže přece rozházet, v pohodě jsme šlapali do Slatinic. Tady jsme si dali v místní cukrárně výbornou zmrzlinu, pesanům napít vody a nějakou mlsku a protože začalo poprchávat, vyrazili jsme dál po Mánesové stezce, která od Slatinic vede kolem potůčku Slatinka do lesů. Bláhově jsme si mysleli, v lese se před deštěm schováme. Déšť však neustával, ale naopak začalo docela vytrvale pršet, když už jsme začali poněkud vlhnout a uvažovali jsme o návratu spustil se takový liják, že jsme to nakonec kousek před Gabrielovem vzdali a podle šestého smyslu jsme odbočili na jednu z cest o níž jsme si mysleli,že vede k Drahanovicím. Liják nás během pěti minut proměnil v pochodující vodníky, ani psiska už neměli náladu pobíhat a dělat neplechu s promočenými kožichy a svěšenýma ušima se snažili co nejvíce natlačit na nás. Navzdory tomu jsme se obě strašně smáli byl na nás totiž fantastický pohled, šli jsme rozbahněnou cestou jak dvě zmoklá kuřata a následovali nás dvě promočená psiska. Cesta jak se ukázalo byla správná, nevím jak jsme ji tipnuli, ale vedla nás správným směrem. Už nemělo smysl se snažit vodě nějak vyhnout po cestě se valily proudy vody a my se v nich brodili v promočených botách. Psi jsme dávno pustili z vodítek, jen odevzdaně ťapali tou břečkou s námi směrem k domovu. Pro obyvatele Drahanovic jsme museli být čtverka k pohledání, když jsme se špinaví a do nitě mokří šinuli hlavní silnicí. Dodnes vděčím Zlatčenému manželovi Jardovi, že mě ukecal a nenechal mě šlapat ty zbývající dva kilometry, ale svezl nás autem. Doma jsem Brie narvala boudu suchou slámou, vyklopila jí do misky baštu a s cvakajícími zuby spěchala domů. Zjistila jsem, že ten déšť fakt stál za to, mokrá jsem byla až do spoďárů, uvařila jsem hrnek čaje a zalezla do peřin. Hned po této procházce jsme si objednali po internetu, pořádné oblečky do deště a i když v nich vypadáme jako vojáci při cvičení chemické obrany, nevyrazíme bez nich, ať je batoh jako-li těžký. Z této procházky bohužel žádné fotečky nemáme, foťák jsme se neodvážili vůbec vytáhnout.
|
