Posílení kondice psa

Kondice každého psa je jiná podle toho, jak se mu ten který majitel věnuje. Pes, který nemá dostatek odpovídajícího pohybu se stává apatickým nebo naopak agresivním, často si psi z nudy vymýšlí mnoho zlozvyků,které se velmi špatně odnaučují. Pes však vedle samotného pohybu zaměstnává i mozek, během všech pohybových aktivit do něj proudí spousta vzruchů a podmětů, které psa zaměstnávají i dlouho po proběhnuté aktivitě. Proto mnohá tvrzení majitelů psů umístěných na velké zahradě, že jejich pes nepotřebuje procházky protože má dostatek pohybu neobstojí. Prostředí takové zahrady poskytne psovi jen omezené množství vzrušivých podmětů a vjemů. Souvisí to s podstatou psa jako šelmy, kdy genetičtí předkové našich miláčků denně naběhali za kořistí mnoho kilometrů a při tom museli vnímat a vyřešit mnoho úkolů spojených s lovem, životem ve smečce, výchovou mláďat a ochranou teritoria. Jednou z mnoha možností zachování tohoto genetického dědictví je i rozvíjení pohybové aktivity našeho psa. Chceme-li se věnovat spolu se svým psem některému sportovnímu odvětví, měl by být v odpovídající kondici. Nezatěžujeme však zvířata mladá,která ještě nemají ukončen vývin kostry mohli bychom jim hodně ublížit. Psa můžeme dostat do dobré kondice pomocí několika způsobů. Nejvhodnějším způsobem je plavání,které však předpokládá, že se váš pes nebojí vody. V létě můžeme tímto způsobem udržovat a nebo lehce zvyšovat pohybovou aktivitu psa. Nikdy ho do plavání nenutíme, využijeme způsobu napodobování. Sami jdeme do vody a psíka lákáme pomocí hračky nebo slovně za námi. Někdy pomůže  příklad již zkušeného psího kamaráda, kterého náš pes do vody následuje. Psi, kteří jsou vášnivými aportéry si brzy oblíbí přinášení aportů z vody. A tak si nenásilným způsobem posílí svalový aparát a kapacitu plic. Většina majitelů se snaží dopřát svému psovi procházky. I ty mohou přispívat k zlepšení vytrvalosti a posílení svalstva. Předpokládá to však různě volené trasy a délky procházek, které nejsou většinu cesty na tvrdém podkladě. Snažíme se je psovi zpestři členitými terény ( střídáme kopce s rovinami) nebo překonáváním různých přírodních překážek. ( kmeny padlých stromů, příkopy, potůčky nebo říčky, zvykání chůze v blátivém terénu, v hlubším sněhu apod.) Dalším způsobem, který je využíván mnoha majiteli psů je běh. Většina jich však provozuje běh psa u kola, který však nepřiměřeně zatěžuje psa jednostranným pohybem na tvrdém podkladě. Pokud chceme použít kola jako prostředku k zvýšení kondice našeho psa, je lepe doprovázet volně běžícího psa na kole v přírodním terénu se střídáním tempa a občasnou chůzí. Tak si pes může běžet přiměřenějším tempem na pružném povrchu, má i šanci prozkoumat okolí a během naší chůze u kola si odpočine. K posílení kapacity plic nám pomůže občasné zařazení vybíhání svahů, které můžeme zařadit do tréninkového programu našeho psa. Opět ho můžeme spojit s aportováním. Překonáváním různých překážek si náš pes posílí svaly, naučí se koordinaci pohybů a rovnováze. Nesmíme však používat překážky, které mají po doskoku dopad na tvrdý beton apod. Překonávání překážek se však nesmí přehánět, pes by je měl překonávat s chutí a elánem. Psi, kteří jsou cvičeni v obraně si mohou posílit krční a žvýkací svaly pomocí zákusů do peška nebo ochranného rukávu. Pes se naučí při dobrém zákusu správnému dýchání a tím si zvyšuje kapacitu plic. Přiměřeným přetahováním o kůži, hadr nebo klacík  si i štěně po výměně zubů může posilovat svaly krku. Štěňata se prostřednictvím her s jinými štěňaty a neagresivními psi učí ovládat své pohyby, naučí se obratnosti a zdatnosti. Vždy však platí, že psa zatěžujeme jen postupným zvyšováním pohybové aktivity, aby se na příští lekci těšil. Nikdy ho nepřetěžujeme a nenutíme k výkonům, které nemůže zvládnout. Tím bychom našemu psu kondici nezvýšili jen by jsme mu vážně poškodili zdraví.