Nácvik překážek

Kladina vysoká – žebřík

Před vlastním nácvikem překonávání žebříku je vhodné naučit psa pravidelné chůzi po schodech a překonání nízké kladiny. Dbáme hlavně důsledně na to, aby pes při chůzi na schodech nepřeskakoval několik stupňů najednou nebo, aby neseskakoval posledních několik stupňů, naše důslednost se nám vyplatí, pes se naučí pravidelné a plynulé chůzi po schodech, která je důležitá při pohybu na žebříku. Schody překonáváme společně se psem, vodítkem usměrňujeme rychlost pohybu a slovně psa chválíme. Pomůže nám i motivace pomocí pamlsku. Většina cvičišť pro psy je vybavena žebříkem s nastavitelnou výškou nebo dvěma žebříky malým a větším. Začínáme s chůzí po nízkém žebříku, pozornost psa upoutáme pomocí pamlsku v pravé ruce a zároveň s pomocí vodítka v levé ruce ho uvedeme na první příčky žebříku slovní pochvalou psa uklidňujeme, je vhodné si přizvat k prvním pokusům o překonání žebříku pomocníka, který psovi napomůže s kladením tlapek na příčky a psa jistí proti pádu než pes  sám získá sebedůvěru při pohybu na překážce. Od začátku dbáme na to, aby pes našlapoval na střed příčky, nešlapal na postranice žebříku, nevynechával jednotlivé příčky a neseskakoval. Trpělivě psa opravujeme a chválíme. Až pes zvládá samostatně překonání malého žebříku, přikročíme k překonání vysokého žebříku a opět si přizveme pomocníka, který nám psa pomůže jistit. ( Některý pes bravurně zvládá nízký žebřík, ale při vyšší výšce propadne panice a má tendenci skočit dolů, což při výšce žebříku může skončit ošklivým zraněním) Při nácviku překonávání vysokého žebříku postupujeme stejně jako u žebříku nízkého, psa neustále kontrolujeme a dbáme na přesnost, zároveň jej povzbuzujeme a odměňujeme aby neztratil chuť k vykonávání tohoto cviku. V některých případech můžeme využít i napodobovací metodu, kdy využijeme již psa který tento cvik zná. Cvičeného psa vyšleme na žebřík a pes který se teprve učí ho ihned následuje je však jištěn stejně jako u samostatného překonání. Taktéž lze využít metodu, kdy psovod postupně před psem couváním vystupuje na žebřík a láká psa pamlskem a povzbuzováním k sobě, ten je pomocníkem na žebřík naváděn a zabezpečován proti pádu. Postupně přecházíme k samostatnému překonávání překážky. Cvik nadále ztěžujeme různorodostí žebříků, šíří příček a sklonem pod různými úhly. Cílem cviku je naučit psa plynulému překonání překážky na povel vpřed. Cvik je obsažen v národním zkušebním řádu ve zkoušce ZVV2 překonání jedním směrem a ve zkoušce ZVV3 překonání oběma směry.

Překonání překážky šplhem – tzv. Áčko

Naším cílem při výcviku psa na této překážce je, naučit ho na jeden povel VPŘED překonat šplhem šikmou bariéru, která se skládá ze dvou náběhových plných stěn, nahoře spojených, postavených proti sobě svírající úhel…  s celkovou  výškou 180 cm, a rozměrem základny 130cm, následně se přiřadit k noze psovoda, který jde souběžně se psem vedle překážky, tak jako je to požadováno např.v národním zkušebním řádě ve zkoušce ZVV1 a nebo naučit překážku překonat oběma směry i s přinesením aportu, jako je to požadováno např. v mezinárodním zkušebním řádu IPO. Většina cvičišť pro psy je vybavena buďto malou a velkou bariérou – áčkem, nebo jednou velkou bariérou, s možností nastavení různého úhlu a tím pádem i výškou překážky. Začínáme nácvikem na malé bariéře, aby pejsek získal sebevědomí a jistotu z jejího překonání. Postavíme se s psíkem asi jeden krok před bariéru, uchopíme vodítko do levé ruky, do pravé si vezmeme balonek nebo pamlsek, záleží co má náš pes raději, ukážeme psovi odměnu a velíme povel vpřed, souběžně s povelem vykročíme k překážce, pravou rukou lákáme psa k překonání a levou rukou s vodítkem nakrátko ho nutíme k překonání, případně mu zabráníme v oběhnutí překážky.  Pravá ruka s pamlskem nebo balonkem vedená před čenichem psa, přesně kopíruje sklon překážky, tak aby začínala u základny jedné strany, přes vrchol a pohyb končil až na samém konci sestupné stěny. Hlavně v začátcích je to velmi důležité aby se pes nenaučil na áčko naskakovat, nebo seskakovat ze samého vrcholu překážky, takový styl překonání bariéry působí často nepěkná zranění. Taktéž volba vzdálenosti před překážkou je důležitá, při větší vzdálenosti a dlouhém rozbíhání má pes tendenci překonávat překážku spíše skokem než šplhem. V průběhu cviku a zvláště  po překonání překážky psa velmi pochválíme. U váhavých nebo bojácných psů můžeme použít pomocníka, který nám pomůže s vedením odměny před psem a my máme možnost oběma rukama psovi přes překážku pomoci. K nácviku vysoké bariéry přejdeme, až teprve když jsme si jisti,že náš pes zvládá na povel VPŘED a případně ZPĚT  překonat malou bariéru, pracujeme stále na vodítku, aby pes neměl možnost neuposlechnout a překážku oběhnout nebo nám od ní dokonce utéci. Pokud jsme dobře naučili překonat psa nízkou bariéru,  nebude pro něho velkým problémem ani vysoká bariéra. Ze základního postoje před překážkou  dáme psovi povel k překonání a současně ho následujeme podél bariéry postup psa hlavně při seskoku korigujeme vodítkem, odměnu dáme po sešplhání. Nechce-li pes překážku překonat i přesto,že malou bariéru zvládá bez problémů, musíme ho k překonání překážky donutit, využijeme opět pomocníka, který nám bude psa s vodítkem  na překážku navádět, my budeme z druhé strany psa k sobě lákat poklepem na překážku a ukázáním odměny nad vrcholem překážky. Pro přinášení aportu přes bariéru musíme mít zvládnutý nácvik aportu volného, spojení těchto dvou cviků by nám nemělo činit větší potíže, začínáme opět na malé bariéře a až pes dobře zvládá přenášení aportu přes malou bariéru postoupíme k přenášení činky přes velkou bariéru, napřed vše na vodítku a až později když pes pochopil podstatu cviku pracujeme bez vodítka.Úskalí cviku je šikovnost psovoda v házení aportu. Je dobré si bez psa vhození činky za áčko natrénovat, tak aby byla po dopadu v přiměřené vzdálenosti, a pes ji nemusel příliš dlouho vyhledávat,(šikmé hození láká psa k oběhnutí překážky) Případně můžeme využít opět pomocníka, který nám po dopadu činku upraví do vhodné vzdálenosti od překážky, ještě než psa k překonání vypustíme. Tak jako u všech překážkových cviků i tady platí, že cvik musí psa bavit, proto ho opakujeme, jen asi dvakrát nebo třikrát a jeho nácvik provádíme s vyspělým psem, šplh je pro psa fyzicky velmi náročný, nadměrným zatěžováním mladého psa, bychom mu mohli velmi zásadně ublížit na zdraví.

Kladina nízká - lávka

Kladinou je míněna překážka 1m vysoká skládající se ze dvou náběhových prken dlouhých 3,5 m a jednoho probíhajícího prkna o délce 5m, šířka prken je 30 cm. Úkolem psa je překonat překážku na povel psovoda VPŘED  samostatně v pravidelném rytmu, klidně a přesně, nesmí z ní seskakovat nebo s postupem nadměrně spěchat. Nácvik můžeme začínat již s malým štěňátkem, bude se nám s ním lépe manipulovat. Psíka přivedeme na vodítku před náběhové prkno překážky, vodítko uchopíme do pravé ruky zároveň s pamlskem na který psíka lákáme levou ruku podsuneme pod břicho psíka pro zajištění proti pádu. Jdeme z pravé strany překážky opakujeme povel vpřed a zároveň psíka lákáme na pamlsek. Levou rukou pod břichem psíka napomáháme k pohybu vpřed. Můžeme si pamlsky i předem na kladinu rozložit. Lze taktéž využít již cvičeného psa, (který cvik již zvládá) za kterým štěně má snahu samo postupovat. Úměrně k postupu nácviku se snažíme , aby pes překonával kladinu samostatně a zároveň dbáme aby (hlavně při sestupu) z kladiny neseskakoval.  Psa který postupuje na kladině příliš zbrkle uklidňujeme a zpomalíme i zastavením nebo procvičením poloh sedni a lehni přímo na kladině. Důsledně dbáme i na to aby pes nevybíhal na překážku předčasně, překážku musí absolvovat jen na náš povel. Pomůže nám procvičení poloh poslušnosti nebo obratů v těsné blízkosti náběhového prkna, tak aby pes nevěděl, kdy bude překážku překonávat a nebo kdy bude jiný povel. Taktéž docvičení klidové fáze usednutí po překonání překážky je důležité, aby psík po překonání překážky samostatně neodbíhal od nohy. Cvik je požadován ve zkoušce ZVV1 národního zkušebního řádu.

Již s malým štěňátkem při procházce nenásilnou formou rozvíjíme smysl psíka pro rovnováhu a šikovnost při překonávání přírodních překážek (přelézání spadlých kmenů stromů, jejich podlézání, překonávání příkopů, různých lávek přes potok, chůze do svahu a ze svahu, apod.) Vše však s rozumem, vlastní překonávání vyšších překážek skokem začínáme nacvičovat až teprve kolem 1 roku stáří štěněte, jelikož rostoucímu štěněti bychom mohli neuváženým přetížením pohybového aparátu způsobit nenapravitelné škody. Pro tento cvik je používán povel zvukový „VPŘED“ pro překonání překážky a druhý zvukový povel „ZPĚT“ pro zpětné překonání překážky, povolen je i posunkový povel ukázání pravou rukou do směru překonání překážky. My si však zmíněný cvik rozdělíme na několik dílčích cviků, které postupně psa naučíme.

1.        Naučit psa na povel vpřed vyběhnout a překonat překážku a na povel zpět se přes překážku vrátit

2.        Naučit psa na pomocný povel ke mně se po překonání překážky v klidu před psovoda posadit a vyčkat na další povel

3.        Naučit psa překonávat překážku ze základního postoje z klidu a na povel

Před vlastním nácvikem skoku vysvětlíme psíkovi jednoduchým způsobem, co znamená povel vpřed a zpět. Přichystáme si prkno přibližně 20 - 30 cm vysoké a tak asi 2 m dlouhé, připevníme ho mezi dva kůly, tak jako u klasické překážky pro skok vysoký. Štěně připneme na vodítko a postavíme se asi 1 m před překážku, pozornost psíka upoutáme pamlskem nebo oblíbenou hračkou, kterou vzápětí odhodíme za překážku, tak aby ji štěně mohlo sledovat (pamlsek musí být větší tak, aby byl po odhození dobře viditelný). Zavelíme štěněti vpřed a vyrazíme spolu s ním přes překážku. Necháme štěně najít si pamlsek nebo hračku velmi jej pochválíme a poté velíme zpět a překonáme stejným způsobem překážku nazpět. Po několika opakováních již bude chtít štěně samo následovat hozenou hračku nebo pamlsek přes překážku a dychtivě se na její překonání těší. V této fázi již se štěnětem prkno neskáčeme, ale zastavíme se těsně před ním a necháme pouze štěně samotné přeskočit a najít si hračku nebo pamlsek. Následně povelem zpět a ukázáním jiné hračky nebo pamlsku ho lákáme k zpětnému překonání prkna. Tímto nenásilným způsobem si psík osvojí povel vpřed a zpět. Nesmíme však dopustit aby psík překážku obcházel, proto vždy cvičíme na vodítku a nešetříme chválou. Pokud se však přesto stane, že štěně překážku oběhne, netrestáme je, ale jen slovně vyčiníme a vrátíme štěně na tu stranu překážky, ze které se mu podařilo oběhnout a skok napravíme opětovným překonáním. Skoky provedeme tak 2 až 3 krát podle zájmu psa, vždy tak, abychom cvik psíkovi neznechutili. Postupně se stářím štěněte zvyšujeme i překážku. Pokud již pes samostatně vyběhne, na povel překážku překoná a ochotně se přes ni vrací zpět, můžeme začít nacvičovat její překonání psem na volno. Nyní přistoupíme k nácviku vybíhání psa k překonání překážky pouze z klidu a na povel. Zpočátku psa přidržujeme za obojek nebo za krátké lehké vodítko a pocuknutím ho usměrňujeme do sedu a klidu, aby nevybíhal na překážku předčasně a bez povelu. Velmi účinná metoda pro naučení klidu psa před překážkou je cvičení ovladatelnosti v blízkosti odskoku nebo před překážkou. Např. v klidu přijdeme se psem na vodítku před překážku tak, jako bychom se chystali k jejímu překonání, zavelíme psovi sedni a místo obvyklého povelu vpřed zavelíme k noze a otočíme se čelem vzad nebo vpravo vbok, vlevo vbok, sedni, lehni apod. Po provedení několika takových cviků poslušnosti od překážky odejdeme. Kombinujeme cvičení poslušnosti s cvičením překonávání překážky tak, aby psík nikdy nevěděl, kdy bude překážku opravdu skákat a kdy ne. Podobný způsob volíme i při nácviku předsedání před psovoda při zpětném překonání překážky. Psík dosud znal jen povel vpřed - skok - povel zpět a pochvala případně hra. Nyní přistoupíme k usměrnění psa do klidové polohy přesednutím před psovoda s pomocným povelem ke mně (který pes již zná ze základní ovladatelnosti). Opět začínáme na vodítku necháme psa překonat překážku tam i zpět a při zpětném skoku velíme ke mně, ukážeme mu hračku nebo pamlsek tak, abychom jej měli umístěný ve středu těla jako při nácviku povelu ke mně a vydáme odměnu psíkovi až po klidném přesednutí (můžeme si pomoci druhou rukou zatlačením na záď psíka které mu dopomůže k zaujetí polohy v sedě). Případnými úkroky zpět psa upravíme do rovné polohy. Psíka odměníme a velmi pochválíme. Aby se štěně nenaučilo po odměně ihned vybíhat. Přidržíme je za obojek případně velíme pomocným povelem zůstaň. (Tímto dosáhneme prodloužení klidové polohy psa, délku času s přidržením různě měníme). Následuje povel k noze pro zařazení k noze psovoda, které pes taktéž zná ze základního nácviku. Abychom zabránili stereotypu v nácviku povelu ke mně a následně k noze, kdy se pes po několika opakováních již automaticky bez povelu sám zařadí k noze. Střídáme ukončení po povelu ke mně s jinými povely, může následovat povel volno, jindy se ke psu zařadíme sami a s povelem k noze od překážky odejdeme apod. Cvik je plně docvičen, když neupoutaný pes na povel vpřed vybíhá ze základního postoje, lehce bez doteku překoná 1 m vysokou překážku a po povelu zpět se vrací stejným způsobem k psovodovi, kde automaticky usedá před psovoda a povelem k noze je usměrněn do základního postoje čímž cvik ukončuje.