Novoroční výšlap na Velký Kosíř 1.1.2009

Letošní novoroční výšlap na Velký Kosíř jsme pojali jako organizovanou akci našeho ZKO Náměšť na Hané a na startu tentokrát u Černé věže v Drahanovicích se nás sešlo celkem šest psovodů se sedmi pejsky a další čtyři členové doprovodu bez pejsků. Hromadně jsme vyrazili na trať jejíž trasu určoval náš předseda klubu Pepa Švéda s pejskem Jerym. Bez bloudění nás provedl místními lesními cestami až na vrchol Kosíře, zde jsme se již tradičně vyfotili s Kosířanem, dostali jsme medaile za účast pozdravili jsme se s několika přáteli, které jsme zahlédli v davu lidí a vydali se jinou, delší cestou zpět k Drahanovicím. Pesani se krásně proběhli, počasí bylo sice velmi mrazivé,ale my jsme se zahřáli šlapáním, takže zima nám nebylo, pěkně jsme se provětrali všem zúčastněným se výlet velmi líbil a slíbili jsme si,že pokud to jen trochu půjde pošlapem příště zas. 

Litovelským pomoravím 28.3.2009

Jako výchozí bod naší první delší jarní procházky jsme zvolily vesnici Horka na Moravě, kde začíná naučná stezka Litovelským pomoravím. po zpevněné cyklostezce, jsme vyrazili lužním lesem, směrem k Litovli. Místní lesy jsou vyhlášenou přírodní rezervací se spostou chráněných rostlin, živočichů a památných stromů. Mimo jiné jsme zkoukli stromy po nájezdu bobrů, byli velmi pečlivě opracovány, téměř jako od stoláře. Dále nás zaujalo množství krásně rozkvetlých sněženek a petrklíčů prosvětlených svěží zelení rašících lístků medvědího česneku. Cesta se vine mezi rybníčky,potůčky a rameny řeky Moravy, místy trochu jarně rozbouřená voda nás provázela po celou naučnou stezku. Míjeli jsme i bažantnici, kde se chovají nejen bažanti, ale i pořádně macatí afričtí pštrosi, na které naši psi koukali s respektem. O to víc se jim líbila početná stádečka pasoucí se srnčí zvěře a hopsající ušáci pasoucí se na poli. Bohužel našim pesanům se moc nezamlouvalo, že musí šlapat na vodítku, takže žádné prohánění nepřicházelo v úvahu. Na konci stezky kousek před Litovlí je starý mlýn Šargoun, který nyní slouží jako koňská farma, koníci kteří se pásli v ohradě se nám moc líbili a vypadalo to,že i naši pesani se taky zamlouvali jim, velmi zvědavě je okukovali.Od Litovle jsme se vydali na zpáteční cestu domů, přes vesnice Rozvadovice, Náklo, Mezice, Příkazy až do Senice na Hané. Celkem jsme měli v nohou a tlapkách něco kolem 28km.  

Velikonoční procházka na Rešovské vodopády a návštěva galerie u Halouzků 13.4.2009

Předpověď počasí pro letošní velikonoce přímo vybízela k naplánování nějakého výletu. Volba padla na návštěvu Rešovských vodopádů a nedaleké galerie dřevěných soch u Halouzků v Jiříkově. Ráno jsme do auta naložili bagáž, psiska ( Čikitku a Sanyho) a ve složení, kamarádka Zlatka s manželem Jardou ( který nás obětavě vozil v autě a provázel, taky plnil funkci fotografa a občasného hlídače psů za což mu dík, i když mu Čikitka málem ukousla nos) a moje maličkost, jsme plní dobré nálady vyrazili směrem k Rešovským vodopádům. Auto jsme nechali na odstavném parkovišti a dál jsme šlapali po svých, psi plni energie byli k neudržení, hlavně Sany, který nade vše miluje vodu, nechápal proč se nemůže vymáchat hned v první nevábně vyhlížející strouze se stojatou vodou, na své si však přišel v nedalekém potoce. Cesta vedla rozkvetlým jarním lesem se svěží zelení a kobercem jarních květin. Rešovské vodopády jsou krásným přírodním úkazem, voda padá kaskádovitě mezi kameny dolů do údolí, prohlédnout si je můžete zblízka. Až nahoru vede spleť dřevěných lávek a kamenných přechodů, pod nimiž bublá vodní živel. Zkusili jsme s Čikitkou  prošplhat se až nahoru a kupodivu jí to nedělalo žádné problémy, nevadily jí kluzké kameny ani dřevěné lávky, taktéž hučící vody se nebála, hodná holka. Když jsme to tady všechno prohlédli a  něco nafotili, slupli jsme sváču a šupajdili zpět k autu, přejeli jsme do nedaleké vesnice Jiříkov, kde se nachází již zmíněná Pradědova galerie u  Halouzků, kupodivu je vstup možný i s pejsky, což jsme s radostí uvítali. Je tady k vidění spousta krásných dřevěných soch a reliéfů, největší dřevěný betlém, dětský koutek a pozorovatelna daňků na kterou s námi psi dokonce vyšplhali po žebřících, myslím že i jim se tady taky líbilo. Výlet to byl opravdu moc hezký, příjemně strávené velikonoce provázelo nádherné počasí.

Do Slatinek na koniklece 11.4.2009

Již loni jsme se chtěli podívat do chráněné přírodní oblasti Vápenice u obce Slatinek na kvetoucí koberce jarních koniklecí, které tady každoročně vykvétají na svazích. Proto jsme se vydali letos abychom si koniklece prohlédli, výpravu spojili s návštěvou kamaráda Jardy, který je majitelem pejska Orfa z Jirkova dvora (štěňátko naší Rikinky) Vyrazili jsme (tentokrát ve složení Kája a já,Sany a Zlatka) polní cestou směrem k obci Slatinice,kde jsme si dali maličkou pauzičku na zmrzlinu, prohlédli místní kostelík, udělali nějakou tu fotečku a zamířili jsme kolem chatové oblasti k Slatinkám. U Jardy si psi chvíli odpočinuli, mezitím jsme si prohlédli Orfíka, taky nám Jarda ukázal na svém cvičáku, jak jim spolu pěkně jde cvičení. Orfík je moc šikovný pejsek. Doprovodili nás až k oblasti  koniklecí, bohužel díky velmi teplému jaru jsme hlavní období kvetení zmeškali, ale nějaké ty květinky, jsme přece jen našli. Protože bylo celkem dost velké teplo, rozhodli jsme se vrátit domů přes les, a nešlapat rozpálenou polní cestou, vyrazili jsme směrem, kde jsme předpokládali, že se rozkládá obec Drahanovice, zpočátku byl směr určitě dobrý ,ale párkrát jsme odbočili a trochu se zamotali, no zkrátka jsme zabloudili. Správný směr jsme znovu nabrali, až těsně pod kopcem Velký Kosíř. Tady už jsme věděli kudy domů, i když jsme se trochu zamotali, přesto to byl příjemný výlet.   

Dovolená Adršpach 2009

Ve čtvrtek  brzy ráno jsme vyrazili Já a fenečka Čikitka spolu s kamarádkou Zlatkou a jejím pesanem Sanym, na dlouho plánovanou dovolenou. Počasí nám přálo a cesta k Adršpachu pěkně ubíhala. Již v devět hodin jsme mohli spatřit náš prozatimní domov rodinný penzion Adršpach Krecbach. Ubytovali jsme se v jedné z chatiček, prohlédli si odkládací kotce pro naše pejsky, které jsou zde k dispozici a po malém odpočinku jsme vyrazili na náš první menší výšlap tady ve skalách. Vybrali jsme si stezku směrem k zřícenině hradu Adršpach, dále jsme pokračovali lesem kolem betonového krytu na Kalousy a jelikož nám zbylo ještě hodně času do večeře prošli jsme se kousek směrem k obci Zdoňov a zpět. Po výborné večeři od paní domácí, jsme psiska vyvenčili a vzali je na noc k nám do chatky. Byli jsme zvědavé jak se v noci snesou a jestli se vůbec aspoň trochu vyspíme. Kupodivu jen trochu prošmejdili chatičku pak si každý našel svoje místečko vedle postele na spaní, kde se uvelebili a byl klid. Druhý den jsme vyrazili na prohlídku skalních měst. Adršpašské skalní město jsme prošli až k jezírku s vodopády, kde je umístěna pamětní deska Goettova, dále jsme pokračovali vlčí roklí směrem k Teplickým skalám. Vlčí rokle je stezka plná skalních schodů, schůdků, žebříků, můstků a lávek s velkým převýšením. Naši psi se s těmito překážkami vyrovnali velmi statečně i následný přechod močálem po úzkých prknech zvládli také na jedničku. Prošli jsme celé Teplické skalní město moc se nám líbilo. Na sobotu jsme naplánovali cestu údolím mušketýrů, kolem Kraví hory až k Jiráskovým skalám a zámku Bischoftein odtud k vyhlídce Čáp, tahle trasa je velmi náročná, plná výstupů a sestupů, úzké průlezy kamennými soutěskami a riskantní úzké cestičky podél stěn skal. Psi všechno zvládli super klidně s rozvahou sestupovali po kluzkých kamenech, vždy na povel počkali na nás, aby nás nestáhli dolů. Poslední den jsme již naplánovali odpočinkovou trasu, ještě jednou na hrad Adršpach a na Křížovou cestu, odkud je nádherný výhled do krajiny i na celé skalní město. S lítostí, že už nám dovolená končí, jsme se rozloučili s penzionem i krásnou krajinou. Kdo by chtěl strávit pár krásných chvil se svým psem v pěkné přírodě s levným ubytováním a výtečnou kuchyní vřele mohu doporučit Adršpašsko – Teplické skály.

Ochozská kyselka

Sluneční sobota lákala k nějakému výletu. Vybrali jsme si okruh k Ochozské kyselce a zpět. Trasa vede po žluté turistické značce z Náměště na Hané směrem do obce Krakovec, tady jsme si prohlédly zrekonstruovaný zámek Krakovec. Trasa dále vede nahoru ke kapličce sv. Antonínka odtud se vine Rakovským údolím až k Ochozské kyselce. Zpáteční cesta byla téměř shodná jen v obci Krakoveč jsme odbočili na Laškov, prohlédli si Laškovský zámek a dřevěné sousoší medvědů. Napojili jsme se na červenou turistickou značku a vraceli se zpět hradeckou cestou do Náměště na Hané. Celková délka trati byla přibližně 33km a dokonce i počasí nám vyšlo na chlup, celou cestu nám svítilo sluníčko, sotva jsme však zavřeli po návratu dveře domu, spustil se silný liják. 

Podzimní mlhou

Protože jsme již poměrně dlouhou dobu nevyrazili na žádný pěší výlet s psiskama, domluvili jsme si na tento výkend menší prochajdu po okolí. Ráno jsme se spolu se Zlatkou a jejím psem Sanym sešli na rozcestí u Náměště. Nejprve se Sany pořádně uvítal s Čikitkou a po důkladném očichání a olízání, jsme mohli vyrazit směrem k obci Senička. Provázela nás sice silná mlha, ale to nám radost z výletu nezkazilo. Seničkou jsme prošupajdili směrem k místnímu kynologickému cvičišti a dál podél potoka s několika rybníčky. Psi jsme museli držet pěkně zkrátka, měli velkou chuť se v některém z nich vykoupat. Cesta nás vedla dále směrem k obci Cakov, pomalu jsme došli až k staré lípě s kapličkou a posezením, udělali jsme pár fotek a zamířili směrem k obci Nové Dvory a dále polní cestou lemovanou keři šípků zpět do Náměště. Psi si výlet pěkně užili.