Dery Ječmínek ( Deryk,Derinek,Derča,Mazlík)
Deryka jsme si vybrali jako zástupce plemene Bernského salašnického psa po pečlivé domácí poradě měl plnit úlohu psa rodinného, hlídače a pomocníka. Vše, co jsme od něho požadovali, plnil skvěle. Už jako štěňátko vynikal velikostí, (byl z vrhu dvou jedinců) při odběru od matky měl přes deset kilo a velký nám i vyrostl tak nějak jako maxipes Fík. Ovládal základní poslušnost a lehce se naučil tahat i vozík s krmením pro naše králíky. Když jel s modrým vozíkem pomalovaným bílými kopretinami, kdejaký řidič zpomalil a zvědavě okukoval nezvyklé spřežení. Měl povahu přesně odpovídající plemeni, miloval lidi, zvířata a hlavně baštu. Nyní žije s novou rodinou, dvěma fenkami Bernského salašnika a spoustou jiných zvířat v Beskydských horách, kde ho mají stejně rádi, jako jsme ho měli my.
Povídka o Derykovi
Turista
Když si pořídíte štěně, musíte počítat s různými problémy, které vám může způsobit než ho dokážete vychovat natolik, aby se mohl na veřejnosti pohybovat bez problémů. Zážitky se často nesmazatelně vryjí do paměti a po letech se na ně krásně vzpomíná. Jednou když náš puberťácký výrostek bernského salašnického psa velikosti statného telete, zkoušel naši trpělivost při nácviku přivolání, stala se nám kuriózní příhoda, ze které má dodnes jistě neznámý turista trauma. Při jedné každodenní procházce se náš osmiměsíční Derryk jako vždy mírným kolébavým mimochodem seznamoval s okolní krajinou. Cesta nás vedla podél železničního valu a my zabráni do hovoru jsme na chvíli polevili v ostražitosti hlídačů pytle neplech. Právě v této chvíli Derry zpozoroval něco,co ještě do té doby nikdy neviděl. Za valem se pohybovalo něco červeného, neznámého co stálo za bližší prozkoumání. Jako střela vyběhl přes val s tratí,aby zjistil co to tam vlastně je. Na druhé straně nic netušící turista pochodoval s červenou velkou krosnou na zádech, za poznáním zdejších krajů. Po spatření řítícího se obrovského psa na nic nečekal a vyvinul obdivuhodnou rychlost vzhledem k váze jeho nákladu. My jsme jen spatřili mizející červenou krosnu následovanou obrovským štastně se tvářícím berňákem, který našel na nudné procházce konečně trochu zábavy. Nic nepomohlo naše volání na psa ani hlasité ujišťování neznámého,že se jedná teprve o štěně. Hláška typu ,, Nebojte se vždyť je to ještě štěně ´´ pouze způsobila zvýšení rychlosti. Neváhali jsme a s úmyslem omluvy neznámému jsme dvojici následovali. Bohužel i když jsme nenesli žádný náklad, nebyli jsme schopni červenou krosnu dohonit. Po patnácti minutách se vrátil šťastný, uslintaný Derryk s výrazem ,,Proč jste přede mnou do dneška skrývali tak báječnou zábavu ´´, se nám svalil k nohám. Ještě po dlouhou dobu, vždy na tomto úseku cesty toužebně vyhlížel červený zdroj vynikající zábavy.
I my jsme si z této příhody vzali poučení, nikdy nepolevujeme v pozornosti máme-li svého miláčka na volno. Pokud neznámý nezanevřel na psy a právě teď čte tyto řádky,chtěli bychom se mu tímto dodatečně omluvit.
